Samopaly jsou na skladě, humor se už ale vyprodal.
Režisér Todd Phillips má za sebou skoro deset komedií a svůj debut uvedl už před šestnácti lety. Teprve v roce 2009 si skutečně udělal jméno, když do kin přišla Pařba ve Vegas (2009) v jeho režii. U diváků slavila velký úspěch, protože dokázal oslavit populaci adorující večírky jako primární způsob zábavy a zároveň dovedl tuto zkušenost eskalovat do absurdních rozměrů, takže o vtipy neměl nouzi.
Navíc si přivlastnil i neortodoxní retrospektivní metodu, díky které film začíná až v momentě, co bujarý večírek skončil a nastupuje kocovina, která má v případě hlavních hrdinů rozměry přesahující bolehlav. S Bradleym Cooperem, Edem Helmsem, Zachem Galifianakisem si jízdu zopakoval ještě dvakrát, a to filmy Pařba v Bangkoku (2011) a Pařba na třetí (2013). Zdá se, že trilogií se série uzavřela a téma se vyčerpalo. Teď by chtěl jít Phillips ve stopách Obchodníka se smrtí (2005).
Jeho Týpci a zbraně mají s místy satirickým filmem Andrewa Niccola mnoho společného. Se zaujetím se totiž zaobírají šíleným byznysem se zbraněmi. Rozdíl je ale v tom, že Obchodník se smrtí se nesnažil být komedií, zatímco Týpci a zbraně by chtěli být, ale nedokážou to. Nejde jen o to, že by se jim nedařilo vtipy načasovat nebo správně provést. Film začne a čím dál víc se zaobírá různými aspekty nákupu a prodeje zbraní, až jsou dvě hodiny pryč, dílo u konce a vtip nikde. Obrazně řečeno se tady střílí slepými náboji.
Phillipsův film doufá, že humor vyplyne z toho, že obě hlavní postavy v podání Jonaha Hilla a Milese Tellera mají vizáž zábavných a pohodových hochů, kteří si svou invazi mezi velké ryby dodavatelů ozbrojených konfliktů naplno užívají. Druhou věcí, na kterou podobně jako jiné současné americké komedie s příliš velkou nadějí vsázejí, jsou drogy a jejich vliv na schopnosti.
Braní drog není legrace
Užívání drog přitom pro Týpky a zbraně nepředstavuje odrazový můstek pro sérii dalších nápadů. Naopak, film spoléhá, že scény budou vtipné už tím, že jsou postavy pod vlivem, ale fakticky jejich stav dotyčnou situaci nijak nerozvíjí. Možná jde podobně jako u Pařeb o pomrknutí na ty, kteří vědí, jak těžké je zachovat normální tvář, když vám mozek rozvibruje omamná látka.
Týpci a zbraně by chtěli dosáhnout stylovosti, s jakou o mamonu, který vedle drog obklopuje i rozmáhající se amorálnost, vyprávěl Vlk z Wall Street (2013). Dosahují ale jenom toho, že vyvolávají touhu se na něj znovu podívat. Vypadají zkrátka jako chudší příbuzní, kteří luxus pouze imitují. A přitom měli na place Jonaha Hilla, který Leonardu DiCapriovi ve Vlkovi tak skvostně sekundoval. Jenomže zatímco tehdy film bohatnul z toho, že ho opepřil vedlejší roli, pro obchodníka se zbraněmi jako by nedokázal najít jiný aspekt, než je výrazný smích. Uchechtnutí na hraně parodie pobaví poprvé. Opakuje se ale tak často, aniž by postavu obohacoval, že se stane otravným a kontraproduktivním.
Nekomediální komedie
Navzdory vší této kritice ale Týpci a zbraně nejsou špatný film, jenom je mylné od něj čekat komedii, byť se k tomuto žánru hlásí. Dramaturgicky si tvůrci dovedli pohrát a vygradovat falešné přátelství postav Jonaha Hilla a Milese Tellera a řadu scén včetně pašování nákladu z Libanonu do Bagdádu nebo obchodování na Balkáně dokázali zúročit v poutavých sekvencích.
Nakonec tak nabízejí studnicí zajímavostí z prostředí milionových zakázek na munici a pistole, byť se těžko rozlišuje, co je přikrášlené a co se blíží pravdivému obrázku o fungování obchodů se smrtonosnými nástroji. Nezapomínejme ale, že tvůrci vycházeli z reálného příběhu, pouhá fantazie Hollywoodu to tedy není. Kdyby si z nás ale pořádně vystřelili, určitě by to nevadilo.
Foto: Warner Bros. Pictures