Je libo dechberoucí námořní dobrodružství či exkurzi do nápravného zařízení na počátku minulého století? Nebo se snad necháváte rádi citově vydírat?
Měsíční přehlídka filmů z mrazivějších severních končin evropského kontinentu se prožene kinosály napříč republikou. Startovalo se 28. října a necelá dvacítka filmů se bude objevovat do 20. listopadu.
Kon-tiki
Napínavý příběh norského mořeplavce Thora Heyerdahla se ucházel v letošním roce o Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Nakonec zůstalo jen o nominace, ale skrze své kvality Kon-tiki rozhodně nebylo bez šance.
Film popisuje Heyerdahlův nejslavnější počin, kdy na voru z balzového dřeva Kon-tiki překonal vzdálenost téměř sedmi tisíc kilometrů z Peru do Polynésie, aby prokázal svou teorii o migraci kultur. Snímky s nálepkou dle skutečné události se už předem připravují o dramatičnost, protože konec známe předem. Neznamená to však, že se vám na této cestě budou klížit víčka.
První hodina snímku by se však rozhodně zkrátit dala. Přesně tolik času uplyne, než se dostaneme na vor a započne stěžejní část vyprávění. Tento prostor ale přidává příběhu na hodnověrnosti, neboť Heyerdahlův nápad zní natolik šíleně, až se zdá takřka zázračné, že celý podnik neskončil dříve, než začal. Dlouhé přípravy a hledání sponzora však nakonec uběhnou poměrně rychle i zásluhou Pala Sverre Valheima Hagena, který hraje zapáleného vědce opravdu přesvědčivě.
Film se pořádně zanoří až ve své druhé polovině. Plavba Tichým oceánem je strhujícím dobrodružstvím, kde o infarktové situace není nouze. Je obdivuhodné, jak tvůrci dokázali s rozpočtem ve výši zhruba 16 milionů amerických dolarů stvořit dravce oceánů tak věrohodně. Těžko byste mezi skandinávskými snímky posledních let (snad s výjimkou von Trierovy Melancholia) hledali film, který se pro velké plátno hodí více než právě Kon-tiki.
Hodnocení: 85 %
Král z ostrova Bastoy
Další norský snímek z letošní nabídky SFP je rovněž inspirován skutečnou událostí. V tomto případě se vracíme v čase až na počátek 20. století do chlapeckého nápravného zařízení na ostrově Bastoy. Pro diváky, kteří již absolvovali filmy z vězeňského prostředí, se po scenáristické stránce nepeče nic nového pod sluncem. Režie a herecké výkony však posouvají snímek o úroveň výše.
Neokoukané prostředí drsné severské krajiny se ukazuje být velmi nápomocným činitelem, co se atmosféry týče. Perzekuované děti se musejí vyrovnat s životem v podmínkách, na které by si těžko zvykali i dospělí muži. Jejich běžný den se sestává z těžké manuální práce a nezřídka se nevyhnou šikaně ze strany dozorců. Dojde i na klasickou scénu nesmyslného přenášení kamenů z místa na místo a zase zpět.
Jednoho dne se dostane na ostrov i chlapec Erling, který okamžitě začne kout plány na útěk. Svým vzezřením i chováním je prototypem rebela a postupně strhává většinu spoluvězňů na svou stranu. Naváže přátelský vztah se zprvu „velmi slušným“ chovancem Olavem, který díky jeho vlivu rovněž změní svůj přístup.
Jedna situace plynule navazuje na druhou a vzájemné konflikty postupně začínají eskalovat. Logická provázanost je chvályhodná, avšak neškodilo by se vyhnout charakterovým stereotypům a zbytečnému zjednodušování. Trestanci jsou ukázáni jako ti s jednoznačně větším smyslem pro čest a spravedlnost než dozorci. Emocionální náboj se tím však nevytrácí a především přátelství obou chlapců se stává velmi dojemným.
Hodnocení: 75 %
Dívka s pomeranči
Původním cílem tohoto článku bylo upozornit na zajímavé a kvalitní filmy na SFP. Nakonec jsem změnila názor a rozhodla se zde uvést Dívku s pomeranči jako varování, že si i mezi záplavou kvalitních skandinávských filmů můžete velmi ošklivě naběhnout.
Dívka s pomeranči je adaptací stejnojmenné knihy od Josteina Gaardera (mj. Sophiin svět). Podobnost s předlohou bohužel nemohu posoudit, ale ať k ní přistoupila norská režisérka Eva Dahr jakkoliv, dobrý film rozhodně nenatočila.
Dívka s pomeranči je příběhem, který vypráví svému šestnáctiletému synovi jeho zesnulý otec prostřednictvím dopisů, jež napsal před svou smrtí. Popisuje mu, jak se seznámil s jeho matkou. Rámování obstarává srdceryvné vyprávění o tom, jak se dva lidé neuvěřitelně milovali, ale jeden z nich bohužel umřel. Pokud vás tento popis nevyděsil, možná je na místě přestat číst a koupit si vstupenku. Nechcete-li se však nechat prvoplánově citově vydírat, doporučuji se tomuto snímku obloukem vyhnout.
Bylo by nespravedlivé tvrdit, že je zde špatně úplně vše. Kamera si vybírá okulahodící scenérie a herci si rozhodně neutrhnou ostudu. Není jejich vinou, že jim scénář vkládá do úst co chvíli větu, kterou by v reálném životě pronesla jen osoba s velmi vyvinutým smyslem pro teatrálnost. Představte si, že jíte nutelu. Sníte jednu lžičku a pochutnáte si. Dáte si několik dalších a pořád jste spokojení. Pak se ale přestanete kontrolovat, vyjíte celou sklenici najednou a zjistíte, že je vám špatně a na sladké vás na dlouhou dobu přejde chuť. Přesně takové jsou účinky této ufňukané romantiky.
Hodnocení: 20 %
