LFŠ 2015 – závěrečné olíznutí za festivalem

5.8.2015 at 21:22  •  Posted in Festivaly, Svět filmu by

Letní filmová škola skončila. Kdo přijel, co se promítalo a jaký dojem nesoutěžní přehlídka filmů zanechala.

Naposledy se olízneme při pohledu na plakát a ohlédneme se za 41. ročníkem Letní filmové školy v Uherském Hradišti. Pro citlivky může plakát ženy v těsných bílých kalhotách s rozteklou zmrzlinou, na které jistě mlsně hledělo nejedno mužské oko, působit mírně sexisticky. Abychom však kampaň genderově vyvážili, nechali jsme Mary, aby si na pozadí sáhla, čímž se vše dostalo do rovnováhy – a můžeme přejít k dalším tématům.

Adam vám přinesl několik recenzí nejenom filmů z Hradiště, ale i zmrzlin. Posmutněle dodávám, že navzdory všudypřítomným letním pamlskům na hýždi anonymní dámy, se návštěvníkům LFŠ zmrzlinového materiálu pohříchu nedostávalo. Ano, k dispozici byly obrandované vějíře, trička nebo tašky, ale představte si, jaká by to byla báječná věc, kdyby se také prodávala zmrzlina z plakátu, která by ještě na kornoutku a případně recyklovaném ubrousku (přesně v duchu alternativních stánků “Filmovky”) měla logo LFŠ! Barevné sypání a růžová barvička zkrátka lákají k okamžitému olíznutí. Možná se příští rok pořadatelé tímto nápadem inspirují a přidají třeba ještě recept na domácí zmrzlinu, kterou bychom mohli nostalgicky lízat, až si budeme doma pouštět toho Hitchcocka, na kterého jsme se nenacpali, nebo Wellese, kterého jsme prostě zaspali.

 

Statistiky, srovnání a oschlé pečivo

Na “Filmovce” se letos akreditovalo 5 500 návštěvníků, kteří mohli zhlédnout celkem 237 snímků na 8 promítacích místech. Konalo se 9 divadelních představení, 14 koncertů, 6 lekcí filmu a další odborné přednášky. Představit své filmy přijelo několik hostů a Asociace českých filmových klubů udělila pět výročních cen. Už jenom vidět všechny zahraniční hosty a zároveň filmy, které jste si v programu zaškrtli, bylo náročné, ba nemožné. Nemluvě o tiskových konferencích, přednáškách nebo úvodech před filmy, které i přes svou zajímavost člověka znervózní, neboť po jednom filmu běží správný návštěvník hned na další. Po cestě popadne párek v rohlíku, případně poslední okoralý muffin z Billy a jede se dál. To je však spíše cesta jen pár jedinců.

V Hradišti jsou kina oproti Karlovým Varům velmi blízko sebe, ceny občerstvení jsou mnohem příznivější, sortiment pestřejší a taky zdravější. Za den v klidu stihnete 5 filmů a ještě se vyspíte. Nesmíte se však upínat na svůj program a bránit se změnám. Pokud se na nějaký film nedostanete, není problém přeběhnout do jiného kina. Počet fatálních přehmatů je v porovnání s Vary minimální, návštěvníci se o místa neperou, nezvoní jim mobily a atmosféra je celkově mnohem uvolněnější, aniž by se však vedle vás někdo uvolnil až příliš. Filmovka je také dobrým inspiračním zdrojem k tomu, co si později pustit doma. Sekce nejsou koncipovány volně jako na karlovarském festivalu, takže pokud vás zaujal film z dané sekce, pravděpodobně vás budou interesovat i další.

 

Filmové vzdělávání vs. finské uzeniny

Právě pečlivě vybrané filmy rozřazené do několika sekcí pomáhají při výběru i divákům méně zkušeným. Pro cinefily, kteří mají nakoukány tisíce snímků, se i tak nalezne něco nového, což letos mohly být téměř neznámé a těžko sehnatelné finské filmy (Mika Kaurismäki) či exilová tvorba českých režisérů (Karel Lamač, Jiří Weiss). Mohli jste také chodit na osvědčené filmy a zopakovat si starší klasiky (Orson Welles, Alfred Hitchcock), oblíbené americké filmy posledních dekád (Šestý smysl, Klub rváčů), pobavit se u béček z produkce Cannon Films nebo se nechat oslňovat Technicolorem (Černý narcis, Čaroděj ze země Oz), čímž výčet zdaleka nekončí.

Za největší přínos LFŠ považuju úvody před každým filmem. Někdy jde sice o několik historek z natáčení a zasazení do kontextu je upozaděno, ale je velkým plusem před zhlédnutím snímku vědět, do jakého proudu/školy patří, jaké bylo dobové přijetí atp. Úplně nejlepší variantou je, když film uvede tvůrce, který po skončení projekce většinou ochotně odpovídá na otázky.

Film Rosso

Rosso (1985)

Takže po filmu Rosso (1985) jsme se od M. Kaurismäkiho např. dozvěděli, že finské klobásy jsou téměř vegetariánské, že postavu Itala zabil docela brzy proto, neboť jeho představitel musel jet natáčet desku. Vyprávěl však také o tom, že neměl žádný scénář a že bratr mu pomáhal se zvukem a jak se scéna s italsko-finskou písničkou stala jednou z nejoblíbenějších finských scén vůbec. Historek do následné hospody tak určitě několik získáte, ale zároveň během svého pobytu nasáváte kromě alkoholu i seriózní informace. Ty nabízí katalog, v němž kromě stručných anotací nalezneme o něco delší text ke každému snímku a také úvodní slovo ke každé sekci.

V. Hába při úvodu k filmu Její zpověď (1929)

Nespornou výhodou pro akreditované novináře je, že si mohou některé filmy pouštět v presscentru a provádět také rezervace na projekce, což nám práci vícekrát usnadnilo. Do budoucna by nebyl marný online systém, kam by se požadavky jednoduše zapisovaly, což by mohly ocenit obě strany. Výtky letos míří na různé technické problémy s titulky nebo též teplotě v některých promítacích místech. Obzvlášť Sportovní hala byla takovým tropickým pralesem v Jihomoravské pánvi. Klimatizace je bez pochyby nákladným řešením, za úvahu by tak stály alespoň větráky, případně rozdávání vějířů u vchodu. Ovšem ani dokonalá organizace vás nezachrání před tím, když si před vás sedne vysoká dáma s vyčesaným drdolem, takže vám u finského filmu nezbývá než osvěžit chabé znalosti jiného ugrofinského jazyka a sledovat obraz.

Ocenění zmrzlinou

Letošní ročník ocenil finského režiséra Miku Kaurismäkiho, herce Boleslava Polívku, íránského režiséra Mohsena Makhmalbafa, filmařku Helenu Třeštíkovou a Michala Michálka za letitou spolupráci s filmovými kluby a LFŠ. Svou tvorbu na Filmovce představili také Peter Strickland, Christoph Hochhäusler, Vitalij Manskij či Juraj Herz a mnoho dalších. Premiéru restaurované verze filmu Vynález zkázy (1958) uvedla režisérova dcera Ludmila Zemanová.

Od 3. do 8. srpna se konají ozvěny LFŠ, kdy můžete v pražském Aeru a brněnské Scale zhlédnout tři klasiky (Obvyklí podezřelí, Občan Kane, Milán, kalibr 9) a dvě filmové novinky – polské drama Bohové (2014) a finský snímek Mrzout (2014).

Mým osobním doporučením z letošní LFŠ je polské drama Tělo (2014) režisérky M. Sumowské, které se již promítalo na karlovarském festivalu. Intimní příběh tří lidí nabízí témata jako ezoterika v současném katolickém Polsku nebo zacházení s vlastní tělesnou schránkou různými způsoby od trápení s hladem přes alkohol až k využití těla jako média. Režijně a herecky excelentní počin ve vás bude doznívat mnoho dní.

Potkáme se u 42. ročníku, snad se zmrzlinou v ruce, ne na gatích!

  • Info
  • Trailer
  • Plakát
Hlavní pořadatelé: Asociace českých filmových klubů, z. s. a AČFK servis, s.r.o.

Režie: Radana Korená (ředitelka LFŠ)

Scénář: Iva Hejlíčková (programová ředitelka)

Hrají: návštěvníci

Žánr: akční, drama, komedie, thriller, horor, krimi Země původu: ČR, Stopáž: tisíce minut

Datum konání: 24. července–1. srpna 2015

LFS 2015 - plakát

Marie Dostálová
Starší příspěvky:
VIDEO: Sprosťák Deadpool vystřeluje mozky

Konec rodinným komiksovým adaptacím. Superhrdina Deadpool vnáší do subžánru krvavé násilí, sex a sprostou mluvu. Jak se Rková akční podívaná s Ryanem...

Zavřít