Působivé a překvapivé Vedlejší účinky

0
3.4.2013 at 18:10  •  Posted in Recenze by  •  0 Comments

Soderberghův několikanásobný zásah do černého.

 

  Režisérů, kteří jsou schopni ve svých projektech pravidelně poodkrývat ožehavá témata, obrušovat žánrové hrany a posouvat formální filmařské postupy, není nazbyt. Úspěšný, všestranný a doposud neuvěřitelně pracovitý experimentátor Steven Soderbergh je momentálně mezi takovými tvůrci králem. Na konci osmdesátých a hlavně v devadesátých letech nezřídka zpracovával vlastní scénáře menších filmů. Přelom tisíciletí pak byl ve znamení úspěchu u akademiků, když získal v „gladiátorském“ ročníku 2001 Oscara za režii snímku Traffic – nadvláda gangů. Od zfilmování této ceněné mozaiky našel zalíbení v pohledu skrze snímací zařízení a sám si (pod pseudonymem) jako kameraman natočil nejen všechny tři díly divácky oblíbených hvězdných Dannyho parťáků.

   To, že si získával souběžně pověst nepříliš komerčně spolehlivého realizátora, jej díky rozpětí jeho aktivit a díky producentskému působení zřejmě nemuselo příliš trápit. Už z hereckého obsazení nejen jeho posledních filmů je navíc zřejmé, že na nedostatek dobrých referencí a kontaktů nikdy netrpěl. Předloňské snímky Nákaza (Kate Winslet, Matt Damon, Jude Law, Marion Cotillard…) a Zkrat (Michael Douglas, Antonio Banderas, Ewan McGregor, Michael Fassbender…) se navíc obešly bez kasovních problémů, loňské Bez kalhot rovnou vydělalo přetěžký balík.

 vedlejsi_ucinky_2

Mistrovské rozloučení?

  Těžko dnes usuzovat, jestli se zcela a definitivně naplní Soderberghův plánovaný odchod do filmařského důchodu. Momentálně připravuje k uvedení pouze televizní projekt o pianistovi Liberacem. Pokud jsou tedy Vedlejší účinky posledním počinem určeným pro filmová plátna, je hned o důvod více, nenechat si je ujít.

   Režisér zanechal výletů do neprobádaných končin a zpracoval další scénář Scotta Z. Burnse, autora vzpomínané Nákazy. Témata obou snímků jsou na první pohled skutečně spřízněná. Ve Vedlejších účincích sice nejde přímo o pandemii hrozící celému světu, nicméně problematika psychických nemocí a možností, jak se k nim stavět, je aktuálně snad ještě naléhavější. Nástup pandemie a neschopnost západní civilizace ubránit se jí je hrozbou, osobnostní poruchy izolovaných individuí v pokřiveném moderním světě jsou rovnou tvrdou realitou, veřejností tolik opomíjenou.

 vedlejsi_ucinky_3

Co všechno ve světě zahnívá?

  Zdálo by se, že hlavní problémy, které se řeší v obou filmech tandemu Burns-Soderbergh, by se daly vyřešit nějakou tou tobolkou nebo vakcínou se zázračným účinkem. Nákaza ukázala procedurální potíže takové představy. Vedlejší účinky z různých pohledů dokládají, že nadužívání medikamentů vede ke spirále problémů zasahující čím dál širší rozptyl témat. Když tedy mladá Emily (Rooney Mara), utrápená z poklesu životního standardu, návratu kdysi úspěšného manžela z vězení a z nedostatku prostoru k seberealizaci začne řešit své problémy s psychiatrem (Jude Law), nemůže mít divák ani tušení, že se vyprávění s poměrně přímočarou dějovou linkou postupně dotkne velmi širokého spektra palčivých otázek.

   Na prvním místě by logicky měla stát nespolehlivost drahých léčiv, což přímo souvisí s problematickou rolí farmaceutických společností a dalších aktérů pohybujících se na nemilosrdném trhu s léčivy. Soderbergh se ale překvapivě strefuje také do snobství, povrchnosti, nezřízenosti zbohatlíků a do touhy po naplnění života luxusem, plynoucí nejen z mladické nerozvážnosti či bezohlednosti. Do toho silně vstupují ženské i mužské obtíže v maskulinním světě. Dojde i na kontrast zajištění rodiny za každou cenu a rozpadání rodinných hodnot, na preferenci vlastního pohodlí, jemuž může bránit obtížná pomoc blízkým. Dalšími drobnostmi hrajícími důležitou roli jsou třeba žárlivost, podezřívavost, touha nebo zneužívání postavení na úkor slabších. Vše zastřešuje pomýlenost snahy vyřešit problémy jedním radikálním řezem (nebo také spolknutím pilulky), když přitom ke smíření vede pouze pečlivá a trpělivá práce.

 vedlejsi_ucinky_4

Co všechno ve filmu vyniká?

  Dvojka Burns-Soderbergh má očividně pohled na soudobé neduhy velmi dobře srovnaný. Příběh by se mohl snadno proměnit v guláš rádoby závažných otázek poskládaných v nedůvěryhodném ději s pokřivenými charaktery. Místo toho má však vyprávění promyšlenou strukturu a je špikováno překvapivými momenty, vedoucími k stálému diváckému napětí. Na kladné ani záporné postavy se vůbec nehraje a do poslední chvíle není jisté, zda mají máslo na hlavě všichni, nebo se všechno vysvětlí jako velikánské nedorozumění. Vychytralý scénář pak předkládá režisér poutavou a přesvědčivou formou, s chladným odstupem pozorovatele, když je třeba zorientovat se v ději, i s nefalšovaným zanícením přímého účastníka, když emoce kulminují.

   Tento základ navíc vede hlavní aktéry k vynikajícím hereckým výkonům. Rooney Mara po rozporuplné hlavní roli v předělávce Mužů, kteří nenávidí ženy naplno ukazuje potenciál svých jemných rysů a plachého pohledu ženy s tváří dívky. Jude Law neplýtvá charismatem a zužitkuje ho jak z pozice zkušeného doktora s dobrými vyhlídkami, tak v roli nezkušeného hazardéra na tenkém ledě s vyhlídkami veskrze mizernými. Za zmínku rozhodně stojí i Channing Tatum a Catherine Zeta-Jones, odehrávající své party bez zaváhání, aniž by přitom jejich postavy byly nakonec docela ploché.

 vedlejsi_ucinky_5

  Mistr Soderbergh může z filmového kolotoče odejít (k malířskému plátnu) s čistým svědomím. Jestli jej už opravdu nepohání taková inspirace jako doposud, těžko mu cokoliv vyčítat. Faktem ale je, že ve chvíli, kdy přestal vyloženě experimentovat a potopil se do vod už jednou probádaných, natočil dílo, které v jeho dosavadní filmografii hledá konkurenta pouze s obtížemi. Možná je ale načase odejít i proto, že Soderbergh se chtěl vyhnout spojování svého jména s určitou značkou. Nechtěl, aby se na jeho projekty nahlíželo primárně jako na „soderberghovské“ (proto také používání pseudonymů u kameramanské či editorské profese v titulcích filmů). Problém je v tom, že mu v aktivitě, rozptylu a zároveň inovativnosti nikdo z generačních kolegů nestačí. V takové situaci je obtížné zachovat si ve filmovém světě zaměnitelný status.

(9/10)

Přečteno: 1104x

Vašek Voslář

Odmalička vybíravý filmový nadšenec, mohl by se utlouct po koncepčních, promyšlených a nápaditých, ne však nutně experimentálních a nadšeneckých dílech. I proto jsou aktuálně jeho největšími oblíbenci sourozenci Wachowští. Na Moviescreenu tříbí své postoje od roku 2012.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Starší příspěvky:
Bez doteku – odvážný debut

Analýza českého filmu, který na světovou kinematografii nemá, ale formálně exceluje. Tři akty na místo dvou polovin   Dosavadní kritické ohlasy...

Zavřít