Tradá, Kate a Leo zase spolu. Tentokrát nemusí mrznout v ledové vodě Atlantiku. Naopak. Je jim pěkně teploučko v typickém americkém bílém domku na předměstí. Mají dvě děti, dost peněz, přátele i dobrou pověst. Přesto je tenhle film mnohem mrazivější než voda, ve které se museli máčet před dvanácti lety v Titanicu.
Kate Winslet tentokrát hraje neúspěšnou herečku April, která svoji vášeň sice vystudovala, ale v branži se nikdy neuchytila. Nebyla dost dobrá nebo jenom neměla štěstí. Alespoň to ale zkusila. Na rozdíl od jejího manžela Franka, který nikdy nevěděl, co by vlastně chtěl dělat. Jedno ale věděli oba. Jsou výjimeční. A společně povedou originální, zajímavý život. Jenomže se jim narodila dcera, potom syn a oni skončili na Revolutionary Road.
Revolutionary Road je upravená předměstská ulice s bílými domky a taky původní název čtvrtého filmu Brita Sama Mendese, který má dlouhá léta nutkání se do lidí z amerického předměstí navážet. Dělal to v Americké kráse a tentokrát to dělá znovu. Životy „obyčejných“ Američanů jsou i v Nouzovém východu vyplněny pouze tím, co jeho postavy pojmenovávají jako „beznadějnou prázdnotu.“ Tito lidé se dělí jen na ty, kteří se to snaží maskovat a přetvařují se, a na ty, kteří měli dost odvahy si to uvědomit.
Ústřední dvojice Nouzového východu patří k těm druhým. Frank „hnije“ každý den v práci, která ho nebaví, ačkoliv podle April i jeho samého je velmi inteligentní a mohl by dělat něco úplně jiného; jeho talent někde ležet musí. April po svých neúspěšných hereckých pokusech zůstala doma jako žena v domácnosti. Peněz mají dost, jejich životní styl je však oba ubíjí a oni to ví. Jednoho dne April dostane geniální nápad. Odjedou do Francie! Tam přece lidé žijí! Tam se budou mít oba líp. Utečou nudné šedi, beznadějné prázdnotě.
Mendesův film je velmi dobré drama se silným příběhem a skvělými dialogy, i když má poněkud očekávatelný konec. Sledovat hádky Kate Winslet- tvrdé April a Leonarda DiCapria-vytahovačného hejska Franka je díky jejich skvělému herectví požitek. A především je Nouzový východ film, který vám z hlavy nevyprchá ve chvíli, když na plátně uvidíte poslední titulek. Každý z nás má pravděpodobně s „beznadějnou prázdnotou“ velkou nebo malou zkušenost, každého se tenhle supertíživý film, prostý jakýchkoliv vtipů trochu dotkne.
Ne, že by byl bez chyb. Větší než malé množství klišé člověka trkne medvědí silou. Všechny vedlejší postavy jsou tak trochu karikatury, které reprezentují venkovní svět plný nudy, šedi, prázdnoty a přetvářky. Bez stále veselé a příjemné sousedky Helen (Kathy Bates) by však problémy a zoufalství April a Franka nevyznělo tolik silně. Bez skvěle zahrané postavy jejího vyšinutého syna, který „jediný chápe pocity mladého páru“ by příběh neměl takový spád a byl by ochuzen o několik vynikajících scén. Blázen, který je vlastně moudřejší, než všichni normální lidé okolo, kteří se odmítají podívat pravdě do očí, však není nic než klišé.
A co ten Mendes proti těm předměstím pořád má. Jako by život úředníka a ženy v domácnosti nutně musel být ubíjející a nezajímavý. Co když si za svoje zoufalství může nešťastná dvojice sama? Co když je April jenom hloupá a rozmazlená a Frank v jejím vleku pouhý velkohubý budižkničemu? Co když ani jeden z nich není výjimečný, jak na to v záchvatu vzteku kápne April? Pokud by se pod tohle vyznění Mendes rád podepsal, mohl ve filmu představit alespoň jedinou postavu, která by svůj život uměla spokojeně žít bez ohledu na to, že jí v životě něco nevyšlo.
Čas od času se režisér (už tradičně) uchyluje k lehce prvoplánovému útočení na city diváka. Nouzový východ v tomto směru naštěstí zaostává za Americkou krásou, kde nechal několik minut tančit ve větru silonový sáček. Opět však ke konci snímku za sebe řadí několik scén, ve kterých se napětí vystupňuje na maximum, následuje tichá scéna ve stylu všechno je v pořádku a potom působivý konec, jakoby zčistajasna byste dostali ránu kladivem. I pro diváka, který Americkou krásu a Cestu do zatracení nezná, to žádné zčistajasna není.
Přes všechny nedostatky se ale v domku na Revolutionary Road, ve kterém je vždy všechen nábytek pečlivě uspořádán (což ostře kontrastuje s vnitřním stavem April a Franka) odehraje něco, co v člověku zanechá stopu. Nouzový východ se v nominacích na Zlatý Globus ocitl správně. Nominován byl ve čtyřech kategoriích- nejlepší film, režie, herec v hlavní roli a herečka v hlavní roli. Nakonec cenu shrábla pouze Kate, ale Mendes může být i tak pyšný. Na rozdíl od některých dalších nominovaných snímků se jeho snímek o Frankovi, April a jejich touze utéct z mizerně zařízeného života narychlo vymyšleným nouzovým východem bude těžko zapomínat. Dobrý film. Schematický, ale působivý.
Autor: Táňa Zabloudilová
