„Jack Sparrow je zpět!“ Suché oznámení jak z rádiové reklamy vám zhruba naznačí, co máte ve čtvrtém pirátském dobrodružství očekávat. Nic víc v něm totiž není.
Piráti z Karibiku se už po prvním díle z roku 2003 stali zajetou reklamní značkou. Film podle atrakce ze zábavního parku vydělal neskutečné peníze a najednou se celý trh jen hemžil malými podobiznami Jacka Sparrowa, plakáty bodrého Orlanda Blooma, stavebnicemi LEGO nebo Keirou Knightley na školních brašnách a penálech. Pirátskou mánii ještě lemovaly vycházející knížky, videohry a další nespočetné množství produktů od koberců po hrníčky na vaši oblíbenou kávu. Musíme si ale uvědomit jedno – Piráti z Karibiku jsou více než film vývozním artiklem, zárukou kvality, kterou diváci automaticky znají, tudíž na ni automaticky přijdou do kina. Jerry Bruckheimer to ví, studio Disney to ví. Tak nehledě na to, jak sestupně klesala kvalita dalších dílů, se rozhodlo investovat do dalšího dobrodružství a vydělat znovu balík. Záměr je sice jasný a logický, ale má to něco společného s kvalitou výsledného filmu? Nemá.
Jerry Bruckheimer byl ze své produkční pozice nejspíše v zoufalé situaci, jelikož jeho poslední filmy se oba staly kasovními propadáky. Pokusy o nové série se snažil rozjet ve videoherní adaptaci Princ z Persie: Písky času a v teenage fantasy Čarodějův učeň – obojí se ale nepovedlo a navíc utrpělo na tragických ohlasech. Další „Piráti“ tak byli logickým krokem, jak z této situace vybruslit s čistým štítem. A nyní to máme tady – Jacka Sparrowa ve zbrusu novém dobrodružství brázdícího širý oceán s cílem nalézt bájnou Fontánu mládí. Je na něj však ještě někdo zvědavý?
Minimálně nekritičtí obdivovatelé Deppova herectví, jinak si neumím představit, kvůli čemu než jemu nebo značce dali diváci přednost tomuto filmu před jiným. Jak už bylo zřejmé od druhého dílu, série se snažila být něčím víc, než doopravdy byla. Z obyčejné „pouťové“ atrakce tak najednou vznikla překombinovaná „popcornová“ mytologie, která nestála na pevných základech a snažila se diváky ošálit tím, jak propracovaná je. Jenže ona není a nikdy nebyla. Po neúspěších s třetím dílem tak tvůrci ustoupili ke střídmějšímu řešení. Přišli totiž s jednoduchým uzavřeným příběhem. Orlando Bloom a Keira Knightley opustili své kajuty a výsledný film měl nebožák Johnny Depp ukočírovat sám. Čtvrtý díl s podtitulem Na vlnách podivna je založen na stejnojmenné novele spisovatele Tima Powerse z roku 1987 a autoři filmového scénáře do jejího příběhu jen vměstnali postavy z minulých dílů, aby mohlo vzniknout zbrusu nové pirátské dobrodružství. Co bylo ale patrné z trailerů, se jen potvrdilo – vyprázdněná audiovizuální stránka, další šaškování Johnnyho Deppa a absence jakýchkoliv výrazných momentů. Film tak můžeme bez problému zařadit mezi loňské nevýrazné a unylé blockbusterové počiny Jerryho Bruckheimera.
Čtvrtí „Piráti“ jakoby stagnují na místě. Nabízejí jednoduchý příběh o honbě za Fontánou mládí, ten je však jen hnacím motorem zajišťujícím, aby postavy vůbec něco dělaly. Jenže ony nedělají vůbec nic. Potácejí se od místa k místu, od překážky k překážce, po jejímž splnění mohou k další překážce. Potenciální dobrodružný děj se tak opět rozpadá na sled neucelených epizodek, v nichž ani jednou nepoznáme jasné motivace postav. Kdyby se na nás Jack Sparrow neusmíval z každého plakátu, ani bychom nevěděli, kdo je hlavní postava. Zmatený děj a neschopnost vyprávět je ještě korunována nesmyslnými odbočkami či náhodami. Příznivci scén „v poslední chvíli se objeví postavy ze začátku filmu a začnou řešit situaci, jako by tam celou dobu byly“ se mohou znechuceně připravit, že takových momentů „Piráti“ skýtají více.
Z nových postav nám do příběhu přibyla také horkokrevná Angelica v podání Penélope Cruz nebo nejobávanější pirát Černovous, pod jehož špinavým ohozem se skrývá Ian McShane. Ani oni však nedokázali do série vnést něco nového – Angelica jen zmateně přeskakuje mezi tím, na jakou stranu se přidá, a Černovous si mimo svůj výborný nástup udrží jen post nevyužitého záporáka v pozadí, který nesahá ani po kotníky démonickému Davymu Jonesovi z předchozích dílů. Dočkáme se také nadbytečné postranní linky s prostým námořníkem a mořskou pannou, která vyšumí úplně do ztracena a nemá žádnou úlohu v ději. Zbývá nám tedy už jen „vtipná vedlejší postava“ Jacka Sparrowa, která jen tak nezávazně pobíhá mezi lokacemi a spolčuje se a rozchází se s různými lidmi. Ač je však hvězdný status Johnnyho Deppa jakýkoliv (v přepočtu na českou měnu za roli získal neuvěřitelné 1,1 miliardy korun!), jeho komická postavička nedokáže utáhnout celý film. Je to spíš přihrávač, který ve správné chvíli přijde se správným vtipem a s načasováním se bouchne do hlavy. Jako ústřední tahoun filmu je, i přes nezdravé sympatie publika, spíše podivným zjevem, který se sem tam připlete do nějaké události.
Když to tak vezmeme, převážně muzikálový režisér Rob Marshall (Chicago, Gejša, Nine) natočil spíše herecký film ve velkolepých kulisách místo trikově nabušeného velkofilmu, na který jsme všichni přišli do kina. Ten vás ale zákonitě nemůže bavit, když vám jsou všechny postavy ukradené. Celá skoro dvou a půl hodinová stopáž je tak prostou rutinní studiovou podívanou zaměnitelnou s posledními kousky od Newella či Turteltauba. Vše zdánlivě pracuje na sto procent, ale výsledek se ztratil na půli cesty. Nulová invence a nápady a odškrtávání položek ze seznamu toho, co chtějí diváci vidět na plátně. Jenže tentokrát jste všechno téměř jistě viděli jinde. Akční scény ohromí maximálně svou sterilitou a rozpačitostí, z filmu nevyčnívá žádný moment, který byste si mohli zapamatovat, celkově na tomto blockbusteru nevidíme ani těch 200 milionů dolarů, které při natáčení rozprášili po mořském dně. V minulých dílech byl obří Kraken nebo velkolepá bitva lodí ve víru, tady až na mořské panny žádné triky prostě nevidíme. Je to spíš starosvětská dobrodružná podívaná, která však nemůže s dnešní dobou zdatně držet krok. Diváci prostě chtějí víc než zmatené pobíhání po džungli.
Čtvrtí Piráti jsou tak jen tuctová podívaná, která se nese na hereckých jménech a zajeté obchodní značce. Jediným výrazným prvkem je jako vždy hudba Hanse Zimmera, jehož epické skladby dokážou zvednout sebeprůměrnější scény aspoň o dvě třídy výš, než doopravdy jsou. Stačí si uvědomit, že když ve vás začne film vzbuzovat kýžené pozitivní pocity, může za to jen a jen hudební složka. Bez ní byste si nejspíš ukousaly nehty i ruky nudou.
Nechci ale filmu přehnaně škodit. „Podivná“ pirátská plavba je poctivá, řemeslně dobře zvládnutá, absolutně v ničem netlačí na pilu, proto je na jedno podívání v kině neškodná. Podruhé však může působit silněji, než nejúčinnější prášky na spaní.
- Hon - 25.1.2013
- Skyfall – zpětná dekonstrukce bondovského mýtu - 29.10.2012
- Zátah: Vykoupení – akční senzace z Indonésie - 11.6.2012
