Dílo Náš vůdce neboli v originále Die Welle zajistilo věhlas svému autorovi i v české kotlině. Dennis Gansel se nyní pustil do velkého politického tématu, v němž nakukuje do Ruska.
Pět let nazpátek si získal německý filmař Dennis Gansel solidní pozornost se snímkem Náš vůdce. Politickému tématu se zde věnoval na mikroprostoru středoškolské třídy. Zápletka, v níž se politický experiment mezi studenty zvrtne v podporu násilí a extremismu představoval vzrušující a podnětnou sondu do psychologie davu. Pokračoval tak ve zkoumání vlivu ideologie na jedince a skupinu, jako to předvedl ve snímku Napola. Zatímco si v roce 2010 stihl ještě natočit u nás neuvedenou, vlastní upírskou podívanou, přivedl aktuálně do světových kin snímek, v němž se vrátil k politickým tématům a tentokrát se nenechal limitovat zdmi školského systému.
Z bulváru k vážné novinařině
Do Moskvy přilétá Paul Jensen, německý novinář, aby pomohl v časopise Moscow Match zlepšit práci místních žurnalistů a zatraktivnět pro čtenáře podobu časopisu. Pomáhá mu vydavatel listu Oněgin, který je mu zároveň připomínkou otce, který zde pracoval a při nehodě zemřel. Paul se podvoluje bulvárnímu tisku a s redakčním fotografem DImou poznává svět moskevské smetánky a společenského života.
Geny investigativního novináře, které podědil po svém otci, se v něm probudí, když začne na vlastní kůži zakusovat realitu Ruska. Vraždy šefredaktorů kritických listů, perzekuce tajnými službami, autocenzura či kontroly a rozpouštění demonstrací. Vrcholem jsou teroristické útoky, které mají páchat Čečenci, a snadná cesta k tomu být obviněn ze spolčení s nimi a napomáhání těmto útokům.
Vládne v Rusku bezpráví?
Gansel se pustil do velkého tématu, v němž nevychází ruská země vůbec pozitivně, ať už jde o jednotlivé elementy nebo rozuzlení zápletky. Známé „účel světí prostředky“ se naplňuje a nepřekvapilo by, kdyby se film do ruských kin nikdy nepodíval. Ostatně i česká premiéra je jedna z mála. Přestože se režisér a scenárista v jedné osobě nepustil do natáčení z ničeho nic a příběh skládal postupně s pomocí rešerší a zkušeností z Moskvy, neubrání se dílo problému s nejednoznačností ve jménu filmové fikce.
Skutečné Rusko 21. století zahaluje mlha podezření a nedůvěry. Útržky zpráv v médiích, obvinění z nedemokratičnosti, příliš silná vláda a jiné tvoří náznaky, ale fungování společnosti v Rusku nevyplodí. Zakládá se děj snímku Čtvrtá mocnost alespoň v něčem na reálné podobě politických manipulací v Rusku? Film uvozuje sdělení, že události jsou smyšlené. Navíc je natáčen v žánru thrilleru, od nějž se očekává nadsázka. Veškerá politická závažnost se tím smazává a zanechává spíš dojem zábavnosti, která jen potvrzují zakořeněné představy o Rusku jako nástupci Sovětského svazu. Mámení filmové fikce skryje vše, co by mohlo být bráno jako hodnotící vyjádření autora. Zvlášť když si hraje se spekulativní spikleneckou teorií.
Civilní hrdina v pasti
V rámci možností thrilleru však Gansel spletl poutavý příběh, v němž protagonista dlouho nezůstává na jednom místě. Ve dvouhodinovém snímku vystřídá dílo několik poloh, včetně vězeňského dramatu a příběhu o uprchlíkovi před bezprávím. Dynamicky se mění vyznění zápletky a solidně se pracuje s odhalováním pravdy. Byť i to mé své limity, včetně podivně složité hádanky zesnulého otce synovi a nemotivovaným vložením teroristického útoku hned v úvodu. Trikově i náladou hezká scéna, ale s Paulem Jensenem má jen okrajový vztah.
Z herců zůstal režisérovi věrný Max Riemelt, který se objevil ve většině (ne-li všech Ganselových filmech). Ve Čtvrté mocnosti se objevuje jen ve vedlejší roli Paulova jediného moskevského kamaráda, fotografa a kolegy z práce. Postava je to skutečně okrajová, pomrknutí na znalce režisérovy tvorby, kde ztvárnil mnohem důležitější protagonisty.
Gansel každopádně získal ve Čtvrté mocnosti příležitost spolupracovat s Moritzem Bleibtreuem, který účinkoval ve snímcích jako Lola běží o život nebo Baader Meinhof Komplex. Pozorný divák ho mohl zaznamenat ale i v audiovizuální poctě anime seriálu Speed Racer. Svého Paula pojal ve stylu obyčejného člověka taženého okolnostmi, žádné velké hrdinství, prostupuje ho nepochopení šílených změn v životě. Jeho výkon je tak uměřený do té míry, že je snadno zaměnitelný s nehercem. Oproti thrillerům amerického střihu, v nichž se hrdina částečně podvoluje jisté star-power a hrdinství, je tedy příjemně civilní. Zvlášť když přihlédneme k tomu, že vedle ruštiny a němčiny je film hlavně v angličtině.
Nic to však nemění na tom, že pro Gansele je to slabší kus, který svátečního diváka neurazí a nabídne mu zážitek srovnatelný se zapůjčením napínavé a čtivě napsané literatury z knihovny. Ovšem v porovnání s Naším vůdcem není tak zdařilý ve vyjádření hodnocení společnosti. Snad ho střet s upíry nepoznamenal.
