Špatná reklama na řecké turistické agentury a hodně hloupá romantika se setkávají ve filmu připomínajícím Účastníky zájezdu.
Před několika lety slavilo řecké téma velký úspěch ve filmu produkovaném Tomem Hanksem Moje tlustá řecká svatba. Tržby byly závratné a producenti přemýšleli co dál. Vzniku televizního seriálu Můj tlustý řecký život se nelze divit. Kde ale není talent, není ani úspěch – sedm dílů a šmytec. Špatný seriál zaznamenal rychlý ústup ze scény. Herecká hvězda a scénáristka filmu i neznámého počtu epizod seriálu Nia Vardalos se tak musela životem protloukat jinak. Až přišla šance přivydělat si něco víc peněz a prožít příjemné týdny natáčení v Řecku – projekt Můj život v ruinách nemá ale s dávným hitem nominovaným na Oscara nic společného, kromě herečky v hlavní roli. Možná kdyby Vardalos opět pustili ke scénáři, nepotýkali bychom se s katastrofou srovnatelnou s výbuchem Vesuvu.
Georgia utekla do Řecka kvůli vyhazovu na univerzitě. Doufala, že zde budou její profesorské znalosti kultury a historie ceněny jako zlatý poklad. Ale hořce zaplakala a její štkavé vytí pokračuje doteď. Začala pracovat u cestovní agentury, kde v roli turistického průvodce zoufale propadá. Je nudná a turisti ji štvou tím víc, čím méně je zajímá její výklad. S poslední skupinou udělala doslova terno. Partička namixovaná z prototypů těch nejhorších turistů, rezivějící autobus s nefunkční klimatizací a řidič několik let neholený, nad jehož znalostmi angličtiny všichni pochybují. Myslíte, že podobné elementy mohou vytvořit příležitosti pro zajímavé situace? Jistě, mohou, ale tady ne. Nejdelší týden v řeckých dějinách začíná. Bude svítit sluníčko, občas pršet, z autobusu bude pěkný výhled a pokocháte se známými památkami.
Řadou obrazových kompozic a dějovou strukturou založenou na střídání řeckých lokací by film mohl sloužit jako pozvánka na báječnou dovolenou v kolébce lidské civilizace. Pár záběrů bych dokonce označil za vystřižené z dokumentu o středomořské destinaci. Tento dojem je tak výrazný, že jsem si několikrát představil, jak se na plátně rozlije nápis „Come to Greek for your best holidays“. Krásné kulisy blankytně modré oblohy a panenské přírody podbarvené tklivou hudbou paradoxně nabývají pejorativního významu. Cukr se sype ze všech stran, jako by tvůrci byli zásobeni přebytky z našeho půlročního předsednictví EU.
Nedaří se ani v jedné z dějových linií. Kostra příběhu poháněná turisty lačnícími nikoliv po kulturních, ale po konzumních zážitcích v uličkách plných kýčovitých suvenýrů a obrovské zmrzliny (většinou si filmových chyb nevšímám, ale natáčení se zmrzlinou je vážně ošidné) připomíná úspěšný český film Jiřího Vejdělka. Na začátku se musí všechny postavy pěkně schematicky představit, abychom měli přesný obrázek, kdo jsou a co přesně od nich máme očekávat. To, co od nich očekáváme, většinou dostaneme. V daleko horším případě jsou ale posléze ignorováni a pouze prvoplánově využiti k pozurážení všech – Australanů, Kanaďanů, Američanů, Řeků, řidičů autobusů, Angeliny Jolie a mnohých dalších.
Nesnášenlivostí trpí i samotná hlavní hrdinka, jíž prudičství přímo sálá z očí. Druhým přídomkem filmu je romantický, přičemž představa romantiky je v tomhle případě jednak podobně naivní jako červená knihovna říznutá šarmem snědých jižanských jinochů a jednak velmi špatně koncipovaná v rámci příběhu. Než k něčemu skutečně dojde, musíme si vystačit s květy sedmikrásky několikrát zanechanými na jejím místě v autobuse. Zatímco divák dávno tuší, kde má jiskra zaplanout, hlavní postava si musí projít nějakým tím omylem, aby našla toho Pravého. Pejorativně velké p je napsáno úmyslně. Ještě štěstí, že se ve skupince turistů nachází osamělý stařík s tváří Richarda Dreyfusse, který jediný je nad věcí a jehož vtípky mají svou váhu a účinek. Díky všem řeckým bohům za Dreyfusse.
Závěr
Od režiséra filmů pohybujících se na škále od průměru k odpadu jsme se tentokrát dočkali pořádně shnilého balíčku. Doporučuji si raději koupit DVD Mamma Mia!, které bylo k 1.11. celorepublikově přeceněno o mínus dvě stovky. Je to atmosférou podobné, ale mnohem lepší.
