Patrola – pseudodokumentární policejní rutina

Drsné předměstí Los Angeles, které působí jaké nehostinné ghetto. Dva policisté (drsný a ještě drsnější) nahání zloděje. Dění sledujeme skrze kameru v autě, v horní části obrazu vidíme datum, čas, identifikaci jednotky. Bum, prásk, zločinci jsou bez milosti postřeleni a leží na zemi.

Statická kamera objektivně zachycuje události a režisér David Ayer (scenárista Training Day) ohlašuje, že Patrola je něco mezi reality-show a stylizovaným dokumentem. Filmař již potřetí tematizuje práci losangelské policie. Po Drsných časech (2005) a vynikajících Street Kings (2008) napsal a natočil Patrolu, která svou formou vybočuje nejvíc nejen z žánru krimi, ale i současné kinematografie obecně. Do ústředního dua dlouholetých přátel a kolegů obsadil Jakea Gyllenhaala (Zdrojový kód) jako nabuzeného Briana Taylora a Michaelu Peňu (World Trade Center) jako podpatofláckého Mikea Zavala, mezi kterými kamarádská chemie funguje velmi dobře. Jejich rozhovory nepůsobí křečovitě, vtipy a narážky přirozeně vyplynou. Peňa si navíc už příslušníka ozbrojených sil několikrát zahrál, Gyllenhaalovu vyholenou hlavu si pak určitě pamatujete z Mariňáka (2005). Vizuální stránka filmu působí nebývale hrubě a agresivně. Stačí to však?

Film je částečně nasnímán domácí kamerou, protože Brian vše dokumentuje pro projekt na filmové škole – má totiž režisérské ambice. Další záběry tvoří profi digitální kamera, která je také držena ručně. Další úhly pohledu nabízí mikrokamery na hrudi obou poněkud prostoduchých policistů nebo subjektivní úhly pohledů (POV), které si půjčují z estetiky videoher. Tu sledujeme hlaveň Brianovy pušky, jindy zase jeho parťáka plazícího se po zemi. Obraz se točí, vrtí, hýbe, naklání, zrní a jen zřídka nabídne kameraman Roman Vasyanov velký celek. Sledovat pár vteřin mrakodrapy nebo špinavé ulice z ptačí perspektivy působí jak mana z nebes.

Dokonce i mexické a černošské gangy se natáčí na kamery, protože mezi balením heroinu, zabíjením a plánováním dalších zločinů mají spoustu času. Někdy by se totiž chtěli stát druhým Ayerem, Spielbergem nebo kdo ví kým. Mike a Brian se zase při práci klidně poperou nebo pátrají po kriminálnících na vlastní pěst. Chtějí bojovat s velkým zločinem, ale když ho de facto náhodou objeví, jsou nuceni se stáhnout. V okolí totiž podle varování agentů operují nebezpečné gangy, které jdou duu policistů po krku. Ti totiž v podstatě náhodou zatknou někoho, kdo byl důležitým gangsterem, což je dovede do domu s vězněnými emigranty.

Když dvojice pomáhá zmatené matce hledat v domě děti nebo kontroluje starou paní, jež se podezřele dlouho neozývá dceři, narazí na drsné zločiny. Rozřezaná těla v pytlích (že by nad tou fušeřinou Dexter jistě zaplakal) oba policisty duševně rozhodí, avšak stále se necítí být v eminentním ohrožení, ale alespoň ukážou nějakou vnitřní zranitelnost. Zločin ve čtvrti, kterou Brian a Mike hlídají, se začíná vršit, stejně tak i scenáristická práce s náhodou. A s každým dalším zásahem dvojice objeví nějaký vážnější a extrémnější případ, což však ubírá filmu na autenticitě, protože objevy dua působí poněkud přehnaně. Podobně jako idea, že Jakeův školní projekt trvá po celou dobu příběhu a on tedy musí stále točit. Vratká kamera typu found-footage nás provází celou stopáž filmu, což však vede minimálně k otázce: Kdo točí Jakea i při intimních hrátkách s přítelkyní?

Režisér Ayer ukazuje práci obyčejných policistů v celé její rutině a všednosti, kdy osazenstvo auta při hlídce zíva i po pátém Red Bullu. A jak jeden z nich prohlásí, většina policistů zbraň ve službě ani nevytáhne a den tvoří stížnosti na hluk, opilé sousedy nebo záchrana kočky ze stromu. Avšak tato dvojice nemá o zločin nouzi, čehož Ayer naplno využívá a kriminalitu zobrazuje realisticky, bez příkras a drsně – připravil si tak nejeden drastický výjev.

Problém je, že i když je sledování protagonistů poměrně zábavné a někdy i napínavé, hrozí i přes to nuda, a to kvůli řídkému příběhu na 108minutovou stopáž. Ze struktur hollywoodských příběhů se Patrola zřetelně vymaňuje. Ve filmu není téměř žádná nosná hlavní zápletka a jedná se spíše o pseudo-dokument ze života hlídkařů, které tvoří různé uzavřené epizodky. Drama se jaksi vytrácí a z plátna zní nekonečné dialogy, které jsou spíš jen výměnou vulgarit, keců, laciných životních mouder – někdy však vtipných. Za zmínku stojí, že konverzace postav v Patrole obsahují snad všechny odvození od slova fu*k – a titulky je rozhodně nestíhají zachytit všechny.

V zobrazení věrohodných vztahů však scénář selhává. Např. Brianova přítelkyně, kterou hraje Anna Kendrick, je nesmírně plochou postavou, a zobrazení mexické rodiny je ukázkovým kulturním stereotypem. Souznění mezi oběma policisty znovu oživuje scéna mezi závěrečnými titulky, kdy duo vtipkuje o sexu. Patrola nabízí však více vrstev k přemýšlení, k nimž patří např. nihilistický gang, kterému je jedno, zda ho odsoudí, duo policistů coby ztělesnění touhy po spravedlnosti a dobru či rasismus – Afroameričané se cítí utlačování Mexičany.

Ayer na konci nabízí dvě vynikající přestřelky (v domě a na ulici) – drsné, hlasité, při kterých odlítává zdivo a patrony jako by lítaly z vašeho automatu. Zároveň jsou příliš krátké a neuspokojí ani oko a ani emoce. Schéma „dobrý a ještě lepší polda“ ozvláštněno o třaslavou kamerou zcela nefunguje. Patrola je věnována „policejním složkám, které nasazují denně své životy pro bezpečí obyvatel“. Svou agitační složku film rozhodně neskrývá a pro Ayera je tak určitě úspěchem, že si při finále pravděpodobně většina Američanů poplakala. Škoda že glorifikace mužů v uniformách byla v Patrole spíše okatá než implicitní.

Odmítají vypisovat pokuty za špatné parkování, chtějí potírat velké zločiny nebezpečných narkogangů. Mají ambice stejně jako Ayer, který ovšem ve výsledku zklamal a nedoručil víc než lehce nadprůměrnou akční krimi, jejíž třaslavá kamera je po hodině dosti otravná. A rozhodně největším pozitivem jsou skvělé herecké výkony hlavních postav. Ani ty však neudělají z Patroly hlídku, kterou byste absolvovali znovu.