Slibná premisa se rozplyne jako ektoplazmatický odér nad hrncem s paranormálními jevy. Chloë Grace Moretz hraje dobře, jenom ji příběh nechává bez pomoci.
Osudové romance jsou nejlepší, když hrozí jejich tragický konec. Zůstaň se mnou není první, kdo poslal postavu na práh záhrobí, aby na tomto nejasném pomezí viděla své truchlící blízké a mohla se pokusit s tím něco udělat. Z fleku lze jmenovat dva filmy, z nichž z hlediska slzopudného žánru je aktuální premiéře nejbližší Duch s Patrickem Swayzem, ale pokud jde o postavu dívky odtržené od své lásky i rodiny, pak jsme koncept zahlédli už v Pevném poutu Petera Jacksona. Nebudu nic zakrývat, v obou případech šlo o pozoruhodnější filmy, než když v nemocnici straší Chloë Moretz.
Mia je nadějná cellistka, jejíž rodiče byli dřív bujaří rockoví bohémové, ale s dětmi se uklidnili a vedou spořádaný život. Mia sice náklonnost k hudbě podědila, ale vydala se cestou ke klasické muzice. Její vášnivá a talentovaná hra zaujme i Adama, oblíbeného frontmana místní kapely, který tak platí za lokální hvězdu. Světy kytarového nářezu a honosného smyčce se tak protínají, když spolu začnou chodit. Zájmy po střední škole je však hrozí rozdělit. Než se tak stane, zasáhne do Miina života nehoda na silnici.
Vytržena z těla
Struktura díla se tváří složitě, kombinuje dvě časové roviny, přičemž zprávu o tom, že automobilová nehoda poslala Miu do čekárny před nebeskou bránou, nám prozradí velmi záhy po začátku. Přestože čerpá z knižní předlohy, neexistuje v příběhu žádná dramatická linka ani žádné napětí. Běžně bývá tvůrčí snahou nacházet variace a jedinečnosti, kterými vyvážou dílo z údělu zaměnitelnosti. Pro film R. J. Cutlera je to právě odtržení postavy od života a uvrhnutí do omezeného tvaru bludné duše. Pokud by kdokoliv očekával cokoli, co by se s takto rozehranou partií dalo udělat, patrně bude překvapen, že figurka krále letí záhy k zemi.
To, že se Miino vědomí zformuje do formy ducha, nemá ani nejmenší příběhový význam ani nejmenší kořenící účinek. Jediný smysl má v tom, že část filmu nemusí Chloë Moretz proležet nehybně na lůžku, ale může akčně pobíhat mezi postavami a poslouchat, co říkají. V knize to může být zajímavý způsob, jak personifikovat vševědoucího vypravěče, ale ve filmové podobě vzbuzuje domnění, že někdo měl nápad, ale zapomněl ho rozvést.
„Nesnáším, když se lidé snaží rozmlouvat s někým, kdo je neslyší“
Zároveň se přítomností Miina vědomí ospravedlňují patetické proslovy pozůstalých k dívce v bezvědomí, které nepůsobí tak strašlivě, když vidíme, že je Mia skutečně poslouchá. Avšak stačí chvíle představivosti o scéně bez „ducha“ a bylo by to k nevydržení.
Největší klišé je v tomto ohledu černošská sestřička, která Mie při několika opakovaných příležitostech říká, že musí bojovat, aby mohla zůstat. Opět, bez filmového přikrášlení by to byla naivka, která mluví s člověkem, jenž nevnímá. Ani když přijmeme tezi s duchem, tak si moc nepolepší. Mechanismus filmu totiž Mie neumožňuje jakkoliv cokoliv ovlivnit, je jenom pozorovatelem, který netuší, jak se vrátit do těla, a nijak po této znalosti nepátrá. A ještě je to duch, který musí počkat, až mu otevřou dveře. Holt pech.
Vzpomínky na lásku
Nemocniční anabáze ale tvoří jen menší část, významné množství času sbírá retrospektiva, která nás seznamuje s tím, jak Mia potkala Adama, jak spolu chodili a jak to mezi nimi začalo skřípat. V rovině romantického blouznění nic výjimečného a v kontrastu s filmovou duchařinou poměrně obyčejné. Můžeme se k tomu tím pádem stavit jako k nevýhodě, protože pokud nemá co nabídnout fantaskní rovina na kapačkách, co potom ničím vyšinutá láska mezi mladou holkou a mladým klukem. Je v podstatě pozoruhodné, jak obyčejnost vysává životní sílu z jedné poloviny a zbytečná paranormálnost z té druhé.
Chloë Grace Moretz je aspoň přiměřená věku své postavy (aktuálně má sedmnáct) a zúročuje nesmírný talent, který pilovala ve filmech jako Hugo a jeho velký objev nebo Kick-Ass. Doplňují ji méně známá jméno, z nich pro příběh nejdůležitější je Adam v podání Jamieho Blackleyho. Čistě v tematické rovině je poutavé, že v lásce spojují lidi dvou odlišných hudebních vyznání a do této pře o muziku vnáší kus chaosu i Miini rodiče.
Nejde se přitom ubránit pochybnosti o volbě protagonistky jako hráčky na vážný hudební nástroj. Jako ano, je mezi námi několik, kdo jsou nadšeni z vážné hudby, ale nezdá se mi, že by to byla ideální pro cílové publikum. Na druhou stranu dívky nemusí zajímat konkrétní atributy protagonistky, důležitější bude její vymezení vůči proudu a situování do outsiderského života na střední škole. Místo toho můžou snít o románku se starším zpěvákem, který si Miu vybere navzdory tomu, že není trendy.
Však i sám film se snaží být jiný, i když pozapomněl, že jen upravit vnější fasádu nestačí a že příběh vyžaduje hýčkání. Na mělčině poražených vlastní rukou ztroskotává v momentě, kdy nám dojde, že bez Mii jako ducha by film byl v jádru stejný a že bez Mii jako ducha by byl už úplně obyčejný, a to takovým tím nebezpečně nezajímavým způsobem. To si pak člověk ani nemůže poplakat u rodinné tragédie.
- Info
- Trailer
- Plakát
Režie: R.J. Cutler , Scénář: Shauna Cross
Hrají: Chloë Grace Moretz, Mireille Enos, Liana Liberato, Lauren Lee Smith, Jamie Blackley, Aisha Hinds, Joshua Leonard, Aliyah O´Brien
Žánr: romantický/drama/mysteriózní, Země původu: USA, Stopáž: 106 minut
Premiéra: 18. září 2014
Podobné články
Dopisy pro Julii
Paralelní světy – romantika vzhůru nohama
Lásky čas – láska je stále nebeská
Hvězdy nám nepřály - romantika před funusem
Láska na kari – nudné listování fotkami z pestré kuchařky
Zmizení Eleanor Rigbyové – On, Ona a problémy ve vztahu
Daleko od hlučícího davu – o dívce s nezvykle dlouhým vedením
Love Song – variace Once
