Nesmyslná, přeplácaná romance, nebo tklivá oslava rodinného kruhu?
Jason Reitman překvapuje. V šestatřiceti letech je jedním z nejvíc chválených mladých režisérů. Kariéru dosud stavěl na schopnosti roubovat chytré a zábavné dialogy na příběhy s neobvyklými a pozoruhodnými hrdiny, prožívajícími komplikované až dramatické osudy. Jako hlavní přednosti mu dosud (v dramediích Juno, Děkujeme, že kouříte nebo Lítám v tom) byly přisuzovány perfektní cit pro pointování scén a komediální i dramatický ‚timing‘. Tentokrát ale kanadský tvůrce rázně změnil adresu.
Studená sprcha zámořské kritiky
Rozhodl se adaptovat skvěle hodnocenou novelu americké spisovatelky Joyce Maynard z roku 2009 Labor Day. Ta pohledem dnes už dospělého Henryho vypráví o jeho nešťastném dospívání s matkou Adele, jež kdysi po rozvodu úplně ztratila sebevědomí a téměř odmítala opouštět bezpečí vlastního bytu. Do monotónního a nenaplněného života obou dvou zasáhl jednoho zářijového víkendu Frank, uprchlík z vězení, který se skrze nevyslovenou výhružku vnutil do jejich domu, aby se ukryl před policií. To, co se zprvu může zdát jako mrazivé rozehrání psychologického thrilleru, se však velice rychle promění v psychologický… koláč.
Nebo guláš. Lépe řečeno chilli. Shrňme tedy, že Frank je skvělý kuchař, a žaludkem prochází co? Ano. Ale není to tak jednoduché. Zdůraznit hlavní přednosti a nedostatky Prodlouženého víkendu a nevyzradit celou zápletku je téměř nemožné. Jedná se o zvláštní (ne)romantický a téměř fantaskní pohled na různé duševní pochody chlapce z rozervané rodiny, ženy zajaté pocitem opuštěnosti a méněcennosti a muže, k němuž byl osud sotva spravedlivý.
Američtí recenzenti se vesměs shodují na tom, že Reitman změnou žánru zahodil svou výjimečnou schopnost satiricky pohlížet na nejrůznější defekty moderního člověka a dal vzniknout zmatené a příliš patetické lovestory, která může nudit, a především přetéká nelogičnostmi.
Filmu vstříc
Pokud by se měl divák soustředit na všechno to, co v Henryho vyprávění nedává smysl, může být skutečně, co se týče hodnocení a odsudku, velmi rychle hotovo. Od samotného přijetí uprchlíka, přes jeho zázračné schopnosti, po zvláštně načasované souhry okolností je možné se od začátku do konce snímku vysmívat.
Dojmu nepomáhá ani řada nepodařených drobností, jako jsou některé nadbytečné odbočky z hlavní linie (dítě na hlídání), konflikt ve vyprávěcích postupech (vypravěč vs. flashbacky jiné postavy) či podivný casting mimo ústřední trojici. Skáče se tu totiž v časových liniích a jednotlivé verze Henryho jsou jemně řečeno nekoherentní (naopak „mladá verze“ Joshe Brolina s tváří Toma Lipinskiho je volbou výjimečnou). Tentokrát tedy nebude tak snadné přijít do kina a nechat se bavit či okouzlit.
Přes to všechno má Prodloužený víkend svou vnitřní sílu, kterou je možné nazřít a nechat se jí divácky obohatit. Právě v jejím zájmu byla obětována snaha o věrohodnost vyprávění, která se zkrátka vzhledem k poselství a faktu, že film ukazuje něčí vzpomínku, nejeví být zdaleka tak zásadní. Hlavní zápletka, některé postranní linie i závěrečná pointa všechny směřují k jednoduchému poznání, v zásadě nepříliš odlišnému od cukrkandlu prvoplánových rodinných filmů, ale podanému citlivěji a mnohem vrstevnatěji. A navíc řemeslně krásně.
Mládí vpřed
Jason Reitman změnil žánr, neměnil ale svůj tým. Opětovná spolupráce s kameramanem Ericem Steelbergem, střihačkou Danou Glauberman a dalšími se vyplatila a koukat na Prodloužený víkend je tak bez ohledu na děj velmi příjemné. Podařila se také dobová stylizace a tažnou silou, která definitivně překlápí dojmy z podívané, je perfektní hlavní herecké obsazení.
Bez Kate Winslet v roli Adele by se ani nenatáčelo, což dává smysl. Svoji neokoukatelnou hereckou tvář zde může naplno rozvinout v roli agorafobičky, traumatizované ženy i v rámci svých omezených sil starostlivé matky. Překvapivě zdatně jí sekunduje mladý Gattlin Griffith, do role zmateného, mírně zanedbaného, ale chytrého syna Henryho zapadl skvěle. A pochyb nemůže být o sošném Frankovi, jehož se bez zaváhání ujal Josh Brolin.
Ani jeden z herců či tvůrců si sice kvůli kritickému přijetí nemohl dělat naděje na oscarový úspěch, o němž se před premiérou především u Kate Winslet nenápadně hovořilo, ale skončilo to u její nominace na Zlaté glóby. Za předvedené dílo se však určitě stydět nemusí a Jason Reitman ať se směle pustí do dalšího projektu. Kdyby nic jiného, během Prodlouženého víkendu jistě nabral kopec zkušeností.
Jeho zatím poslední počin se vyplatí zhlédnout. Může se zdát, že pro rodinné (jakkoliv krásně podané) banality zatížené řadou nelogičností není třeba chodit do kinosálu. Otázkou je, co se ohledně rodinné tematiky odvážíme nazvat banalitou, ať už se přitom podíváme třeba na statistická čísla o rozvodovosti, nebo se jen prostě rozhlédneme kolem sebe.
- Ambition – vizuální hostina od režiséra Zaklínače - 22.11.2015
- REDAKČNÍ STŘIŽNA: Katniss, Depp, Jolie, Clapton i české 3D - 21.11.2015
- Legendy zločinu – Tom Hardy s Tomem Hardym se překonávají - 15.10.2015
