Žebříček roku 2020: Malé ženy v ozáření tenetu

15.1.2021 at 09:00  •  Posted in Svět filmu by

Jaké filmy uplynulého roku nás zaujaly nejvíce? Přinášíme tradiční redakční zhodnocení.

 

   Minulý rok nenabídnul kvůli opakovaně zavřeným kinům příliš mnoho premiér. Mnohé se odložily nebo si odbyly poněkud méně pompézní start na VOD platformách. Někteří diváci si poprvé vyzkoušeli autokina nebo se seznamovali i s méně známými streamovacími službami. Některá kina zavedla on-line premiéry v přesně dané časy včetně debat s tvůrci, aby tak co nejvíce simulovala nedávnou realitu. Festivaly se snažily nabídnout alespoň část svých programů, některé však byly nuceny svůj ročník vynechat zcela, v horších případech skončily navždy. Níže uvedené nejlepší filmy tak nezahrnují pouze standardní nabídku biografů, ale i VOD novinky a snímky, které debutovaly na festivalech.

 

Filmový rok podle Adama

TOP 10 premiér

1. Malé ženy

2. Maják

3. Asi to ukončím

4. Corpus Christi

5. Emma.

6. Gentlemani

7. Tenet

8. Králíček Jojo

9. Americká nakládačka

10. Krajina ve stínu

Ještě stojí za zmínku: Špatná výchova, Modelář, Frčíme, Nechte je všechny mluvit

Filmové guilty pleasure: Bloodshot

V roce 2021 vyhlížím: Last Night in Soho, Duše, Země nomádů, Pinocchio, The Last Duel

Komentář k filmovému roku 2020:

    Když jsem si v lednu užíval, že jsem i v tuzemském kině mohl zajít na Maják, netušil jsem, že se za pár týdnů budu cítit podobně jako postavy tohoto filmu. Izolaci ostrova sice nahradila izolace home office, ale šílenství mysli to dokáže evokovat podobně. Nastala nová realita, která poznamenala celý svět, a pocítili jsme ji i my, filmoví fanoušci, byť jsme rozhodně byli z podstaty média na tom lépe než například příznivci divadelní tvorby nebo tance. Stále jsme mohli využít streamovací platformy, případně sáhnout do domácího archivu Blu-rayů či DVD. Ještě že jsem před pandemií stihl také dle mého působivou novou verzi Malých žen, která je stejně tak nápaditá z hlediska formy jako emocionálně silná.

    Po jarním půstu bylo zřejmé, že kinozážitek je stále kinozážitek. O to radostnější bylo se v létě aspoň párkrát do kinosálu vypravit, když už byla ta možnost, byť eskapistických velkofilmů bylo poskrovnu a je třeba vzdát čest Tenetu, že to zkusil. Už proto, že podzim a zima jsou v případě návštěv kin opět krutá roční období. Ohlédnutí za uplynulým rokem tak zanechává pachuť, jak chudý byl, přestože si pořád řada novinek odbyla premiéru, zároveň tu spolu s tím je hrozba toho, aby kvůli omezeným možnostem tvorby nezůstaly chudé i nadcházející měsíce či roky.

 

Filmový rok podle Mary

TOP 10 premiér

1. Bídníci

2. Corpus Christi

3. Ďábel

4. David Attenborough: Život na naší planetě

5. King of Staten Island

6. Malé ženy

7. Nechte je všechny mluvit

8. Tenet

9. Tesla

*pořadí dle abecedy

Ještě stojí za zmínku: Chicagský tribunál, Oeconomia, Šumavský kůrovec, Richard Jewell. Čestnou zmínku za celospolečenskou diskusi a edukativní vlnu: V síti

Nejhorší film roku: Přeceňované Sociální dilema

Filmové guilty pleasure: Mám seriálové – The Circle, americká mutace

Seriáloví favoriti roku: Better Call Saul (5. řáda), Lenox Hill, Sektor, Mrs. America, Sekerka, Westworld (3. řada), Bludné kruhy, Koruba (4. řada), Mandalorian (2. série), Sex Education (2. série), Challenger: Poslední let

V roce 2021 vyhlížím: Matrix 4, Duše, Duna, M:I 7

Komentář k filmovému roku 2020:

   Nakonec nebyl uplynulý rok v audiovizi tak špatný, jak by se mohlo zdát při pohledu na seznam kinopremiér. Svou topku jsem sice zaplnila s vypětím sil, ale každý z uvedených titulů je velmi dobrý a něčím inspirativní. Absolutní favorit chybí, ale urodilo se hodně vynikajících seriálů, nad kterými jsem v úhrnu strávila stovky hodin. Zážitek z kina je pro mě stále nenahraditelný a sebelepší monitor se mu nemůže rovnat – ať už jdu na uřvaný blockbuster, nebo intimní drama. Z „velkých“ českých snímků jsem nestihla zhlédnout Šarlatána a Havla, uniklo mi též pár dokumentů, ale celkově jsem se snažila zhlédnout snímky všech žánrů.

   Je jisté, že se ještě několik týdnů do kinosálů nepodíváme, a distributoři nás tak musí zaujmout na jiných kanálech. Spousta filmů zapadne a nedostane se jim zasloužené pozornosti, ale zároveň může zazářit i snímek, který by zcela zapadl. Podporujte své lokální kino, jak jen to půjde. A jestli to znamená, že do sálů už si nedovolí přijít kašlající a kýchající návštěvníci, tak měla epidemie aspoň jeden pozitivní vliv.

  Ze seriálů bych vyzdvihla neskutečný zdařilý Sektor (dostupný na HBO GO), který mě nejdřív odradil jménem Leny Dunhamové, která za sebou má neskutečně nadhodnocený seriál Girls (2012–2017). Sektor, který je takovým mixem Miliard (2016–2020) a Boje o moc (2018–2020), se odehrává na britské burze. Neokoukaní herci jsou až na výjimky vynikající, epizody napínavé, scénář poctivě vykresluje hned několik postav a po hodně dlouhé době jsou erotické scény natočeny i z jiného než jen čistě mužského pohledu, a to není málo. A ještě dodatek. Vzdala jsem po prvním díle:  Avenue 5, Hollywood. Nestihla jsem a chci vidět: Chalífát, Ozark, Devs, Gangs of London, The Boys.

 

Filmový rok podle Marka

TOP 10 premiér

1. Ozáření

2. Tenet

3. Malé ženy

4. První kráva

5. Asi to ukončím

6. Vlci na hranicích

7. Na nože

8. Mank

9. Bratrstvo pěti

10. Corpus Christi

Ještě stojí za zmínku: Chicagský tribunál, Špatné vychování, Tesla, Žáby bez jazyka, Žaluji!

Nejhorší film roku: Další jehňátko

Filmové guilty pleasure: Morava, krásná zem III

Seriáloví favoriti roku: Sekerka, Volejte Saulovi (5. řada)

V roce 2021 vyhlížím: Benedetta, Blonde, The Card Counter, Duna, The Tragedy of Macbeth

Komentář k filmovému roku 2020:

   Uplynulý rok byl pro kulturu drtivý a pro návštěvníky kin přinejmenším chabý. Jestli se poměry mění natolik, že budou vést k dalekosáhlým změnám ve způsobu, jak se na filmy díváme, ukáže teprve čas. Proroků máme už teď dost. Nepatřil jsem k těm, kteří by se kvůli zavřeným kinům ze zoufalství choulili v rohu – z mnohých důvodů bych na návštěvy neměl tak či tak čas a epidemie mě tak kulturně moc neomezila. Chápu, že nevypadá dobře, že jsem z mého výběru deseti filmů zhlédl jen trojici z nich v kině. Smutná pravda je, že uzavření kin spíše pocítím až v roce 2021.

   Desítka mnou vybraných filmů mi nepřijde ani zdaleka tak kvalitní jako snímky, které jsem volil minulé roky. Zda je to omezeními kvůli pandemii nebo mou nešťastnou rukou, mi není známo. Pouze za nejvýše postavený snímek bych se postavil bez výhrad. Ozáření kambodžského režiséra Rithyho Panha jsem mohl zhlédnout díky festivalu v Jihlavě a přineslo mi jasně nejsilnější kulturní zážitek roku. Formálně nápaditou historickou „esej“ bych prezentoval každému, kdo se drží myšlenky, že mediální experimenty nemohou dosáhnout emocionálního účinku. Tenet Christophera Nolana není po třetím zhlédnutí už natolik vtahující, obzvlášť při vzpomenutí na Dunkerk, pořád ho ale považuji za odvážný a jedinečný projekt. Z dalších míst bych vyzdvihl v mnoha ohledech protichůdnou dvojici První kráva a Asi to ukončím. Podle mě zábavně ukazují, jak může být americká nezávislá kinematografie antiintelektuální i bouřlivě přemýšlivá.

   Ještě jsem neviděl poslední díl minisérie Stevea McQueena Sekerka, její první tři díly ale dle mého právem vzbudily v angloamerických kriticích pocit, že klást hranice mezi televizi a kino už nemá moc cenu. Mimořádnou úroveň si stále drží seriál Volejte Saulovi, jehož pátá řada se na několika místech blížila nejlepším dílům Breaking Bad.

   A musím říct, že ačkoli podle mě neměl český a slovenský film letos mnoho vrcholů, alespoň dobrých nebo chvalitebných mi přišlo výjimečně hned několik počinů. Řadil bych k nim Vlky na hranicích, Žáby bez jazyka, Bílou na bílé, Šarlatána, Havla, Osobní život díry a Modeláře. Z krátkých filmů bych odkázal na M E Z E R Y (Nora Štrbová), Katastrofu (Zbyněk Baladrán), Pripyat Piano (Eliška Cílková) a na Vymezení (Tereza Vejvodová).