Představte si, že žijete v luxusu, máte skvělého manžela i možnost seberealizace, ale stejně nejste spokojení. Přesně v takové situaci se právě nachází Susan. Je to jenom rozmazlená bohatá panička, nebo je to složitější?
Bylo nebylo a Susan potkala Edwarda. Byl to opravdu hodný muž, ale úplně nevyhovoval standardům prostředí, ze kterého Susan pocházela. Ta na to nedbala a šla za svojí láskou. Jenže po letech soužití si začala připomínat slova své matky, že tento muž není pro ni. Nakonec to neustále předhazovala i jemu a pohádky byl velmi záhy konec.
Její další muž byl jeho přesný opak a naprosto dokonalý příklad toho, koho by si matka představovala po dceřině boku. Jenže o pěknou řádku let později je Susan opět nespokojená. Manželství evidentně nefunguje, když v tu chvíli se Susan dostává do rukou kniha. Nenapsal ji nikdo jiný než její bývalý manžel. Susan neváhá a začíná číst.
Neschopnost moderního člověka
Příběh, který se před ní odvíjí, se se svými postavami nemazlí. Na první přečtení vůbec nepřipomíná pohodlný život, na který je Susan zvyklá, při bližším pohledu je však dokonalou metaforou toho, co se mezi ní a jejím bývalým manželem před lety stalo.
Noční zvířata Toma Forda (Single Man /2009/) v žádném případě nejsou ohranou hříčkou na téma partnerské vztahy. Při pozorném sledování nabízí skutečně detailní vhled do toho, jak v dnešní době řada z nás ve svém životě neustále tápe. Ukazuje postmoderní éru se všemi jejími vymoženostmi.
Nejde přitom jen o zlatou klec, ve které hlavní hrdinka žije, velmi silným motivem je i možnost volby, jakou v dnešní době máme. Můžeme se stát kým chceme, ale nakonec si vybíráme tu na první pohled nejkomfortnější variantu, ačkoliv nám ve výsledku mnoho štěstí nepřinese. Stejné je to s výběrem životního partnera. Nostalgie ke starým časům, kdy nám někdo jiný vybral budoucího chotě, je možná lichá, na druhou stranu varianta, kdy někdo tak dlouho vybírá, až přebere, je v protikladu k ideálu romantické lásky a v dnešní době až příliš častá.
Feministky mají pré aneb krize mužství v celé své nahotě
Další rovinou je příběh Susanina (Amy Adams) bývalého manžela Edwarda (Jake Gyllenhaal). To, jak celou situaci prožíval on, se dozvídáme především prostřednictvím knihy, kterou pošle své bývalé ženě. Opět tu nejde jenom o to, že si zhrzený muž, kterého opustila jeho láska, léčí své bolístky. V příběhu se zároveň odráží i krize mužství. Muži jsou dnes vychováváni diametrálně odlišně než jejich předci. Ve svazku s emancipovanou ženou pak dostává jejich původní patriarchární postavení ještě další ránu. Ale proč posléze hodného a kultivovaného muže partnerka opustí kvůli frajírkovi, který ji podvádí? A jak se takový městský typ člověka zachová, když jde opravdu do tuhého, a to doslova o život?
V Nočních zvířatech zkrátka najdete leccos a přemýšlet o filmu budete velmi pravděpodobně i podle toho, v jaké životní fázi se zrovna nacházíte, o jaká témata se zajímáte (například zda spíše o psychologii či feminismus) a tak dále. Přitom považovat tento film za hloubavou filozofickou nudu by byla mylná představa. I ve chvíli, kdy o snímku takto do hloubky uvažovat nebudete, si minimálně vychutnáte strhující dějovou linku, která se odehrává v knize, kde o napětí a akční nebo alespoň drsné scény rozhodně není nouze.
Hra na umění?
Pro někoho může být mírně frustrující, že závěr filmu zůstává poměrně otevřený. Tvůrci si s námi dokonale pohrají, dovedou k očekávání, jak celý příběh dopadne, a potom nás nechají sedět v restauraci samotné až do zavíračky se skleničkou drahého drinku v ruce. Ale vlastně jediné, co se dá Nočním zvířatům vytknout, je někdy až přílišná snaha o artovost (viz pomalé záběry koupající se hlavní hrdinky či samoúčelná nahota ve scéně, kdy telefonuje dceři), která ovšem do celkového stylu filmu příliš nezapadá. Hlavně je zhola zbytečné upozorňovat takto explicitně na to, že jste natočili trochu umělečtější snímek, když obsah je dostatečně hutný sám o sobě. Dalším problémem je trochu stereotypní zobrazení městského intelektuála v opozici k vesnickému buranovi.
Celkově se nicméně jedná o umně (jen s několika zaškobrtnutími) zrežírovaný snímek s výraznou vizuální stránkou v každé linii, jejž drží na nohou bezchybné herecké obsazení se scénářem, který vás vytáhne z vaší komfortní zóny a donutí položit si otázku: A jak jsem vlastně spokojen se svým životem já?
Foto: CinemArt
1 komentář