Harry Potter za chvíli dojede do svého cíle a Hollywood se mezitím snaží rozjet další fantasy sérii, která zastoupí tohoto giganta v každoročním sběru peněz z kapes nenasytných diváků. Má Čarodějův učeň šanci stát se rovnocenným zástupcem, nebo jde jen o další nevydařený pokus?
Producent Jerry Bruckheimer je známý tím, že na co sáhne, to se promění ve zlato. Není tedy divu, že po úspěšné trilogii Pirátů z Karibiku chtěl na tento úspěch navázat v podobě dvou potenciálních hitů, které rozběhnou nové série a zaštítí tak blockbusterové sucho, které má šanci sužovat budoucí léta. Po nevydařeném pokusu v podobě Prince z Persie (pozitivně naladěná recenze redaktorky Mary) opět spojil síly s průměrným režisérem Jonem Turteltaubem (oba dva stojí za dvojicí Lovců pokladů) a na své konto si bohužel může připsat další, ne-li stejný průšvih, a to jak po kvalitativní, tak i finanční stránce. Čarodějův učeň je totiž naprosto, ale naprosto stejným příkladem jako jeho předchůdci. Vypadá totiž, jako by na něm pracovali lidé, kteří mají po ruce přesný recept na to, jak vyrobit bezchybný blockbuster a nasytit tak všechny věkové kategorie bez ohledu na jejich vkus. Nehledě na to, že výsledek bude jen vysoce schematická podívaná, která si „odškrtává“ ze seznamu zajetých atrakcí, jak zaujmout diváka. A to tak brutálně rutinním způsobem, že se vám i každodenní cesta do práce bude zdát jako výjimečný zážitek.
Dave (Jay Baruchel) ale do práce nemusí. Je to zapálený student fyziky a mimo to, že trpí asociativní poruchou, se v útlém věku zapletl s dvěma čaroději – Balthazarem (Nicolas Cage) a Horvathem (Alfred Molina), které nedopatřením zavřel do kouzelné vázy a přivlastnil si Dračí prsten. Po deseti letech, a aniž by věděl proč, se čarodějové vracejí a začnou mluvit o jakési předurčenosti, Merlinově nástupci, tajemných panenkách s divnými názvy a zničení světa, že se z toho Daveovi zatočí hlava. Je jasné, co musí udělat, tak se začne jako učeň po boku čaroděje učit, jak koncentrovat svou mysl a ovládat kouzla pomocí magického prstenu, aby se mohl postavit tomu největšímu soupeři všech dob. A ještě se do toho zaplete osudová láska, digitální monstra, Monica Belucci v úděsném cameu a další půltucet podobných lákadel, které se snaží tuto stopadesátou tuctovou zápletku ukázat v novém světle.
Objeví se tu sice kovový orel, železný býk a kamenný drak, ale „dokonale“ nalajnovaný scénář nedokáže těmto proprietám dodat auru výjimečnosti. Víte jen, že se jedná o další trikovou sekvenci, tudíž nějakou chvíli nebude následovat další. Stejně nejde o žádnou akční scénu, podobné části filmu těží jen z toho, že se něco digitálního objeví na plátně. Všechen zbytek je jen klasická nuda o tom, jak se z loosera stane pán věci, porazí záporáka a získá ženu svého srdce. Že jsem vám prozradil celý děj? No tak, přece víte, jak to v Hollywoodu chodí. Čarodějův učeň je dokonalým prototypem áčkového blockbusteru, o němž hovořím v úvodu, kde diváci za své peníze dostanou přesně to, co chtějí. Že se jedná o naprosto neoriginální a ničím nevyčnívající podívanou, jde stranou. Všechna „ozubená kola“ totiž pracují na sto procent, ale žádné zde není navíc, aby dodalo filmu něco nového nebo jiného než to, na co jsme zvyklí. Režisér Turteltaub točí bez špetky zápalu a snahy o invenci, jen odvádí každoroční šichtu a dodává hotový produkt pásové výroby do rukou producentů, kteří se jej padesát na padesát pokusí prodat v kinech. Když se nezadaří, nevadí, příště se to zkusí znovu. Koloběh pokračuje.
Nejhorší na tom je, že v celé té změti sterility nezbylo místo pro zábavu. Jay Baruchel jako titulní hrdina je nemastný, neslaný a pro hlášku by si musel dojít do filmu s lepší zápletkou. Ne že by se nesnažil, ale vtípky střílí slepými náboji. Většina scén, které měly vyznít humorně, bohužel nevykouzlí na tváři ani lehký úsměv, tudíž pokud jste se do kina vyrazili smát, film vás nechá absolutně chladným. Stejně jako další hrdinové. Nicolas Cage se zase ocitl v podivné roli a s příčeskem mu to jde stejně jako za dob Ghost Ridera nebo Rituálu, Alfred Molina hraje průměrného záporáka, který se nedokáže vymanit ze své škatulky a vysněná dívka titulního hrdiny Becky (Teresa Palmer) se hezky směje a to je asi tak všechno. Postavy nejsou výrazné a ani jedna není herecky nadřazena nad druhou. Jsou to prostí typičtí hrdinové ohraničení scénářem, který jim nedovolí vybočit ze své úlohy, kterou musí naplnit.
Avšak i přes všechny neduhy se stále jedná o ucházející podívanou, která by vás mohla bez vysokých očekávání na jedno zhlédnutí dostatečně pobavit. Nehýří sice nápady a originalitou, ale v přemíře digitálních atrakcí, které neberou konce, se ve filmu stále něco děje, takže ty dvě hodinky uběhnou jako voda. Turteltaub pojal svůj projekt sice naprosto neangažovaně a natočil přesně to, co se od něj vyžadovalo, ale stihl do něj nacpat mnoho věcí, na které se pěkně dívá, i když nejsou v žánru ničím novým. To je však jeho největším problémem. Má cenu chodit do kina na fantasy, která přes kopírák opisuje standardní dějovou kostru svých předchůdců, jen s jiným vizuálem? Pokud bude Hollywood přistupovat k áčkové látce podobně v následujících letech, můžeme se začít obávat toho, zda ještě budeme moci říct, že jsme viděli originální film.
- Hon - 25.1.2013
- Skyfall – zpětná dekonstrukce bondovského mýtu - 29.10.2012
- Zátah: Vykoupení – akční senzace z Indonésie - 11.6.2012
