My – rodino, uteč!

0
30.3.2019 at 15:43  •  Posted in Recenze by  •  0 Comments

Jordan Peele přitvrdil. Plenky s sebou?

 

   Dívat se do zrcadla… Na tom bude vždy něco děsivého a nemyslíme tím váš ranní zjev pro probdělé noci. Sledování vlastního odrazu je zvláštní. Co ale teprve situace, kdy nevidíme prostou kopii, ale náš obličej se mění v zohavené dvojče nebo hrozivě rozesmátou tvář. Když se však otočíme za sebe, není tam nic. A teď si představte, že před vaším domem uvidíte dokonalé klony celé své rodiny. Stojí v červených vojenských mundúrech, zarytě mlčí a vrhají zlověstné stíny.

   Jordan Peele, známý komik, který se úspěšně prosadil na režisérském poli, napsal, natočil a vyprodukoval horor My, který postavil na známém prvku, jenž dokonce tvoří subžánr hororu, v němž postavy čelí svým dvojníkům v různých formách. Ona dualita bývá použita jako laciná lekačka, ale i jako součást psychologické hry s divákem. Peele se přiklání spíš k druhému přístupu, neboť nenatočil jen další horor, na který si po pár týdnech nikdo nevzpomene, ale velice solidní film, který stojí zejména na hereckých výkonech. Najdete v něm ozvuky Hitchcockovým filmů, Noční můry v Elm Street (1984) nebo Čelistí (1975) a dalších.

 

Konec srandy. Nebo ne?

   Po kritiky i diváky vychvalované prvotině Uteč (2017), která se dotýkala rasismu, liberálů a dalších témat, se Peele vydal na zdánlivě obyčejnou cestu žánrového hororu bez přesahu. V rozhovorech však celkem rozhodně mluví o tom, že film je o dnešních Spojených státech a strachu jejich obyvatel z nově příchozích a rozdělené zemi. Pro českého diváka poněkud nezajímavá idea, která navíc jako by předurčovala, jak film vnímat a nedovolovala další interpretace. Vzrušující na sledování filmů je však právě fakt, že každý z nás má jinou diváckou zkušenost. Fóra se plní dohady na tom, proč jsou ve filmu králíci, co to může značit, a režisér to pak zkazí prohlášením, že mu prostě odmala připadají děsiví.

    V případě My je nejlepší ignorovat cokoli, co jste o filmu četli a zároveň i viděli. Už trailery sice ukazovaly, že dvojníci vtrhnou do domu rodiny, ale palčivou otázkou po celou dobu kampaně bylo „proč“? Chtějí je vykrást, rekrutovat, zabít? Ale proč vypadají téměř totožně? Po pár desítkách minut se ukáže, že se jedná o primitivnější verze členů rodiny, kterou tvoří matka (oscarová Lupita Nyong’o), otec (Winston Duke z Black Panthera /2018/), 10letý syn (Evan Alex) a 13letá dcera (Shahadi Wright Josephová).

   Peele zručně rozehrává úvodní děsuplnou sekvenci, v níž zároveň nechybí humor. Nejde však o stupidní fórky ve stylu série Scary Movie, ale celkem dobře zvládnutá odlehčení vyplývající  z otcova chování, který je takovým křečovitě pohodovým rodičem. Intenzivní výkon (spolu s debutujícími dětskými herci) podává Nyong’o coby vyděšená a traumatizovaná matka a zároveň jako její děsivá dvojnice s hrdelním hlasem. Když však poprvé promluví, je to na hranici směšnosti, ale ještě to funguje. Faktem také je, že herci jsou díky své tmavé pokožce ideálními protagonisty lekaček neboli řečeno bez obalu – černochy ve tmě moc nevidíte. Peele nápaditě aranžuje osvětlení, takže bělmo hlavní představitelky v temném pokoji nevypadalo nikdy děsivěji. Postupně však přímé ohrožení rodiny ztrácí na intenzitě, přesouváme se z domu do exteriéru a to je předěl, kdy film začíná ztrácet tempo.

 

Méně je někdy více

   Bez prozrazení zásadních zvratů není snadné popsat, v čem tkví problém filmu. Jakmile zjistíme, o co dvojníkům jde, mizí stísněnost rodinného domu a přichází nebezpečí ve větším měřítku, které však nikdy není pořádně ukázáno. Zklamáním je také dlouhý vysvětlovací monolog v závěru, který vše podrobně zasadí do kontextu, ale vysvětlení zní odbytě (na mysli máme plán vlády). Film navíc lenivě pracuje s naznačenými motivy – dvojníci vědí, jak se chovaní jejich předobrazy, tudíž je má být složité porazit. Peele s tím však příliš nepracuje, rodince se celkem překvapivě daří bránit. Režisér je rozhodně poučený tvůrce žánru a pracuje s klišé typu „postavy se chovají hloupě a nevolají policii“, do toho nás ještě zásobuje popkulturními narážkami na série Sám doma nebo Star Wars, ale čím víc se stopáž blíží je ke konci, tím víc nastupuje pocit, že jde o dílo až příliš ambiciózní, které ale nedokáže využít svůj potenciál.

   Výrazným prvkem filmu je hudba, respektive velmi zdařilý způsob, jakým je užívána. Použité motivy Michaela Abelse (Uteč) zintenzivňují danou atmosféru scény, ať už jsou to zlověstné tóny nebo zremixovaný hip hop. Pečlivě byl sestaven i písničkový soundtrack; když si například bohatá bělošská rodina pouští rozpustilou píseň od The Beach Boys, vzniká silný kontrast s událostmi, které vzápětí nastanou. Jeden z nejpovedenějších gagů pak tkví v písni Fuck tha Police, což je dnes již kultovní rapový protestsong od NWA. Slova písně v přeneseném slova smyslu poněkud ironicky komentují nastalou situaci (policie je na nic) a další vrstvu skýtá fakt, že je to právě mladá afroamerická generace, která se za jejích tónu postaví bezpráví a násilí – v tomto případě s golfovou holí v ruce.

  Pokud se režisérovi první film povedl, pojí se s jeho druhým snímkem obvykle velká očekávání. V angličtině na to dokonce existuje termín („sophomore slump“), který se určitě dá aplikovat na Richarda Kellyho a jeho filmy Donnie Darko (2001) vs. Apokalypsa (2006) nebo Neilla Blomkampa a District 9 (2009) vs. Elysium (2013). U Peela není propad až tak značný, ale čím více dní od premiéry ubíhá, tím více je zřetelné, že myšlenkové podhoubí filmu není dostatečně nosné a děsivých scén, které by byly zapamatovatelné, je málo. Pořád je to však o několik řádů lepší horor než slátaniny posledních let. Uvidíme, jak se zadaří Peelovi do třetice.

(6.5/10)

 

Foto: CinemArt

  • Info
  • Trailer
  • Plakát
Originální název: Us

Režie: Jordan Peele; Scénář: Jordan Peele

Hrají: Lupita Nyong’o, Winston Duke, Shahadi Wright Joseph, Evan Alex, Elisabeth Moss, Tim Heidecker

Žánr: horor; Země původu: USA; Stopáž: 121 minut

Premiéra: 28. března 2019

Přečteno: 446x

Marie Dostálová

Zamilovaná do kinematografie. Sledující zejména současnou americkou, evropskou, ale i asijskou tvorbu. Má nakoukáno mnoho kraťasů pro potěchu všedních dní. Kritická, avšak se slabostí pro fantasy. Nadšená málokdy, zato intenzivně. Poslouchající soundtracky, Čajkovského i rock. Milující různé seriály, drzý humor, modré nehty, větné rozbory a sáhodlouhé debaty. Na Moviescreenu od roku 2009.
Marie Dostálová

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Starší příspěvky:
VIDEO Toy Story 4: Příběh hraček

Pokračování populární animované série Toy Story získává přesnější obrysy. Na pouť se hračky podívají od 8. srpna. Trailer Foto: Falcon

Zavřít