Souboj s rodinou – překvapení letošního Febiofestu

0
2.4.2019 at 16:54  •  Posted in Recenze by  •  0 Comments

Wrestlingové komediální drama, které upřímným pohledem na nesmiřitelnost branže směle konkuruje i Aranofského Wrestlerovi.

 

   Role žen ve sportu je horké téma, které se nevyhnulo ani něčemu v našich končinách tak obskurnímu, jako je profesionální wrestling. V USA se to týká primárně produkce WWE, kde děním už čtvrtý rok zmítá takzvaná „ženská (r)evoluce“, stručně řečeno extrémní a v jiných firmách samozřejmá myšlenka, že ženský wrestling se nemusí nutně omezovat na pětiminutové zápasy lepých děv v bazénku s blátem. Přisuzovat zásluhy za radikální změny jednotlivcům bývá ošemetné i ve sférách, které nestojí na programovém míšení reality s fikcí. Na druhou stranu pokud by chtěl člověk ukázat na jednu jedinou chvíli, kdy WWE začalo váhavě a značně opožděně couvat od své notoricky sexistické image, dává vcelku smysl zakotvit u zapsání Angličanky Sarayy Jade Bevisové neboli Paige, která je hlavní představitelkou filmu.

   S Paige jako nositelkou pokroku je to… komplikované. Ačkoli jako někdo, kdo zápasil doslova od 13 let, měla oproti soupisce složené především z modelek jasnou výhodu, její přítomnost v WWE byla hlavně na začátku otázkou PR a vábničkou na nespokojené fanoušky. Paige do společnosti nenapochodovala s cílem ji od základů překopat, to platí spíš o čtyřech jezdkyních NXT, které si připsaly ty nejlepší zápasy posledních let. Na svou dobu nejintenzivnější proma nedávala ona, nýbrž její fikční protivnice A. J. Lee, otevřená kritička genderové politiky WWE. Na Paigině náboru se vedle jejího nepopiratelného nadání paradoxně rovným dílem podílel i vzhled bledé rockerky, který ve srovnání s převládajícím modelem krásy v podobě opálených kalifornských blondýnek působil revolučně už sám o sobě. Nemluvě o tom, že netrvalo dlouho a Paige začala dřívější vizi žen v WWE aktivně přiživovat.

   Tím nechci tvrdit, že nebyla víc než jen jinou formou korporátního produktu a iluzí alternativy, to fakt ne, hlavně její působení v přípravné sekci NXT pomohlo změnit představu o ženském wrestlingu jako takovém, ukotvilo tuhle značku jako jednoznačně nejkvalitnější produkt WWE a otevřelo cestu dalším talentům, no ale zase na druhou stran–

OK, možná jednodušeji.

 

Historie v kostce

V roce 2011, kdy Paige v WWE začínala, vypadal ženský wrestling asi nějak takhle:

A v roce 2018, kdy ze zdravotních důvodů odešla do důchodu, vypadal takhle:

   A tak pokud už opravdu musím zabodnout prst do jednoho okamžiku, kdy se to celé začalo lámat, nezbývá než vypíchnout její debutový zápas, v němž překvapivě ukončila tehdy rekordní vládu A. J. Lee a stala se nejmladší šampionkou v historii.

 

Taková normální rodinka

   Roku 2012 se Paiginou cestou do WWE zabýval dokument Fighting with My Family, zaměřený na její vpravdě bizarní zázemí: matka bývalá bezdomovkyně a narkomanka, která zápasila ještě v sedmém měsíci těhotenství, otec alkoholik odsouzený na osm let za násilí, dva bratři, z toho ten nevlastní rovněž s ne úplně čistým trestním rejstříkem – a všichni profesionální wrestleři v rodinném byznysu, s nímž Paige původně nechtěla nic mít. Febiofest letos uvádí hraný remake z produkce Dwayna „The Rock“ Johnsona, v režii Stephena Merchanta (Cemetery Junction /2010/) a s překvapivě hvězdným obsazením: Florence Pughová (Outlaw King /2018/) v roli Paige, Lena Headeyová (Hra o trůny) a Nick Frost (Soumrak mrtvých /2004/) jako její rodiče, Jack Lowden (Dunkerk) coby starší bratr Zak, plus šokantně výborný Vince Vaughn (Na špatné straně /2018/).

   Vyjádřeno osvědčeným klišé, Souboj s rodinou boří očekávání. Kdo kdy viděl cokoli, o co se WWE Studios otřelo, počítal s těžkopádností Vojáka (2006), přinejlepším s mechanickým shrnutím událostí Paigina života, ale rozhodně ne se sebevědomým dílem, které by mělo co říct i nezasvěcencům. Kdo se na základě rozpačitých upoutávek obrnil proti křečovitému humoru a špatným parukám, žasl nad elegantně odlehčeným laděním a laserově přesnými hláškami.

   Kdo předpokládal, že áčkoví herci si do Johnsonova miniprojektu odskočili pro splátku na bazén, se tetelil nad živelností Nicka Forsta, jenž když chce na oslavu šampaňské, musí ho štípnout z večerky, Florence Pughovou, jíž role hubatého miláčka rodiny sedne, i střízlivým projevem Vince Vaughna, který v úloze sarkastického trenéra vnáší do Paigina snění trochu těch tvrdých pravd. No a kdo čekal uprděnou řachandu bez myšlenky, kontroloval, jestli náhodou nesedí ve špatném sále, protože film přináší nečekaně sociální rozměr a neuhýbavý pohled na to, co to znamená zasvětit svůj život jedné jediné věci a ve výsledku neuspět.

 

Vylaďování žánru

   Na Souboji s rodinou je toho hodně, co stojí za ocenění. Na rozdíl od mnoha jiných sportovních filmů tu protagonistka nemá karikaturu konkurentky, s níž by se prala o místo na výsluní, ale bojuje prostě a jen s obyčejnou depresí, osamělostí a paralyzujícím pocitem nedostatečnosti. Tvůrci naštěstí nevyužili očividné možnosti ztvárnit Paige jako někoho, „kdo není jako jiné holky“, a naopak otevřeně poukazují na problematičnost anti-barbínovského ideálu, který ženskost redukuje na ty tolik milované i opovrhované „kozy a zadek“ se stejným zápalem jako struktury, proti nimž se tahle alternativa údajně bouří. Podobně jako seriálový Glow (2017) z dílny Netflixu film nenápadně přibližuje zdánlivě neproniknutelný svět „přece falešného“ wrestlingu a ukazuje jeho kouzlo z hlediska aktérů, pro které je jako kterákoli jiná tvůrčí činnost primárně prostředkem, jak přimět svět na chvíli zmizet.

   Typickým obehraným povzbuzovačkám je dodán svěží styl, a tak než abychom se museli šklebit nad tradičním „hlavně si věř“, můžeme se bavit výměnami typu „nevím, jaká před těma lidma v publiku mám být, a mimochodem ‚buď sám sebou‘ není rada, ale tweet“ vs. „jsi bledá divná stvůra z Norwiche, tak prostě buď bledá divná stvůra z Norwiche“. A místo aby si režisér zatěžoval vyprávění krutopřísnou inscenací scének z Paigina životopisu, soustředí se spíš na ducha jejího příběhu – starší bratr Roy tak například nebyl v době jejího zapsání ve vězení, ale kvůli ségřině úspěchu to v sourozeneckých vztazích skutečně skřípalo; Paige neměla problémy se „zamrzáním“ nebo krizí identity, nicméně pocit izolace ji opravdu vehnal do několika ne úplně šťastných rozhodnutí; a závěrečný zápas o titul rozhodně nebyl v reálu takhle dobrý.

 

„Neděláš to pro sebe, děláš to pro rodinu.“

   To všechno jsou ale drobnosti ve srovnání se skutečným přínosem filmu – skladby, která podobně jako Howardovi Rivalové (2013) pracuje se dvěma protagonisty a jejich vztahem, tedy Paige a jejím bratrem Zakem. Zatímco totiž sledujeme, jak Paige v žánrově známé honbě za svým snem zápolí se zvedáním trochy té vulkanizované pryže, ke svým kolegyním se chová jako specifický druh dobytka a mezitím poslouchá Vaughnovu dobře míněnou, ale o nic méně brutální kritiku, jejímž prostřednictvím se seznamuje s neúprosností branže, tak se pravidelně vracíme do její domoviny. V ní se Zak nepříliš úspěšně vyrovnává s tím, že on do WWE přijat nebyl a jeho vlastní sen je definitivně u konce.

   Souboj s rodinou je nejsilnější právě v okamžicích, kdy se Zak pokouší až za hranou sebeponížení přehádat skutečnost a pomalu se z neschopnosti překonat bolest blíží ke stejnému osudu jako nejstarší bratr – alkoholismu a vězení. Spolu se střetem s realitou, který poskytuje Vaughnova postava, navíc Zak dodává na hloubce a naléhavosti Paigině lince, protože zatímco jinde se o tom, jak většina aspirantů neuspěje a že samotná honba za úspěchem může být ničivá, jen planě mluví, tady přesně vidíme, jak ten proklamovaný pád na dno vypadá. Katarze tak pramení ze dvou zdrojů – zda se Paige prosadí a jestli Zak dokáže být spokojený s anonymní existencí.

   Souboj s rodinou míří v Česku do omezené distribuce a k vidění bude v rámci Febiofestu kromě Prahy ještě v Plzni, Kladně, Děčíně a Zlíně. Kdo ocení chytrou komedii s očividnou láskou ke svým postavám, rozhodně by si toto dílo neměl nechat ujít.

(9/10)

 

Foto: WWE Youtube.com 2x, MGM

  • Info
  • Trailer
  • Plakát
Originální název: Fighting with My Family

Režie: Stephen Merchant; Scénář: Stephen Merchant

Hrají: Florence Pugh, Dwayne Johnson, Lena Headey, Nick Frost, Jack Lowden, Vince Vaughn,

Žánr: komedie, sportovní; Země původu: USA, Velká Británie; Stopáž: 108 minut

Premiéra: 24. března (Febiofest)

Přečteno: 184x

Radka Knotková

Duševně mrtvý rejpal, který hledá práci jako bořič snů na plný úvazek. Ukradnu vám Vánoce a vycucnu marmeládu z koblih. Nejvíc ze všeho zbožňuji překomplikovaná souvětí na délku půlstránkového odstavce, neslazené kafe při sledování pokleslé zábavy a znervózňování kolegů pregnantním mlčením. Potrpím si na southparkovský humor, psychologické horory a epická promyšlená dramata schovaná v oddechových žánrovkách. Na bábovku k mamince mě radši nezvěte.
Radka Knotková

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Starší příspěvky:
My – rodino, uteč!

Jordan Peele přitvrdil. Plenky s sebou?    Dívat se do zrcadla… Na tom bude vždy něco děsivého a nemyslíme tím...

Zavřít