Ve druhém filmovém pokračování se dvojka federálních agentů Fox Mulder a Dana Scullyová vrací, aby se zapletli do spár paranormálně naivního informačního embarga studia Fox, které se tím snažilo skrýt obyčejnost a nevýjimečnost tohoto kousku.
Ocitáme se na zasněžené pláni, kterou prohledává velký oddíl agentů z FBI, které vede podivný starý muž, jakési médium. Pomalu se dovídáme, že z místa bydliště byla unesena jedna agentka a právě tento muž, usvědčený pedofil, ji zahlédl v jakémsi vidění a teď s ním federální úřad spolupracuje. Speciální agentka Dakota Whitneyová se rozhodne přizvat ke spolupráci ještě někoho jiného, jistého Foxe Muldera, který kdysi pracoval na případech akt X. Aby se s ním vůbec kontaktovali, musí nejprve přemluvit jeho bývalou kolegyni Danu Scullyovou, protože není známo, kde Mulder pobývá. Nakonec se oba do případu zaplétají a sami řeší otázku víry, která je konfrontována s vědeckými fakty.
Už je to dobrých šest let, co se kvůli nezájmu a vypatlanosti scénáře musel ufounský fanatik Mulder a jeho vědecky založená polovička Scullyová odporoučet z televizních obrazovek po devíti sériích kultovního seriálu. Před deseti lety vznikl film, který definoval smysl Akt X, to, co je jejich hlavní náplní. Pokud čekáte, že nejnovější film, o který se vlastnoručně postaral otec seriálu Chris Carter, půjde ještě dál, předloží nám geniálně promyšlená fakta o ultimativním spiknutí a šedých mužíčcích všude kolem nás, nechali jste se dokonale zmást hutnou dezinformační mlhou, která brání ve výhledu podobně jako otravný příbuzný při sledování nejdůležitějšího dílu vašeho oblíbeného seriálu. Při sledování tohohle filmu by se ve výsledku hodil, člověk by si měl s kým pokecat, zatímco celých devadesát minut čekáte, kdy se už něco stane. Nevíte přesně co, čekáte radikální odhalení, ale to nepřichází ani po skončení filmu. Přijali by jste i nejšílenější nápad pod sluncem, jen kdyby to odůvodnilo smysl vzniku filmu. Seriál je již mrtvý a film ho nezachrání. Jen přiloží další lopatu hlíny.
Scénář filmu je tak špatný, že nebýt přítomnosti postav Muldera a Scullyové, mohlo by se jednat o jakýkoliv thrillerový projekt, který bez povšimnutí prosviští kiny rychlostí mezigalaktického tryskáče a zmizí v zapomnění černé díry. Chápete spráně, na tomhle filmu je jedině paranormální jeho samotná existence, s trochou nadsázky pak pedofilní dědula s krvavými slzami, který funguje jako médium. To by ale nesměla být pedofilie kategorizována jako duševní porucha, nikoliv paranormální jev, a schopnost nechat si téct z očí krev umožněna každému, alespoň průměrně zdatnému řemeslníkovi s plechovkou hřebíků. Proč nás tedy film láká do kin, když ze své podstaty nic nenabízí, když už ne převratného, tak ani zajímavého a zamyšlení hodného. Akta X: Chci uvěřit jsou prachobyčejným thrillerem, bez okolků řečeno podprůměrným, bez hororového napětí, bez zastíraného skrývání a jehož pachatel je navíc znám už od začátku, což se tvůrci snaží kompenzovat disputacemi nad vírou (která směřuje spíš k náboženství). My, ubozí diváci, pak marně čekáme na nějaký pěkně vypečený zvrat, místo kterého se nám dostane pouze studených zvratků.
Jediný význam tak film má pro milovníky dvojice agentů, které zajímá, jak se Mulder se Scullyovou vyvinuli během těch šesti let, co je neviděli, jestli jsou navzájem stále uštěpační, hašteřivý, jestli se nerozdělili zcela či jestli to konečně dali dohromady. Popravdě, do děje se připlétáme stylem slepec a housle, takže vlastně není jasné, co, kdy a jak bylo. Navíc nemám pocit, že by bylo něco přitažlivého na půl roku neholeném, v chatce uzavřeném a po záhadách šílícím Davidu Duchovnym, ale třeba tento nedostatek vyvažuje dvojnásobná délka vlasů Gillian Andersonové. Jejich vztah je asi jediným zajímavým tajemstvím filmu a aspoň o to jedno překvapení, odhodláte-li se film zhlédnout, vás překvapit nemíním. Je přitom rozumné neodcházet z kina moc brzo, nepřipravíte se o nechtěně humorné finále. Ostatně humor filmu schází dost a trapná etuda s obrazem George Bushe a klasickým hudebním motivem Akt X je asi tak podstatná jako potřebná.
Závěr
Nic víc než natažená, průměrná epizoda seriálu, která spolu s další seriálovou adaptací Sex ve městě dokazuje, že seriálový a filmový svět jsou natolik specificky rozdílné, že je zapotřebí promyšlenějšího důvodu ke vzniku. Věřte nevěřte, je to hrůza.
