Akční novinku loni uvedenou na festivalu v Torontu provází po světě nadšené ohlasy a neskrývaný úžas. Bude The Raid nová žánrová klasika, nebo jde jen o obyčejné přímočaré béčko?
Přesně toto v přeplněné distribuční nadílce zoufale chybí. I když by tento rok mohl divák chodit každý den do kina a vidět premiérový snímek, i přes to není skoro z čeho vybírat. Kromě hollywoodských blockbusterů a očekávaných snímků autorských režisérů se de facto nevyplatí vyrazit si do kina, která mimo hlavní taháky sezóny nabízejí tak akorát rychlokvašné komedie, animáky nebo omezenou nadílku ze zemí mimo USA. O to víc zamrzí, že česká kina minou snímky jako aktuální „festivalová“ (ovšem ne spojená s tradičním očekáváním artového filmu) senzace The Raid: Redemption (v originále Serbuan Maut), která na loňském filmovém festivalu v Torontu oslnila diváky, kteří jí okamžitě přisoudili status instantní klasiky akčního žánru.
Ono by to vlastně také mohla být pravda. S podobným konceptem v takové podobě jsme se totiž pravděpodobně ještě nesetkali. Měli jsme mnoho přímočarých béček, hodně filmů s osamělým hrdinou proti hordě ozbrojených nepřátel nebo nespočetně ‚martial arts‘ mlátiček, kde hlavní postava prováděla ty nejkrkolomnější a nejneuvěřitelnější bojové kousky. Jenže The Raid jde ve své přímočarosti ještě dále – v podstatě totiž rezignuje na příběh, zápletku a jakýkoliv nosný dramatický oblouk, který by jej přiblížil kostře „obyčejného“ filmu. Mladý velšský režisér Gareth Evans, který má za sebou již akční kus Cesta bojovníka z roku 2009, se totiž rozhodl vydat naprosto přímočarou cestou k dobývání jednoho neobyčejného činžáku. Proč by měl akční film o policejní jednotce „přepadávající jeden barák“ mít nějakou dějovou výstavbu, zbytečně se zatěžovat psychologií postav nebo obsahovat poslepované minipříběhy? Žádná klasická narativní výstavba s úvodem, kolizí, krizí a následným klimaxem tedy nehrozí.
Jen co se nám v úvodních povinných dvou minutách představí hlavní hrdina Rama, který se mimo nevděčné práce policisty stará o svou těhotnou ženu, už jsme v dodávce mezi dvaceti členy ozbrojeného komanda jedoucího na místo zásahu. Cílem je sídlo drogového bosse chráněné těmi největšími zabijáky a zloději, které jen indonéská Jakarta zná. Jediná klidnější pasáž filmu přímo upomene na strukturu akčních videoher z ranku Call of Duty, jejíž přímočarý koncept je rozveden v následujících minutách. Kapitán jednotky jednotlivým členům vysvětluje situaci, kamera zabírá vystrašené tváře policistů, nabíjí se zbraně a mezi změtí stejnokrojů rozeznáváme i hlavní postavu, která je ještě v rámci kolektivu upozaděna na pouhého řadového člena. Do toho jsou chytře prostříhány záběry z drogového sídla, kde nelítostný šéf popravuje jednoho člověka po druhém – a my si díky tomu rychle vytvoříme obrázek o tom, kdo jsou „hodní“ a „špatní“. Po zastavení dodávky vybíhá jednotka do akce a scénář začíná nabírat konkrétnějších videoherních obrysů. Záběrů z první osoby se sice nedočkáte, ale i tak máme jasně daný cíl – vyklidit dům a zajmout bosse.
Videoherní schéma filmu je konstruováno podle jednotlivých pater, která připomínají „levely“. V přízemí ještě nalezneme neschopné drogové závisláky, s přibývajícími poschodími jednak docházejí náboje, zbraně a síly, ale zároveň přibývá i silnějších protivníků zdatně ovládající sečné zbraně (mačety) a asijská bojová umění. Když zbude sám hlavní hrdina proti nepřátelské přesile, nezbývá mu nic jiného, než se pomocí pěstí, kopanců a nožů probojovat ven.
Tady se právě projevují ty hlavní přednosti The Raid, což jsou výborné akční scény a naprosto perfekcionisticky promyšlená choreografie soubojů. Nečekejte však porušování fyzikálních zákonů se zmateným střihem jako například v Ong-baku, Evans a choreografové Iko Uwais (jenž zároveň hraje hlavní postavu) a Yayan Ruhian (hlavní záporák) servírují naprosto odzbrojující fyzický zážitek, kde doslova cítíte každou ránu. Není to jen nekompromisní brutalitou (tolik zabodnutých nožů jste ve filmu ještě neviděli!), nahuštěností a špinavostí, ale také souboji, jež jsou natolik intenzivní a nápaditě natočené, že dokáží zprostředkovat takřka viscerální zážitek, který přesahuje veškeré viděné normy. Ač jde snadno rozpoznat, že jde o precizně naplánovanou choreografii, veškeré interakce působí naprosto realisticky a bez přehánění úžasně skutečně, až to vypadá, že se mezi herci strhla opravdová šarvátka. Ani bych se nedivil. V mezích hmatatelné skutečnosti si však Evans dovolí občas odskočit do nadnesenějšího módu a videoherně přehánět (jak například skok z okna nebo „předpřipravený“ závěrečný souboj), což skvěle ozvláštňuje zvolenou stylizaci.
S dravým elektronickým hudebním podkresem, na němž se podílel například Mike Shinoda ze skupiny Linkin Park, jde přímo o adrenalinový zážitek, který bude doznívat ještě hodiny po zhlédnutí. Troufám si říci, že film s tak energicky natočenou akcí tady nebyl snad od dob Hard Boiled Johna Woo. Kontaktní souboje sice mají tendenci stále se opakovat a při sledování mohou ponoukat, že The Raid jen dokola omílá stejné postupy (viz poslední dva souboje, které jsou téměř totožné), což může trochu srážet úroveň jinak do detailů promyšlené akce. S enormním přísunem opakujících se scén (pěstí souboj, souboj s mačetami, další pěstí souboj) se může zdát zážitek z filmu s odstupem několika dní poněkud prchavý, ale to je jen malá vada na jinak invenčně natočeném snímku. Potěší také, že Gareth Evans v současné době plánuje přímé pokračování s názvem Berandal (pro americkou distribuci přeložené jako The Raid: Retaliation) s mnohem větším rozpočtem. Naopak nepříliš příznivou zprávou je, že se chystá hollywoodský remake – a nám nezbývá jen odhadovat, jestli si hlavní roli zahraje Jason Statham, nebo ne. Ten by i přes svůj drsný zevnějšek v originálním „Raidu“ nejspíš nepřežil ani jedno poschodí.
Foto: Sony Pictures
- Hon - 25.1.2013
- Skyfall – zpětná dekonstrukce bondovského mýtu - 29.10.2012
- Zátah: Vykoupení – akční senzace z Indonésie - 11.6.2012
