Black Mass: Špinavá hra – make-up maskérů filmových hvězd naruby

Johnny Depp se nechal zošklivit pro kriminálku o bostonském podsvětí v jedné z nejambicióznějších rolí své kariéry.

Kam zmizel kapitán Jack Sparrow? O Johnnym Deppovi se poslední dobou píše v hodně melodramatickém duchu. Z článků zjistíte, že po sérii komerčních propadáků ztratil status áčkové herecké hvězdy a Black Mass: Špinavá hra má být jeho pokusem o návrat. Tato líbivá historka je jen ukázkou, jak se v Hollywoodu vždy dokážou proměnit karierní neúspěchy v pohádku o znovuzrození. Depp ve skutečnosti přirozeně nikam neodešel a odnikud se nevrací.

Dělaj prachy člověka?

Black Mass: Špinavá hra je Deppův kompromis mezi mainstreamem a umělecky náročnější tvorbou. Údajně za svou roli obdržel velké peníze, díky čemuž rozpočet filmu pod vedením jinak šetřivého režiséra Scotta Coopera narostl na 53 milionů dolarů bez započtení reklamy. Herec ale zároveň pomrkává po filmových cenách. Black Mass: Špinavá hra se nachází někde uprostřed mezi těmito pomyslnými póly a svědčí o tom i datum uvedení v USA – v září, toť po sezóně blockbusterů a před sklizní filmových cen. Johnny Depp má tímto na kontě další finanční přešlap (průběžné tržby činí s ohledem na náklady nedostatečných 80 milionů dolarů), ovšem naděje na nějakou tu nominaci na Zlatý glóbus dojem spravují.

Vypráví se o gangsterské legendě Jamesi „Whiteym“ Bulgerovi (Johnny Depp), jenž přes dvě desetiletí stál za nespočtem zločinů a byl mimo jiné předobrazem pro postavu Franka Costella (Jack Nicholson) ze Skryté identity (2006). Bulger se stal v Bostonu konkurentem italské mafie, s níž se nějakou dobu přetlačoval o území. V roce 1975 byl kontaktován agentem FBI Johnem Connollym (Joel Edgerton) s nabídkou uzavření vzájemně prospěšné dohody. Za informace o činech italského gangsterského bosse Gennara Angiula nebude on ani jeho gang vyšetřován. Neujasněná smluvní fráze se ale s lety změnila v soustavné ignorování Bulgerových zločinů čítajících milionové podvody i vraždy nepohodlných lidí.

I’m Shipping Up to Boston

Někteří američtí kritici přirovnávají film k tvorbě Martina Scorseseho. Nejen k zmíněné Skryté identitě, ale i k tematicky spřízněným Mafiánům (1990). Ačkoli dnes pochopitelně každý film, v němž krve se neštítící mafián bez emocí zabíjí, musí „Martyho“ nutně připomenout. Režisérův vliv a změny, jaké v žánru ustavil, jsou zkrátka tak velké, že pronikají i do produkce, která se k jeho odkazu nevztahuje. Všechny figury jsou na svém místě. Zločinci, policisté, detektivové, pochybná morálka, pokroucené osobní životy… Black Mass: Špinavá hra ale přistupuje k tématu v mnoha ohledech zcela odlišně.

Cooper se jako režisér především zříká Scorseseho vypravěčské finesy a film obsahuje jen velmi málo náznaků nějaké stylistické inspirace, na rozdíl od českým názvem blízké Špinavé hry (2013) Davida O. Russella. Je pravda, že Scorseseho Mafiáni se citují v traileru ukázané scéně večeře, kdy Bulger psychicky mučí agenta FBI, jen aby se nato zasmál stejně jako Joe Pesci v Mafiánech. Vypravěčskými postupy to ale není „scorseseovská gangsterka“ jakožto sbírka režisérových oblíbených postupů. Filmu je třeba cizí cynismus, který nechal v Skryté identitě přeběhnout krysu před hlavní bostonskou vládní budovou jako vyjádření všudypřítomné zkaženosti. Jsou tu rychlé výbuchy násilí, ale mnohem poklidněji sestříhané, než jak se scénami pracuje Scorseseho střihačka Thelma Schoonmaker. Dobová hudba, prominentní u Scorseseho, zde ustupuje temným orchestrálním kompozicím Junkieho XL. Srovnávání Black Mass: Špinavé hry s kriminálkami zmíněného režiséra zakončeme poznámkou, že Cooperův film těchto kvalit vskutku nedosahuje. Důvodem není, do jaké míry napodobuje nebo nenapodobuje Martyho režijní mistrovství, ale že jde celkově o nevyrovnaně odvyprávěný film.

Bez rytmu se nevraždí

Film uvozuje krátká scéna výslechu jednoho z Bulgerových poskoků, který právě uzavřel dohodu s vyšetřovateli FBI. Následující flashback ukazuje, jak tento mladík podílem na vraždě postoupil do vyšší ligy v Bulgerově gangu. Z toho se dají vyvodit závěry, že paralelně k zločinům mafiánského bosse budeme sledovat Rags-To-Riches zápletku jeho nového komplice.

Jenže tohoto vzorce se vyprávění dlouho nedrží, protože chlapcova postava se z narace vytratí a později se objevuje jen sporadicky. Snímek volně zběhne k hlediskům samotného Bulgera a agenta Connellyho a na rámování u výslechu pozapomene. Když se k nim náhle vrátí, představí nové postavy a poruší řád, s kterým nás na začátku seznámil. Brzy jsme nuceni přijmout, že některé scény budou zapříčiněné vyprávěním vyslýchaných, ale mnoho z nich ne, protože u nich žádný vyslýchaný nebyl přítomný. Způsob, jakým se narace k tomuto rámování vrací, je bohužel nesystematický a bez promyšleného rytmu.

Nepomáhá, že film představuje a jmenuje mnoho postav, jejichž úlohy v zápletce zůstávají po dlouhou dobu neurčité. Objevují se, poté mizí, pak se s nejasnou funkcí vrací. Snímek je skutečně hvězdně obsazen a je překvapivé sledovat, jakých malých, skoro cameo rolí se zhostili herci a herečky jako Kevin Bacon, Adam Scott, Juno Temple nebo Peter Sarsgaard. Faktu, že Black Mass: Špinavá hra byla zřejmě krácena na „přijatelnou“ délku, nasvědčuje, že obsazená Sienna Miller jako Bulgerova pozdější přítelkyně se nakonec ve snímku vůbec neobjevuje.

A Oscara za nejlepší make-up a hairstyling dostává…

Vždy srozumitelnými orientačními liniemi ale zůstává Bulgerova narůstající paranoia a násilnost a Connellyho podlost, s jakou gangsterovy zločiny skrývá. Johnny Depp skutečně není jediným protagonistou filmu – přibližně stejný prostor je dopřán i Joelu Edgertonovi. Jeho úloha by neměla být podceňována. Přestože s bostonským přízvukem přednáší, jako by mu uvízlo sousto v krku, hraje znamenitě a stejně jako Depp je po celou dobu namaskován, aby byl blíže svému předobrazu.

Vrstva make-upu, která Deppa změnila k nepoznání, ale není zdůvodněna jen snahou o věrohodnost. Na to je maska příliš patrná a poutá na sebe pozornost. Zdá se, že byla na tvář slavného herce nanesena přímo proto, aby ho zahalila a změnila ho v nerozeznatelnou osobu. I v detailních záběrech obličeje se Deppova superhvězda ztrácí a zůstává po něm jen podivně nepopsatelná stopa. Funkcí tohoto make-upu může tak být účelové zapření Deppovy roky budované filmové image a vyvolání znepokojivého pocitu známého a neznámého zároveň. Což je pro nevypočitatelného gangstera ideální rys.

Do kina tedy tentokrát na Deppa, ale tak trochu bez Deppa. Black Mass: Špinavá hra je snímek slušný, bohužel ale neuspokojivý svou vypravěčskou rozplizlostí. Nejpozoruhodnější při zhlédnutí zůstává neustálý proces přeměřování, kdy se tážeme, zda vidíme známé tváře, nebo jejich stín.

(6.5/10)

• About
• Latest Posts

Marek Koutesh

Neustále snažící se rozšiřovat své obzory filmy a čtením o filmu. Poslední dobou s velkým zájmem o americkou undergroundovou kinematografii a neprofesionální filmy. Absolvent filmové vědy na FFUK. Na Moviescreen přispívá od roku 2013.

Latest posts by Marek Koutesh (see all)

• Oppenheimer – mistrovští režiséři nehrají v kostky - 23.7.2023
• Fabelmanovi – nekonvenční Spielbergovo vyznání - 28.11.2022
• Jan Žižka – dějiny českých zemí očima zatracených - 7.9.2022