Režisér Mike Leigh je hlavním hostem letošního ročníku Letní filmové školy. Popisoval například, jak vznikají jeho scénáře až improvizací s herci.
„Může to znít divně, ale mám své filmy rád. Opravdu. Každý film, který jsem natočil, jsem však udělal bez jakéhokoli vměšování. Nikdo mi neříkal, co by to mělo být za film, koho obsadit, jak ho sestříhat ani nic jiného,“ přiblížil Leigh.
Myslí si, že pokud jde o případy, kdy filmaři nedokážou vystát své věci, je to proto, že jim do tvorby někdo kecal. „Nejsou to vlastně filmy, které chtěli udělat, a nesnesou se na ně dívat. Pro mě jsou mé filmy jako mé děti, svým způsobem je miluji. Nedívám se ale na ně pořád, nejsem jako Gloria Swanson v Sunset Boulevard,“ podotkl.
Mike Leigh se přitom mezi filmaři vyjímá netradičním způsobem práce. Ačkoli je u svých děl uváděn jako režisér i scenárista, scénář nemá hotový před natáčením. Herci se mu tak upisují v podstatě naslepo s tím, že budou spolupracovat na vývoji postavy během několika měsíců různých zkoušek. Během nich scénář krystalizuje.
Leigh: Forman byl všestranný filmař
Tvůrčí volnosti si Leigh cení, proto je pro něj zcela bezpředmětná představa odchodu do Hollywoodu. Je to poslední věc, kterou by udělal.
„Mým cílem a mou prací je vytvořit filmy o světě, ve kterém žiju, jak to dělal Miloš Forman v Československu v šedesátých letech. Tehdy se zbavovali konvencí a říkali, pojďme udělat filmy o skutečném životě. Tohle motivuje i mě a další lidi,“ vysvětlil.
Právě Formanův film Lásky jedné plavovlásky (1965) je jedním z trojice snímků, které jako host zvolil k uvedení na Letní fimové škole. „Měl jsem za úkol vybrat tři filmy, které mám rád a které mám v úctě. Ale bude pravda, když řeknu, že Lásky jedné plavovlásky byly inspirací pro každého filmaře v šedesátých letech,“ poznamenal.
Lásky jedné plavovlásky
„Miloš Forman byl skvělý filmař a já ho trochu znal. Byl jsem dokonce v jednom jeho filmu, v Ragtime (1981). Scenárista tohoto filmu Michael Weller je můj blízký přítel. Byl jsem v New Yorku a šli jsme na natáčecí lokaci a pro legraci mě dostal do davové scény. Ostatní ale byli poměrně naštvaní, protože věděli, že nepatřím do odborů,“ přiblížil. Miloše Formana hodnotí jako velmi všestranného a výjimečného filmaře s velkou představivostí.
Leigh ve své tvorbě nevnímá dilema mezi tím být vážný a být zábavný. „Dilema je slovo, které nedokáže popsat obrovské možnosti, které skýtá umělecké dílo. Nemám problém najít humor, ale vtipnost postrádá smysl, pokud není založena na realitě, našich vlastních zkušenostech,“ vysvětlil.
Mike Leigh na Letní filmové škole v Uherském Hradišti
„Kdo z nás nebyl na pohřbu, a přitom se nechtěl v nějaké chvíli smát? Kdo z nás neprožil nějakou dokonalou sexuální zkušenost, když tu se stalo něco groteskního nebo nepatřičného? Proč nám Řekové dali komedii a tragédii, které jsou součástí jedné masky? Život je směšný i tragický a vážný,“ dodal.
Míní, že v jeho filmech jsou extrémně příjemné a láskyplné okamžiky, ale i některé výrazně nepříjemné. „To nemá co dělat s tím, jestli jsem nebo nejsem příjemný filmař. Jde o to, že se umělci dívají na život – a ten pohled je pluralitní,“ řekl.
V Leighově filmografii se skví příběh malíře i malé rodinné drama
Mike Leigh se ve světě filmu pohybuje od sedmdesátých let. Po své prvotině nazvané Tísnivé okamžiky (1971) ale pak skoro dvě dekády točil výhradně televizní projekty. Teprve s koncem osmdesátých let jeho dílo opět zamířilo do kin.
Průlom znamenal v roce 1993 film Nahý. Dostal se s ním do Cannes, čímž si vysloužil pozornost, která trvá dodnes.
„Tohle je ten typ filmu, po kterém se buď jdete zabít, dáte si koupel, nebo jdete a přemýšlíte o životě,“ poznamenal na besedě po projekci v Uherské Hradišti. „Chtěl jsem se podívat na nepřijatelné mužské chování. Johnnyho chování jako muže není v pořádku, pokud není tedy v situacích, s nimiž obě strany souhlasí. Další muž je tam ale proto, abych ukázal, že je ještě horší chování, které je velmi nepřijatelné,“ přiblížil téma snímku.
Nahý
Nahý v hlavní roli s Davidem Thewlisem je nekompromisním zážitkem s nepříjemnou postavou, jejíž asociální chování se jako diváci snažíme pochopit. Leigh spolu s herci vytvořil působivý scénář, který září s každým tragikomickým dialogem i zapáleným monologem. Leigh nechává hlavní postavu Johnnyho putovat nočním Londýnem a konfrontovat lidi se smyslem jejich životů a práce v době blížícího se milénia, které věští apokalypsu. Thewlisovo neobyčejné charisma britského zatracence dá vzpomenout i na divoký Trainspotting (1996).
O tři roky později uvedl Leigh Tajnosti a lži (1996), jejichž zkoumání mezilidských a rodinných vztahů mu už vyneslo cenu v Cannes a nominaci na Oscara. Zaslouženě. Leighova schopnost nastavit situace, prokreslit s herci charaktery a připravit výbušný emocionální mix, je obdivuhodná. Perfektní je Brenda Blethynová jako neurotická matka, která je konfrontována s návratem dcery, již po narození dala k adopci. Vystižení nižších britských tříd ale stojí i na vypointovaných výkonech ostatních aktérů včetně Timothyho Spalla, se kterým Leigh pracuje opakovaně. Když byl dotázán proč, odpověď byla jednoduchá. „Je to skvělý herec,“ uvedl Leigh.
Tajnosti a lži
Poněkud neobvyklý úkrok do strany v Leighově kinematografii představoval v roce 1999 snímek Páté přes deváté. Šlo totiž o výpravnější historický snímek zasazený do závěru devatenáctého století, v němž se zaměřil na tvorbu věhlasné britské operetní dvojice Gilbert a Sullivan a jejich neshody. Všechny Leighovy přednosti jako by se ale s posunem do minulosti vymizely. Postavám chybí jemné charakterové nuance a víc se pohybují v mezích nadsázky, které ale tentokrát chybí vtip, jenž mu jinak vždy v dialozích přirozeně probleskuje.
Leighova vlastní zkušenost s divadlem se možná promítá v několika provedených operních inscenacích, ale na muzikálové působivosti se to neprojevuje, navrch scény zabírají prostor pro rozvinutí nějakého dramatu, který bolestně schází.
Páté přes deváté
V Leighově kariéře to ale představuje jenom malý propad a talent prokazoval i ve svých posledních filmech. V roce 2010 to byl Další rok, který opět působil jako věrný, veselý i smutný otisk světa kolem nás, reality neprivilegovaných a především těch starších.
Bez sentimentálního nebo melodramatického akcentu se odvíjí jeden rok ve čtyřech ročních obdobích a ve výsledku je film citlivě ztvárněnou skupinovou drobnokresbou v prostředí uvadajícího života plného šedin a strachu ze samoty a opuštění.
Další rok
O čtyři roky později Leigh opět zavítal do dávné minulosti devatenáctého století, ale jeho portrét malíře Williama Turnera představuje na rozdíl od Páté přes deváté velký úspěch. Zůstal totiž jako ve svých současných filmech věrný sociálnímu dramatu.
Zachycení života Williama Turnera (mimochodem skvěle ztvárněný ve své citlivosti i odpudivosti, eleganci i hrubosti Timothym Spallem) je tak nejen sledem momentů krásných kompozic přírodních scenérií, ale i špíny rozvíjející se civilizace. Díky lenivé atmosféře snímku, která se neohlíží na přepálenou stopáž, je poznávání Turnerovy osobnosti i tehdejší společnosti, s níž zápolil, požitek.
Mr. Turner
Momentálně finišuje svůj poslední film nazvaný Peterloo, který bude mít v září premiéru na festivalu v Benátkách. Opět setrval v minulosti, konkrétně v roce 1819, kdy byla násilně potlačena pokojná demonstrace v Manchesteru. Jeho nový film tak slibuje aktuální politické poselství.
Foto: Adam Fiala, LFŠ
Podobné články
Skrz filmovou džungli nasměruje 44. Letní filmová škola
U historického filmu chci vidět názor tvůrce, řekl Kosatík na LFŠ
Aby filmy byly magické jako kus skutečného života, přeje si Jakimowski
A dýchejte klidně. Z LFŠ zamíří do kin islandské drama
Dusná džungle Letní filmové školy. Jaké filmy nás osvěžily?
Zloději – srdce neukradneš
Favoritka – abnormálnost královského dvora
