Jednačtyřicátý ročník Letní filmové školy by se mohl v nekonečném horku letošního léta roztéct jako zmrzlina. Pojďme ji proto rychle slíznout, ať si co nejvíc užijeme.
Návštěvníci filmového festivalu, který v Uherském Hradišti běží od pátku 24. července do soboty 1. srpna, se mohou těšit na programovou skladbu, ve které se dá jak nořit do historie kinematografie s nejzářivějšími exponáty tohoto uměleckého odvětví, tak objevovat aktuální počiny, které by se třeba časem mohly zařadit mezi kánon. A nebo taky ne. Risk je na každém z nás.
Chlad z Finska i mistrovství Orsona Wellese
Geografickou přednost letos dostalo Finsko, které podle programových tvůrců festivalu může být lehce opomíjeno vedle jiných skandinávských zemí. Finský film není totiž prý jen Aki Kaurismäki, a tak je část sekce významně věnována jeho staršímu bratrovi. Mika Kaurismäki se představuje s filmy staršími, a to Lhář (1981), Vyvrhelové (1982), Rosso (1985) nebo Zombie a vlak duchů (1991) i novějšími – My tři králové (2008) a Cesta na sever (2012). Prostor je ale věnován i osobnosti Mikka Niskanena, finským filmům o válce, finském tvorbě blízké Hollywoodu a v neposlední řadě i ryze současným filmům Uprchlíci, Co děláme pro lásku či Punkový syndrom.
Rosso
Filmová inventura letos zahrnuje dva výrazné velikány – Orsona Wellese a Alfreda Hitchocka. V případě Wellese jde o čistokrevný průřez jeho filmografií od Občana Kanea (1941) přes Skvělé Ambersonovi (1942), Dámu ze Šanghaje (1947) až po Pana Arkadina (1955), Dotek zla (1958) a Nutkání (1959). Do sekce byl nicméně zahrnut i trochu výsměšně jeden z „životopisů“ tohoto velikána Já a Orson Welles (2009) režiséra Richarda Linklatera, který se dočkal spíše průměrné kritiky. Alfred Hitchock se pak divákům představuje přes rané restaurované němé filmy z dvacátých let, které ale LFŠ ozvláštňuje živým hudebním doprovodem.
Občan Kane
Barvičky pro všechny, politika pro odvážné
Celou škálu „must-see“ kousků pak přináší i inventura, která připomíná, že kulatého výročí se dožívá technologie, respektive firma Technicolor. Kdo ještě neviděl kultovní americkou pohádku Čaroděj ze země Oz (1939), Zpívání v dešti (1952) nebo Černý narcis (1947) Michaela Powella a Emerica Pressburgera, neměl by váhat. Šéfredaktor asi ale tyhle projekce mine, některé z těchto filmů už totiž viděl vícekrát, než je zdrávo.
Do minulosti se noříme i s italským politickým filmem v sekci Filmová čítanka: Polizia, giustizia, mafia! Podle LFŠ představují ve své umělecké vypjatosti i žánrové rozrůzněnosti fenomén, jelikož se řeší jak v komedii, tak v spaghetti westernech či akčních filmech (poliziotteschi). Specifický žánr italského politického filmu se má vyznačovat nekompromisním přístupem k politickému systému, přičemž vypovídá o jeho propojení s organizovaným zločinem a usvědčuje ho ze sociálních křivd.
Delta Force
Trocha braku neuškodí, ale co na to Visegrád?
Kdo si potřebuje od závažné analýzy politicko-kritických filmů odpočinout, tomu „filmovka“ servíruje brakové filmy od Cannon Filmu, společnosti, s kterou mezi roky 1979 a 1989 dobyli bratranci Menahem Golan a Yoram Globus Hollywood. Nepřekvapí, že hrdým zástupcem promítaných filmů je třeba Chuck Norrris, který se nikdy nezalekl plytké zábavy, aby si vydobyl status nejnezničitelnější osobnosti ve vesmíru. Filmy v programu hledejte hlavně v půlnoční době. I když si Texaský masakr motorovou pilou 2 můžete dopřát i před večeří. Co dalšího se nabízí? Ninjova nadvláda, Přání smrti 3 i Superman 4.
V krátkosti shrňme, že LFŠ nezapomíná ani na Visegrád, který představí snímky nové (karlovarské soutěžní Kobry a užovky a Domácí péče i Bílý bůh, Danielův svět, Bohové, Tělo nebo Malá z rybárny), studentské či s tématem války (Adelheid /1969/, Popel a démant /1958/, Kočár do Vídně /1966/). Retrospektiva je věnována polskému režisérovi a scenáristovi Wojciechovi Smarzowskému, od nějž se představí všech pět celovečerních filmů včetně kinodebutu – společensko-kritické Svatby z roku 2004, ale promítat se bude i jeho raný televizní film z roku 1998 Boltec. Sedmdesát let od konce války se pak připomenou čeští exiloví tvůrci, což zahrnuje tvorbu režisérů Jiřího Weisse, Karla Lamače (Švejk bourá Německo /1943/), spolu s kameramany Ottou Hellerem a Ottou Kantůrkem (Noční vlak do Mnichova /1940/).
Domácí péče
Kultovní hity i čerstvé kinofilmy
Ve spektru se pak nachází jednak berlínská filmová škola, tak nespolehlivý vyprávěč. A zatímco z německé metropole přichází hlavně méně známé, ale o to pozoruhodnější kousky, zkoumání falše ve vyprávění uvádí i dost známé filmy jako Klub rváčů (1999), Obvyklí podezřelí (1995) nebo Šestý smysl (1999). I když možnost klamat diváka si podle všeho vyzkoušeli už ve dvacátých letech. Nejstarším filmem sekce je totiž Kabinet doktora Caligariho.
Na Letní filmové škole 2015 pak opět představuje aktuální kinodistribuci Asociace českých filmových klubů – Slow West, Samba, Okno do dvora (Ha! Další Hitchcock!), Perný den či Vynález zkázy. Dál tu je nějaké to zvláštní uvedení, řada koncertů, divadel a odborných přednášek nebo Rudolf Hrušínský v letním kině. Více na stránkách LFŠ.
