Tobruk

14.9.2008 at 18:22  •  Posted in Recenze by

Hej hou, hej hou, nač chodit do války. Je lepší doma sedět a louskat buráky.

 

Lybie, rok 1941, k ochraně města Tobruk, které se pomalu ocitá v obležení německých a italských vojsk, je odvolán i pluk československých vojáků s vojínem Pospíchalem, Liebermanem, Růžičkou, Kutinou, Dubálkem, desátníkem Kohákem a dalšími, kteří mají jediný úkol, nedovolit padnutí tohoto území do rukou třetí říše.

tobruk_2 tobruk_3

Myslím, že Marhoulova autorská vize ohledně toho, co chce zachytit a jakým způsobem, byla velmi jasná. Což nijak nezabránilo tomu, aby přes výraznou vizuální vypiplanost a technickou úroveň postrádala ambiciózní cíl. Film (na poměry historického válečného filmu krátkých 100 minut) se tak stává plytkým. K ničemu se nevyjadřuje, nic se neřeší, nic se nehrotí. A to je právě že škoda, když už se někde při psaní scénáře zatoulal příběh. Takhle film staví pouze na pocitech vojáků a sledování jejich každodenních živůtků, které jsou ve třech čtvrtinách jen letmým nahozením.

tobruk_4 tobruk_5

Tobruk se tak nestává ničím jiným než poctou onomu 11. pluku československých vojáků. Dosti umírněnou cestou, neboť sto minut ještě nikoho nezabilo. Na citlivější a náročnější vykreslení by Marhoul potřeboval jak víc času, tak lepší herecký ansámbl. Bohužel postavy neprochází žádný vývojem, změnou – jdou do války, nijak se netváří, nic se neděje, nijak se netváří, lidé umírají, nijak se netváří. Neprochází tady žádným procitnutím ze stavu nadšení z války v opovrhování válkou. Všeho všudy v té poušti není ani moc vojáků, takže na ponorkovou nemoc nedojde, pouze v závěrečné části se alespoň divák dočká lehkého morálního rozporu. A řekl bych, že přímo dvojího, a to na téma ceny lidské existence a hrdinství. Obé se točí kolem postavy vojína Pospíchala herce Jana Meduny, který se v počátcích filmu jeví spíš nevýrazně vedle postavy židovského mladíka Liebermana, ale nakonec získává jeho postava nejvíc prostoru. Jeho chování ve zmíněných dilematech je však značně rozporuplné, protože sice nelibě nese neetické chování k lidem, ale v důležitém momentu se zachová dost zbaběle, nechávajíc přátele na holičkách. V oné scéně lze polemizovat s tím, že byl přemožen strachem, ale útěkem do nekonečné pouště neřešil už vůbec nic.

Odhlédnu-li od neduhů děje, je film fascinující ve svých obrazech. Nejsou převratně novátorské, ale sympaticky umělečtější se snahou sdělovat. Skrze obrazy nejednou pochopíte opuštěnost, prázdnotu a rozlehlost pouště, ale i nekonečné minuty čekání propocené neutuchajícím žárem slunce. To, co nedokáže film říct jinak, promluví obrazem. Zásadní výpověď ale nečekejte.

tobruk_6 tobruk_7

Nebyl by to válečný film, aby nedošlo ke konfliktu. Ano, dojde na scény válečné zuřivosti, hluchého bědování a nebojácných výkřiků. Většinou se tak děje prostřednictvím spousty písečných výbuchů, jejichž zdroj není vlastně vůbec znám. Přijdou nečekaně a bez další ofenzívy. Jen jedinkrát povolá Marhoul do zbraně (nepostřehnutelně) rozmnoženou armádu nepřátel, kterou mohou naši stateční vojáci kosit. Spousta vystřelených kulek, ale žádné velké vítězství. Kdybych řekl, že lepší podívanou jsem viděl i na rekonstrukci bitvy na Bílé Hoře, byl bych možná až příliš krutý k filmu, který se nebál vyjet do zahraničí, nebál se potrápit herce a nebál se být divácky náročný (řekl bych, že spousta svátečních diváků nebude mít radost z těch záběrů, které potěší milovníka kameramanského exhibicionismu). Ale jenom kvůli tomu ho chválit nelze. Je to pozitivní v zatuchlých kulisách českého filmu, ale ne, pokud to k dobrému filmu nestačí.

Závěr

Václav Marhoul natočil teprve svůj druhý film, řekl bych dost odvážnější, ale chybí mu dějový a myšlenkový záběr.

(6/10)

 

Adam Fiala