Expendables 2 nepostrádají humor

0
6.9.2012 at 20:19  •  Posted in Recenze by  •  0 Comments

Zábavné akční inferno s hvězdami let minulých a k tomu nesmrtelný Chuck Norris. Lze si přát více?

 

 Začátek druhého dílu Postradatelných je monstrózním akčním rozjezdem s vtipnou pointou, při které lze jen blaženě sedět, případně vykřikovat „Ou jé!“ nebo nadšené vulgarity. Úvodní 15minutová sekvence, při níž postradatelní zabijí skoro vše, co se hýbe, a zničí půl základny, aniž by jakkoliv vysvětlili kam a proč míří, je mottem celého filmu – tedy „střílej, co to jde, a neměj otázky“.

   Režii Stallone tentokráte přenechal Simonu Westovi, jenž se po průměrných filmech (Na lince je vrah, Mechanik zabiják) vrací ve velkém stylu. Na scénáři se opět podílel Stallone a tentokrát spolupracoval s Richardem Wenkem (16 bloků). Řekněme si to na rovinu a bez vytáček. Jde o scénář, v němž spolu postavy kromě několika delších dialogů komunikují vyloženě skrz různé hlášky, které se skládají z víceméně humorných vtipků, narážek nebo sem tam rasistických provokací. A když už musí mluvit déle, je to jen ve scénách, kdy cestují na místo určení, kde mohou někoho zrubat.

 

Staří známí a dva nováčci

  Skupina nájemných žoldáků ve složení Barney Ross (66letý Sylvester Stallone), Lee Christmas (Jason Statham), Yin Yang (Jet Li), Gunner Jensen (Dolph Lundgren), Toll Road (Randy Couture) a Hale Caesar (Terry Crews) střídá misi za misí. Zlom přichází s tím, kdy je tajný agent CIA Church (Bruce Willis) povolá, aby jim zadal zdánlivě jednoduchou zakázku. K partičce se přidávají i noví členové Billy the Kid (Liam Hemsworth, bratr Chrise „Thora“) a Maggie (mdlá Číňanka Yu Nan) jako první žena v týmu. Zápletka se vyvine v něco velmi prostého až stupidního – tým se mstí za smrt jednoho z nich a zároveň musí pro Churche získat ukradené plutonium kdesi v Albánii. Ovšem o invenční příběh se tvůrci snad ani nesnažili a jeho prostoduchost umožňuje se ještě více soustředit na akci.

    Ikony akčního žánru 80. let v takovéto sestavě nikde neuvidíte. Stallone to ví, a proto se pustil do dvojky, v níž přibyl Van Damme coby záporák, jeho pobočník Scott Adkins (držitel černého pásu v judu, jiu-jitsu, wushu) a také tu je více z Arnolda i Willise… a Chuck Norris!

 

Napodruhé ještě lépe

  Expendables 2 jsou násilnější, drsnější, ale také zábavnější a o úroveň lepší než první díl. Nejvíce prostoru má ve dvojce přátelství Barneyho (Stallone) a Leeho (Stathma), kteří se neustále pošťuchují. Čím déle je však představitel Rockyho před kamerou, tím stařeji působí a zaplať pánbůh, že nedojde ke scéně nahoře bez. Více je vidět i Lundgrenova postava šíleného Gunnera, jež má titul z chemického inženýrství, což je žertovně „meta“, neboť herec titul skutečně má.

   Vyzradit, kdo říká jaké hlášky, by vám zkazilo veselí. Těšte se však, že z úst Arnolda a Willise zazní ty nejznámější narážky na Terminátora, Ramba nebo Smrtonosnou past a že Chuck Norris zábavně sebereflektuje svou božskou auru, jež mu vytvořil zejména internet, a proto se záchvatu smíchu snad vyhnout ani nelze. (Pro fajnšmekry: jméno jeho postavy je stejné jako ve filmu Správní chlapi nosí černou (1978) a „osamělým vlkem“ naráží na tento film.)

 

Filozofování k žoldákům nesedí

  Jak začaly postavy hovořit déle než pár sekund, měla jsem chuť je ihned eliminovat. Trapné zamyšlení o spravedlnosti v životě z úst Slye nebo rádoby jímavá vzpomínka nového člena týmu na službu v armádě – to jsou jednoznačně nejslabší scény filmy. Ani ostatní herci nepředvádějí velké herecké výkony, ovšem dokáží držet automatickou brokovnici AA-12 a tvářit se u toho sakramentsky cool.

   Nikdo při smyslech snad nečekal psychologické drama s postupným vývojem postav, chytře strukturovanými dějovými odbočkami a flashbacky. A pokud ano, od tohoto filmu pryč! Deus ex machina v podobě koho jiného než Chucka Norrise nebo Arnolda skutečně není pro milovníky konzistentních a propracovaných scénářů. Pozitivem filmu je, že kameraman už obrazem netřese tolik jako jeho předchůdce v jedničce a scény jsou důmyslněji a dynamičtěji sestřihané. Perfektní práci odvedl také Brian Tyler – jeho místy epická hudba perfektně podtrhuje atmosféru scén.

 

Všichni jsou zpět a kulky létají

  Postradatelní jsou vzpomínkou na herce našeho dětství, na legendy akčního filmu (nejen) 80. let, které najednou tvoří tým a spouští nekompromisní jatka. Výbuchy, krev, tanky, bomby, raketomety, rotační kulomety, ale i nože, ocelové boxery a kontaktní souboje s pěstmi. Zkrátka drsní macho frajeři, z nichž se valí prázdné nábojnice z nekonečných zásobníků (!), drsné hlášky a za nimiž zůstávají hektolitry krve a desítky odpravených. Ve filmu se naštěstí nedočkáme ani jednoho polibku, nahoty, ale kupodivu se ani téměř nekleje a nenadává.   Jet Li je po pár minutách trestuhodně odstaven a dočkáme se jen bitky s pánvičkami, což je pro mistra kung-fu jistě nedůstojné, ale divácky zábavné. Couture a Crews jsou křoví, ovšem nabité testosteronem a vybavené značnou muskulaturou.

 

Nezranitelní, neporazitelní a hlavně nepostradatelní

  V poslední velké přestřelce na letišti si jen představujete, jak režisér řve na komparzisty: „Next, next“ a oni po desítkách vbíhají na scénu, aby se nechali rozstřílet někým z postradatelných. Geekův vlhký akční sen v praxi.

Finální duel hlavního záporáka Villaina (doslova „ničema“ nebo „darebák“) v podání krutého a temného Van Damma proti Stalloneovi je klasickým pěstním soubojem včetně trademarkových kopů belgické legendy. Avšak není natolik choreograficky promyšlený jako jiné bitky. Celkově styl boje a zbraně odkazují k předchozím snímkům jednotlivých herců.

 

Film, který vás porazí na lopatky

  Ano, někteří herci se nepohybují tak mrštně jako před lety, na sobě nemají upnutá tílka, ale volnou ošuntělou bundu. Zastiňují je mladší herci – hlavně Jason Statham. Ten si scénou v kostele, kdy kadidelnicí ubije několik lidí, krade film pro sebe. Arnold pořád neumí hrát a působí neskutečně prkenně a Van Damme poněkud vysušeně. Jenže je neskutečnou slastí pozorovat, jak se herci perou se svým věkem, hereckými limity, neoriginálními vtipy a u toho vybíjejí padouchy. Největší zábavnost filmu spočívá ve zcela přiznaném ironizování téměř všeho, co se děje. Stallone navíc hercům přímo na scéně děkuje, že se stavili, a stihne se tak filmu vysmát dřív než my diváci.   Pokud jsem před dvěma lety u recenze na první díl vykřikovala, že chci mít penis, letos musím dodat: „Už aby tady sakra byla trojka s Cagem a Seagalem!“

(9/10)

Přečteno: 1102x

Marie Dostálová

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Starší příspěvky:
Zemřel Michael Clarke Duncan, kolos ze Zelené míle

Ač si to mnozí neradi připouštějí, i v hollywoodské „továrně na sny“ se dějí smutné věci. Před dvěma týdny dobrovolně...

Zavřít