M. Night Shyamalan kope doslova epický hrob své kariéře. Je tak velký, že by se do něj Ed Wood vešel hned třikrát. Nikdy totiž neprošustroval tolik peněz a nikdy neprodal svůj talent ve jménu dětinského a průměrného mainstreamu.
Tvůrce filmů Šestý smysl, Vyvolený, Znamení, Vesnice, Stalo se a Žena ve vodě však k výpravné adaptaci animovaného seriálu nepřišel jako pověstný slepec k houslím. Podle legendy se o seriál začal zajímat díky své dceři a úplně mu propadl. Zarputilejšího zájemce o režisérský post aby producenti pohledali. „Léta jsem toužil přesedlat z hororů na nějakou výpravnou ságu, na film, který by byl něco jako moje osobní Star Wars – epické dobrodružství, které má fantazii, bohatého ducha a jeho hrdinové používají bojová umění.“ Gratuluji, Manoji Shyamalane, máš film, v němž lidé máchají rukama a dělají prostocviky jako různá bojová umění, ale zdá se, že na zbytek si nějak zapomněl – hlavně na dobrou logiku, dobré postavy, dobrý příběh a dialogy jako takové. Na vlastní Hvězdné války si nechej zajít chuť a modli se, aby tě z Hollywoodu nevykázali.
Podobného osudu se totiž dočkala jedna z hlavních postav příběhu ze země čtyř národů ovládajících živly – vody, země, větru a ohně. Král ohňového národa vyhnal svého syna jako změkčilého pacholka, který se nesmí vrátit, dokud si opět nezíská čest. Tu si jen tak v krámě nekoupíte, takže nejschůdnějším řešením je zadržení avatara. Pod tímto jménem se skrývá mocná bytost schopná ovládat všechny živly, která se reinkarnací postupně a v cyklech narodí v každém z národů. Poslední avatar se objevil v lidu vládců větru, ale před sto lety zmizel, a tak mohl národ ohně začít expanzi, během níž zapomněl na diplomacii a mírumilovné způsoby. Spousta lidí teď trpí pod touto nadvládou. Dvěma mladým potomkům z kmene vody Sokkovi a Kataře se čirou náhodou podaří avatara najít a společně se vydávají na pouť za záchranou světa.
Osobně jsem Shyamalana nikdy za génia nepovažoval, takže Poslední vládce větru je průšvih jako takový a Shyamalanovo jméno tam nehraje takovou roli. Kdysi natočil Šestý smysl a kinofilní diváctvo pojalo dojem, kterého se dodnes nemůže zbavit. Že Shyamalan je geniální režisér a scenárista, od něhož nelze čekat nic míň, než každý rok geniální nápad. Jeho jméno se stalo synonymem pro zásadní a šokující závěrečné zvraty. Ale Shyamalan hlavně umí budovat atmosféru a postavy v zajímavých situacích. Proto je Šestý smysl dobrý na dvě podívání – poprvé se nechat překvapit, podruhé sledovat precizní maskování pravdy. Na druhé straně podceňovaná Žena ve vodě je fantastickým filmem, jehož scénář mohl Shyamalan pilovat celou dobu, co pohádku vyprávěl svým dětem, a pak ji postavit na skvělých charakterech, hře s pravidly žánru a mrazivým finále.
Přečtěte si recenzi Shyamalanova filmu Žena ve vodě!
Pohádky mu jdou. Koho ale napadlo, že velkotriková fantasy bude tím, co zvládne nejlépe? Objektivně vzato jsou totiž na všech jeho filmech nejhorší triky, které si neumí pohlídat a dovést k přesvědčivosti. Létající koule vody v první minutě filmu Poslední vládce větru potvrdí obavy a celý zbytek jen klopýtavě opakuje, že v ILM se nepřetrhli. Ale i průměrné triky jsou tím nejmenším zlem, které právě v Ženě ve vodě maskoval napínavým a dojemným příběhem. Tentokrát na Manoje bylo psaní scénáře heráklovým úkolem, s kterým si neporadil, protože hydřích hlav bylo jednoduše moc.
Problém tkví už v tom, že nevytvářel originální dějovou linii, ale jeho úkolem v roli scenáristy bylo pouze zredukovat vše, co se událo v první řadě seriálu, do jednoho filmu dlouhého půl druhé hodiny. Na začátku tak budí dojem, že chce ve filmu obsáhnout kompletní seriál a nasadí tak zběsilé tempo, které se odráží hlavně v dialozích. Konečná bitva pak přijde náhle, překvapí nepřehledností bojujících stran a polovičatým vyvrcholením s hrozivou vodní stěnou. Filmu chybí iniciace pro nezasvěceného, nedá nám čas, abychom se zabydleli, takže o daném světě víme jen málo. Tak nezaujme ani děti, které vidí mrtvé lidi.
Dialogy jsou tím nejmasivnějším kamenem úrazu, jaký se před Shyamalanem tyčí jako Mount Everest. O Georgi Lucasovi se říká, že neumí psát dialogy (a je fakt, že v nové trilogii to někdy zaskřípe, zvláště ve dvojce), ale Shyamalan ho tentokrát totálně překonal a český dabing dodělal dílo zkázy. Interakce postav je na úrovni rozhovoru hluchého s němým. Co byste ale chtěli od světa, ve kterém je romantická linii Sokka a princezny Yue odbyta slovy: „Hned si padli do oka.“ Vyplývají z toho dvě další vlastnosti – zjednodušení a dětinskost. Právě humoru, který (až příliš) zlehčoval dění v několika dílech seriálu, které jsem zhlédl, razantně ubral, ale celkovému dojmu to nepomohl. Pocit trapnosti je mnohem větší, čím výjimečněji se o komedii pokouší. Jinak je vážný až za hrob.
Shyamalanovi se projekt rozpadá pod rukama. Protože postavy jednají hloupě a nesrozumitelně, ztrácí se zájem o to, co budou dělat. Protože trikově nenabízí film nic kvalitního a souboje spočívající na máchání rukama jsou směšné, akčnější pasáže nedokážou zamaskovat trpkost „dramatických“ scén. I zmíněný příklad se zamilováním Sokka ukazuje, jak neobratně se zachází se spoustou motivů, kterými původní seriál nejspíš překypuje. Shyamalan se musí minimálně vrátit ke svým originálním projektům, přestat mluvit se stromy, vyhýbat se komedii a nevymýšlet si o komplotu přírody vůči lidem a bude fajn a napínavé jeho filmy zase sledovat. Jinak se ze dna onoho hrobu nevyhrabe a uzavře se nad ním zem.
