Moonlight – naučit se v tom plavat

0
18.3.2017 at 22:07  •  Posted in Recenze by  •  0 Comments

“V měsíčním světle jsou všichni černí kluci modří.” A v úplné tmě vypadají všichni lidé stejně.

 

   Film Barryho Jenkinse Moonlight posbíral cen, co mohl. Od ocenění pro nezávislé filmy Spirit po nejlepší drama na Zlatých glóbech. Ve finále uzmul i sošku Oscara pro nejlepší film, byť to zhruba dvě minuty vypadalo, že radost náleží tvůrcům La La Landu (2016), než se přišlo na kardinální chybu v obálkách. Moonlight zvítězil, přestože svou komorní náturou, strukturou vítězící nad příběhem a potlačovanými emocemi nevyznívá jako adept masové obliby. Navždy asi bude ve vzduchu pochybnost, jestli mu k cíli nepomohla napjatá společenská situace. Na druhou stranu se zeptejme, jestli je důležité, že film dostal nějakou cenu, nebo jestli nás osobně dokáže zasáhnout.

  Moonlight se odvíjí ve třech kapitolách, které pokrývají tři životní etapy malého Chirona v okrajových čtvrtí Miami. Nejprve se s ním potkáváme jako s dítětem, které nezapadá do kolektivu, ale útěchu mu neskýtá ani domov. Útočiště a pochopení tak nachází u drogového dealera Juana (který se zcela vymyká stereotypům) a jeho známé Teresy.

  Při druhém setkání je už dospívajícím mladíkem, není na tom ale o nic lépe, Juan mu už nepomůže a něhu i bolest nachází u svého dlouholetého kamaráda Kevina. Ve třetí fázi už je dospělým mužem. Z vyzáblého školáka, do jehož vzezření se promítalo něco z introvertní povahy a slabosti, se stal muž, nabral svaly a po vzoru Juana se dal do byznysu s drogami. Navenek se změnil, uvnitř ale zůstal tím samým člověkem plným pocitů, zvlášť když se zase setká s Kevinem.

 

Zmatený a ztracený v oceánu života

    Moonlight je natočen s působivou cílevědomostí, přestože je pro Barryho Jenkinse teprve druhým celovečerním filmem. Je znát, že téma, prostředí, postavy a jejich prožívání mu byly blízké a dovedl využít všechny filmařské prostředky od kamery, její kompozice i pohybu, přes střih po hudbu, aby nastínil, co prožívá a pociťuje chlapec vyrůstající v téměř neustálém stresu z nepřátelského prostředí.

    V jedné scéně učí Juan malého Chirona, kterému se stal náhradní otcovskou figurou, plavat ve vlnách Atlantiku. Těchto několik momentů je nejenom příznačným projevem poetismu Jenkinsova filmu, zároveň ho lze brát jako metaforu. Chiron se totiž potácí životem poněkud zmatený, ztracený a bezprizorní, zkrátka se svým outsiderstvím topí v oceánu života a musí se naučit v tom plavat. Což mu posléze ztíží ztráta Juana, takže se nakonec musí naučit sám “probít” životem (kapitola dvě) a schovat, kým je (kapitola tři).

   S ohledem na auru provázející snímek nevyhnutelně zazní otázka: “Je tedy gay?”. K tomuto tématu Moonlight nepřistupuje přímočaře, jako by snad ani nechtěl být filmem o gayích. Chce být vyjádřením zmatenosti, osamělosti a složitosti života. Když je ještě dítětem, je Chiron konfrontován s tím, že mu nadávají do “buzerantů”. Je sice ve věku, kdy ještě sexualitu neřeší, stává se to ale nálepkou, která ho vnitřně poznamenává. Co ho ale vlastně nakonec svede k intimnosti s chlapcem na pláži, jak se k tomu dopracuje, je ponecháno tak jako mnoho jiných věcí mimo mantinely vyprávění.

    Velká míra nevyřčenosti, která znamená, že se film často spoléhá na to, že vše vyčteme z mlčenlivých pohledů postav nebo dokonce z pohledu na jejich záda, zároveň filmu začne z určitého pohledu ubližovat, jelikož jeho vyjadřování zůstává na mlhavé rovině obecnosti. Moonlight tak je sice výhradně černošský film, ale změnilo by se toho moc, kdyby byli všichni běloši? Byť je homosexualita nadále hůře akceptovaná společností než heterosexualita, hraje v případě Chirona takovou roli, s ohledem na to, jak málo času tomu film věnuje?

   Lze to brát jako plus i minus. Výhoda je v tom, že Moonlight dokáže promlouvat ke každému bez ohledu na barvu pleti nebo sexuální orientaci. Na druhou stranu se tak připravuje o možnost přiblížit jedinečný životní osud. A nebo je v tom ten vtip – vypadat odlišně, avšak ukázat, že v jádru jsme všichni stejní. Všichni jsme lidé.

(7/10)

Foto: Aerofilms

  • Info
  • Trailer
  • Plakát
Originální název: Moonlight

Režie: Barry Jenkins; Scénář: Barry Jenkins

Hrají: Mahershala Ali, Shariff Earp, Duan Sanderson, Alex R. Hibbert, Janelle Monáe, Naomie Harris, André Holland, Trevante Rhodes

Žánr: drama; Země původu: USA; Stopáž: 111 minut

Premiéra: 23. února 2017

Přečteno: 135x

Adam Fiala

Šéfredaktor Moviescreenu od roku 2005, vystudoval žurnalistiku a mediální studia na FSV UK. Preferuje tvorbu Tima Burtona, Alfonse Cuaróna, Guillerma del Tora, Darrena Aronofského, série Star Wars, X-Men, Harry Potter a Pán prstenů.

Napsat komentář

Starší příspěvky:
Kong: Ostrov lebek – velikost není vše

Opičí král hlásí návrat. Zatímco Kong je na steroidech, lidské postavy jedou na neutrál.    V kinech opět zní řev...

Zavřít