Filmová kritika u nás – její smysl, unavená „Spáčilka“ a ČSFD

2
23.8.2017 at 15:35  •  Posted in Festivaly, Svět filmu by  •  2 Comments

Čtou čeští tvůrci kritiky na své filmy? Kolik myšlenek zvládne Kamil Fila na dvou stranách? Proč nestačí udílet jen České lvy?

 

   Součástí doprovodného programu letošní Letní filmové školy v Uherském Hradišti byla diskuse čtyř filmových kritiků/recenzentů, kteří přispívají různými způsoby do různých médií. Moderátorkou byla dlouholetá šéfredaktorka časopisu Cinema a současná programová ředitelka LFŠ Iva Hejlíčková, jejíž pozvání přijali filmová kritička a pedagožka na FF UK Jindřiška Bláhová (Respekt), kulturní redaktor a moderátor Pavel Sladký (Český rozhlas), freelancerka Iva Přivřelová (např. E15) a kritik Kamil Fila, který si založil vlastní web (Ještě větší kritik). Jak se diváci v rozpáleném Respekt stanu dozvěděli, byla pozvána i Mirka Spáčilová (MF Dnes), která ho však nepřijala. Hejlíčková uvedla, že ji to mrzí, a směrem k přítomným hostům vyslala prohlášení, zda si uvědomují, že jsou všichni vlastně privilegovaní pisatelé, kteří mají v porovnání se Spáčilovou velkou volnost. Vzhledem k tomu, že kritička píše do deníku, je její pracovní režim náročnější a jeho nutnou součástí je psát mnoho různých žurnalistických žánrů, a to v rychlém časovém sledu. Fila s Bláhovou zmínili, že v deníku oba pracovali a že jsou si vědomi, o jakou „otročinu“ jde. 

   V uvolněné atmosféře diskuse padlo, že „Spáčilka“ či „Mirka“, jak je kritičce familiárně přezdíváno, je v očích Fily satanem, na což kritik reagoval gesty, kterými vyjádřil, že spíše jen „malým satánkem“. O úpadku textů zmíněné novinářky se hovoří již řadu let, Bláhová však uvedla, že zná texty Spáčilové z 80. let a že nejsou špatné, což doprovodila až omluvným úsměvem. Chvíli se také mluvilo o známém nešvaru probírané autorky, neboť je často vídána, jak předčasně opouští novinářské projekce, čemuž je dokonce věnována speciální skupina na Facebooku. Bláhová napůl vážně dodala, že Spáčilová zkrátka po tolika letech ví, jestli je film dobrý. V kině zúročuje své letité zkušenosti a není potřeba, aby vydržela až do konce. Nestorka českého psaní o filmu byla bez pochyby tématem, o kterém by účastníci ještě dlouze hovořili, ale moderátorka debatu utnula s tím, že když zde není dotyčná přítomná, bude lepší přejít dále. Pokud nemá daná osoba možnost reagovat, není úplně fér o ní vést dehonestující řeči, ať si o ní myslíme už cokoli.

Krátkou část diskuse naleznete online.

   Jaký je vlastně smysl psaní o filmu, se rozebíralo v prvních minutách. Bláhová uvedla, že smyslem filmové kritiky není diktovat, na co jít a nejít do kina. „Má stimulovat názorovou výměnu, kultivovat to, jak se o filmu přemýšlí.“ Přivřelová poznamenala, že je rozdíl mezi kritikami a recenzemi, ale moc se o něm nemluví. Do novin se dle ní píšou recenze v obecném stylu a dodala, že jí byly vyhazovány věty obsahující spojení, které evokovaly její subjektivní názor. Domnívá se, že by z textu mělo být patrné, že se jedná o názor pisatele, ne o „objektivní a obecný názor“. Vzhledem k tomu, že základní žurnalistická poučka, která je vtloukána studentům od prvních přednášek na bakaláři, říká, že nic jako objektivita neexistuje a můžeme se jí pouze pokoušet co nejvíce přiblížit, považuji Přivřelové prohlášení za matoucí, ale možná chtěla hlavně říci, že by mělo být z textu jasné, že jde o názor jednoho konkrétního člověka.

   Fila se pokusil rozdíl mezi recenzí a kritikou definovat následovně. Recenze je servisní psaní, autor textu se identifikuje s cílovou skupinou a nejde proti ní, neproblematizuje ji. Kritika naopak stojí na zpochybnění předpokladů našeho myšlení. Klade si otázky: Proč? Je to opravdu tak? Dodal, že v praxi se to však dělí spíše podle počtu znaků. Dvě až tři normostrany dovolí jednu myšlenku, druhou spíše nedokončí, při větším prostoru už se „dopustí více myšlenek“. Bláhová oponovala: „Počet znaků není garantem ničeho.“ S čímž se lze plně ztotožnit. V humorném duchu dodala, že by se měl „Kamil víc snažit“. Sladký uvedl, že v časopise Film a doba jsou sekce pro kritiky a recenze zvlášť. Bláhová nadhodila myšlenku, zda vůbec v Česku existuje kritika tak, jak ji vnímáme a jak ji definoval Fila.

Navzdory tropům dorazily desítky zájemců

   V tuzemsku se podle ní kritika nikdy moc nepěstovala, snad s výjimkou F. X. Šaldy, s čímž však nelze souhlasit, neboť jmen by se našlo více. Ovšem platí, že v anglosaském a zejména německém tisku má kritika, která vychází z filozoficko-literární tradice a zabíhá do esejistiky, větší tradici než u nás. Poněkud pesimisticky působí její výčet českých kritiků, kterými jsou dle jejich slov pouze Petr Fischer, a to ještě částečně. Uvedla však i pragmatickou stránku věci – velmi záleží, kam píšete, jaké jsou požadavky média a editora. Dodejme, že jedním z faktorů je politická afiliace média a s ním související čtenářstvo, byť osobně považuji kulturní rubriky jako určitý „ostrůvek svobody“, kterému se určité tlaky spíše vyhýbají.

   Pokud se podíváme na současný mediální prostor, v němž se různé žánry slévají dohromady, zjistíme, že už prakticky není možné nalézt čistou glosu, recenzi, úvahu či sloupek tak, jak je definují učebnice žurnalistiky. Stejně jako je soudnička dnes již zapomenutý žánr, tak je v éře síťových médií, které mají ničím neomezený rozsah a může do nich například formou blogu vstupovat kdokoli s jakýmkoli vzděláním, zcela zbytečné požadovat rigidní dodržování žánrových pravidel. Ta se ostatně také promění v závislosti na tom, jaká je poptávka čtenářů. Zcela logicky se pak nejčtenějšími texty stávají krátké bulvární výkřiky s fotkami. Myšlenku, že se dnes už příliš nečte, zmínila Bláhová. Následně položila publiku dotaz, zda čte. Z některých reakcí bylo možné vyčíst, že ne každý holduje delším textům, což však není žádnou novinkou.

 

Čtou filmaři české recenze?

   Bláhová uvedla, že ona osobně se snaží s tvůrci nesbližovat a udržovat si profesionální odstup. Během debaty však padlo, že dokumentarista Vít Klusák je její kamarád, což však nutně nemusí negovat její filosofii. Dle slov Hejlíčkové filmaři nečtou kritiky na své filmy. Její slova vycházela z mnohých debat, které na LFŠ absolvovala. S tím však rozhodně nesouhlasila Bláhová, na což Hejlíčková reagovala tím, že nám ti tvůrci nebohé diváky filmovky matou. Když padla na hosty otázka, zda dostávají kritici feedback na své texty, ujal se slova Fila, který zdůraznil, že zpětná vazba je zejména od dokumentaristů. Ti mají menší publikum, jsou rádi, když se o jejich filmu píše a hlavně debatuje. V minulosti se také sešel s Helenou Třeštíkovou, která se údajně ptala na to, co má dělat lépe. Zmínil také zkušenost s Robertem Sedláčkem, od nějž mu v noci prý chodí poloopilecké SMS, v nichž řeší filmy.

Křižáček

   Poté se Fila rozhovořil o tom, že na festivalových projekcích mnoho tvůrců není přítomno. Nejde dle jeho slov o to, aby filmaři kopírovali postupy ostatních, ale aby věděli, co se točí v jiných kinematografiích a znali trendy. V Karlových Varech je dle něj velmi dobře vidět, kdo na projekcích z filmařů je. Jana Hřebejka tam potkává často, ale jiné filmaře moc ne. Konkrétně Hřebejk je filmař, který kritiky čte. Jeho dvorní scenárista Petr Jarchovský si je bere příliš osobně a je uražen a Václav Kadrnka (Křižáček) texty vnímá až možná příliš citlivě, uvedla Bláhová. Zdůraznila také, že je sice pěkné, že se Třeštíková bavila s Filou, ale dle ní nejde o to radit a říkat tvůrcům, co dělat lépe. Kritik má svým textem dodat jakousi přidanou hodnotu.

 

Český film jako chudý příbuzný?

   Diskutovalo se také o rozdílech při psaní o českých a zahraničních filmech. Z úst Fily zazněla teze, že české filmy jsou jako „debilní děti“, ale stejně je máme rádi, protože jsou to naše děti, což vyvolalo smích. Fila také uvedl, že recenze na české filmy čtou tvůrci i diváci. Vysvětlil, že nerad popravuje debuty, neboť jde o první filmy, režisér teprve hledá svůj styl a podobně. Avšak debut Decibely lásky (2016) režiséra Miloslava Halíka strhal, neboť tvůrci je již přes padesát a tam už to „lepší nebude“. Proti tomu se ohradila moderátorka a dožadovala se upřesnění, jak to tedy Fila s tím věkem vlastně myslí a jestli je tedy také odepsaná. Řekla poté, že ona točit nehodlá, takže je vlastně vše v pořádku. Celá výměna probíhala v nadsazeném duchu.

Kamile, kroťte se!

   Bláhová uvedla, že kritik zkrátka nejraději píše o těch filmech, které jsou mu nejbližší. K zahraničnímu filmu ona sama přistupuje neutrálně a necítí nechuť k domácí tvorbě. Cítí však jistou povinnost psát o českých filmech a také si je vědoma vstřícnějšího přístupu k nim. Diskutující také zmínili, že s českým filmem se pojí menší nároky. Může tak nastat situace, kdy kritik ocení průměrný film proto, že je lepší než předchozí velmi špatné snímky.

 

Hvězdičky Česko-slovenské filmové databáze

   Jedním z témat byla také stránka ČSFD.cz, kterou nelze v našich končinách ignorovat. Web měsíčně navštíví přes milion uživatelů, mezi které nepochybně patří i tvůrci a distributoři. Pavel Sladký však varoval před možným podvodným hodnocením. Padla myšlenka, že distributoři nutí své zaměstnance zakládat falešné profily a hvězdičkovat filmy dle zadání. Pro registrovaného uživatele však nejde o žádnou novou informaci, neboť v interních diskusích se už roky probírají takzvaní „mulťáci“, což jsou lidé s mnoha falešnými účty, které účelově zkreslují hodnocení a zároveň sami sobě udělují body. ČSFD funguje na uživatelské úrovni na bázi bodů, které si uživatelé vzájemně udílejí. Stručně řečeno – kdo jich má víc, je více vidět a je oblíbenější. Hodnocení neznámých individualit tak ani v případě očekávaného filmu nebudí u interních uživatelů vzrušení. Je zkrátka známo, kdo je osvědčený uživatel a kdo jen hodnotí filmy, které nikdy ani nemohl vidět, což lze poznat u filmů ztracených či ještě nehotových.

   Fila uvedl, že každý uživatel vlastně zdarma přidává obsah Martinu Pomothymu, majiteli databáze. Řekl, že komentáře jsou často velmi nemilosrdné, obsahují vulgarismy. Jedná se o zcela demokratickou platformu, částečně anonymní a bez větších regulací. Filmaři se toho dle Fily bojí. Jako příklad uvedl uživatele verbala, který je znám svými svéráznými a hlavně sprostými komentáři. Dodejme, že jeho popularita je taková, že byl citován i v tisku a v časopise Pevnost má svou pravidelnou rubriku. Bláhová závěrem uvedla, že je diskutabilní, jaký dopad kritika, potažmo ČSFD, má. Dodala, že obecně zkracují délky textů a v anglosaských zemích už téměř mizí hudební kritika.

   Mezi další body diskuse patřily Ceny české filmové kritiky coby ceny, které dle Bláhové mají smysl. Dle jejích slov se totiž nejedná o ceny „lidí od fochu lidem od fochu“, čímž narážela na České lvy, na kterých triumfoval rozporuplně přijatý snímek Masaryk (2016), u nějž však bylo obzvlášť peprné, že v době vyhlášení jej mohlo vidět jen málo diváků. Rozdíl v obou cenách je patrný již z nominací, které jsou velmi odlišné, jak uvedl Sladký. Dodejme pro pořádek, že všichni hosté debaty jsou členy Sdružení českých filmových kritiků, které o cenách hlasuje. A Fila zatím nezaplatil členské poplatky, jak se smíchem uvedla Bláhová.

Fotky: LFŠ, CinemArt

Přečteno: 1676x

Marie Dostálová

Zamilovaná do kinematografie. Sledující zejména současnou americkou, evropskou, ale i asijskou tvorbu. Má nakoukáno mnoho kraťasů pro potěchu všedních dní. Kritická, avšak se slabostí pro fantasy. Nadšená málokdy, zato intenzivně. Poslouchající soundtracky, Čajkovského i rock. Milující různé seriály, drzý humor, modré nehty, větné rozbory a sáhodlouhé debaty. Na Moviescreenu od roku 2009.

2 komentáře

  1. Milan / 28.8.2017 at 08:57 / Odpovědět

    Je jasné,že každý kritik se časem stane fádním a jeho recenze jsou nezáživné čtení. To se asi stalo pí Spáčilové.Moc si již nevzpomínám na její kritiku filmu Masaryk.Je správné,že byl film o J.Masarykovi natočen.Jak otec tak syn měli rádi koně,rod Masaryků byl rod końáků.Jan naprosto neúspěšný jedinec se vrátil z USA do R-U,zakrátko vypukla Velká válka ,otec s dcerou emigroval. A Jan narukoval do c.a k .armády,dokázal svému bratrovi zajistit pohřeb a ještě matce pomáhal a posílal ji potraviny. Rekvíroval koně v Haličí a Uhrách pro erár,syn to nepřítele R-U.Jeho nadřízení na ním drželi ochranou ruku a on plnil dobře své úkoly a byl povýšen.Je otázkou jaké cíle s tímto mladým oficírem mělo okolí císaře Karla II. nezdařilo se jednání o vystoupení z války,stejně jako nám v r.1968 z Varšavské smlouvy a vše směřovalo k hořkému konci monarchie.Tatíček se stal prezidentem Československa a syn opět putoval do USA na ambasádu. To vše film vynechal a Jan Masaryk je najednou mezi vládnoucí elitou V. Británie a má zachrańovat to co s nedalo zachránit.Film mapuje jedno období života J.M.hodně pro něj neúspěšného a mělo být ještě hůř.Jen náznakem je nastíněno ,jak jej potřeboval prez. E. Beneš.Vůb c není ani naznačeno jak si J.M. vážil K.Gottwald ,jinak zuksfíra c.a k, armády který mu,vystrojil mu st .pohřeb.

    • Dan / 30.8.2017 at 19:00 / Odpovědět

      Jen se rychle vyjádřím k první části komentáře. Nemyslím si totiž, že kritici píší s rostoucím věkem nudnější texty. Za všechny například doktor Blažejovský z Filmu a doby, prakticky neustále píše informované a vtipné texty s fascinujícím rozhledem. Podobně třeba Jonathan Rosenbaum. Často věkem změní přístup, stanou se tolerantnějšími/ostřejšími, ale není pravidlem, že by se jejich texty staly fádními a nudnými.

Napsat komentář

Starší příspěvky:
Křižáček – strohá výprava zaslepeného otce

Nový film Václava Kadrnky si vydobyl uznání karlovarského festivalu. Dobude ale i filmovou historii?    Václav Kadrnka se před několika...

Zavřít