Nový film Václava Kadrnky si vydobyl uznání karlovarského festivalu. Dobude ale i filmovou historii?
Václav Kadrnka se před několika lety zapsal jako nadějný autor díky svým Osmdesáti dopisům (2010), pro svůj nový film našel inspiraci v básni Jaroslava Vrchlického. Své vlastní dílo pojal s uměleckou nekompromisností, na kterou jsou většinou připraveni festivaloví diváci, ale v běžné distribuci je raritou. Křižáček je pomalý, nedějový, obrazový a otevřený výkladům. Všechny tyto vlastnosti lze brát jako klad i zápor a záleží na tom, jestli jeho vnitřní hnutí bude rezonovat s divákem.
Tématem se pro film stává rodičovství a identita. I když ze začátku sledujeme malého Jeníka, jak se obléká do zbroje a vyklouzává z hradu, aby se vydal na pouť do Svaté země jako jedno z mnoha dětí v mýty opředené dětské křížové výpravě, záhy po titulku s názvem filmu ale přebírá „otěže“ jeho otec na koni, který se za nezbedným synkem vydává, aby ho přivedl zpátky domů.
Otec v pasti svého rodičovství
U osoby otce se střetává několik úhlů pohledu. Jednak ho lze vnímat jako odhodlaného muže, který by šel světa kraj, klidně až do Svaté země, kde by se bil s nepřáteli, jen aby našel Jeníka. Jeho putování je téměř únavné a nemá konce, což film zprostředkovává řadou zdlouhavých scén.
Film ale zpochybňuje jeho snahu „ochránit“ chlapce. Pokud film sledujeme z čistě narativního hlediska, divák se (pozor spoiler) dočká šťastného konce. Otec splní svůj cíl a chlapec je zachráněn před smrtí v daleké zemi. Jiné vyznění má dílo, pokud ho začneme pitvat. Pak se stane, že mladý muž, který také míří na východ a na kterého otec Jeníka cestou narazí, nemusí být cizím člověkem, ale je metaforicky oním hledaným synem, kterého otec nepoznává a který vlastně ani nebyl dítětem.
Vybledlá paměť
Do hry totiž vstupuje téma identity. Když otec marně pátrá po synovi, všude ukazuje výšivku s jeho portrétem. Ta se ale postupem času ničí, až z jeho podoby nic nezůstane, jako by se přesné rysy jeho tváře vytrácely i z naší paměti. Film tomu přispívá i střihovou skladbou, kdy od půlky zcela opouštíme chlapcovu linii a o jeho osudu nic nevíme.
Jeník je totiž na začátku malým chlapcem, protože každý rodič na svého potomka nahlíží, jako by bylo stále dítěte, i když dospívá. Proto lze Jeníkovy kroky vnímat tak, že se vydává na cestu, aby se odtrhl od rodičovských omezení. Otcova rodičovská zaslepenost je tak veliká, že Jeník možná nakonec splní svůj úmysl dorazit do Svaté země, jelikož se jeho otec spokojí s náhražkou v podobě cizího dítěte. Film totiž neukáže jeho tvář.
Bohatý, nebo chudý?
Řada věcí je otázkou výkladu. Křižáček spoléhá na sílu obrazu a symbolů, které se za nimi skrývají. Některé se odkazují k samotnému filmovému médiu, jako když Kadrnka odmítá falešnou historickou věrnost a jeho postavy tak obývají poměrně čistý svět. Ostatně jeho dílo nemá být historickou freskou jako spíš poutí naplněnou symboly a metaforami. Jiné věci se týkají třeba toho, jestli matka nezemřela, jak naznačuje série záběrů u okna, což by dávalo ještě větší motivaci otcově postavě, protože kromě Jeníka by mu už nikdo nezbýval.
Zároveň ale pro Křižáčka platí, že jeho oddanost strohosti působí kontraproduktivně, už proto, že není příliš dlouhý (má devadesát minut), a přesto působí myšlenkově chudě. Spekulace jsou tak pro film životně důležité. Jeho prostota, do které se odívá, se totiž stává jeho nepřítelem. I když jsou obrazové kompozice sebejisté, nejsou výjimečné nebo geniální. Ostatně formát obrazu 4:3 jako by zase naznačoval omezenost pohledu. A i když je očividné a chvályhodné, že se tvůrce snaží vyprávět obrazem, neochota postav komunikovat je chronická a vyznívá až směšně. Dost často se tak cítíme jako u nuceného představení, nikoli jako svědci věrohodných postav.
S Křižáčkem projevil Kadrnka odvahu. Od své asketické filmové formy neuhne ani o milimetr. Masové nadšení nelze očekávat, ale i člověk bažící po uměleckém prožitku se na konci může cítit pořád docela hladový.
Foto: CinemArt
- Info
- Trailer
- Plakát
Režie: Václav Kadrnka; Scénář: Vojtěch Mašek, Jiří Soukup, Václav Kadrnka
Hrají: Karel Roden, Aleš Bílík, Matouš John, Jana Semerádová, Jiří Soukup, Michal Legíň, Šimon Vyskočil, Jana Ol’hová, Ivan Krúpa, Eliška Křenková
Žánr: drama; Země původu: ČR/Slovensko/Itálie; Stopáž: 90 minut,
Premiéra: 3. srpna 2017
Podobné články
