Strach je dnes v kinech ojedinělou emocí. V době, kdy nám oživlá mrtvola ve skříni na velkém plátně přijde stejně běžná jako nová romantická komedie s Julií Roberts, nás nemá kinodistribuce čím překvapit. Ďábel se však snaží, je ale jen na vás, jestli v něj uvěříte.
,,Pět lidí je uvězněných ve výtahu a jeden z nich je ďábel.“ Oficiální synopse děje působí více než výmluvně. Je jisté, že nepůjde o nějakou vysokorozpočtovou produkci plnou třímetrových rohatých příšer a stylizovaných pekelných exteriérů, nýbrž o vcelku komorní záležitost, ve které bude kladen důraz na napětí či atmosféru, než počet litrů krve. Ono vlastně zajímavě natočit něco, co se odehrává celou dobu na jednom místě a ještě k tomu udržet divákovu pozornost, chce jistou dávku umu. Film je v médiích spojován se jménem „mistra tajemna“ M. Night Shyamalana, jenž pro tuto hororovou „povídku“ poskytl příběh – ten mohl také v krátké papírové podobě na stole působit vskutku originálně a realizovatelně, tudíž se nedivím, že studio i navzdory komerčnímu a kritickému fiasku jménem Poslední vládce větru sáhlo po materiálu všemi deseti. Námět se poté rozpracoval do formy scénáře pod vedením scenáristy Briana Nelsona, který má vyhrocené situace v malíku (30 dní dlouhá noc nebo V pasti) a hned se mohlo začít natáčet. Shyamalan se ale raději stáhl do ústraní jako lákací jméno na plakátě a režie nakonec připadla začínajícímu Johnu Erickovi Dowdleovi, jenž má za sebou zatím jen nevýrazný remake španělského hororu Rec s názvem Karanténa. Solidně vyhlížející horor s přídomky jako „Nová noční můra“, od kterého mnozí z nás očekávali jisté spasení, však přinesl jen originální nápad v nesourodém podání.
Ďábel se totiž s přibývající minutáží propadá stále více a více do samotných pekel. Není to však jen tím, že by v omezeném prostoru útočila nuda, body dolů sráží hlavně dávkování informací v zápletce, která si stvořila své vlastní univerzum v jednom hotelu a jednoduše – vše do sebe musí přesně zapadnout. Čím déle jsou nešťastníci uvězněni ve výtahu, tím více se dozvídáme o jejich minulosti, která ze zdánlivě obyčejných lidí dělá postavy s ne zrovna zářivou minulostí, a tudíž začnou na povrch vylézat pravdy, jež mezi nimi vytvářejí pojítka. To aby divák mohl být správně paranoidní, i když o to tu vlastně nejde. Ono celé to nastavování nervozity a nejistoty je vlastně strašně laciné, protože divák není dostatečně napjat a ani nemůže očekávat, že by se dočkal nějakých rozuzlení, jež by přesahovala rámec vystavěného příběhu. Proto, připomínám, jsme v uzavřeném hotelu, kde se prolínají dvě dějové linie (výtah a policejní vyšetřování), tudíž je jisté, že se v jistém bodě musí protnout. Samotný ďábel je zde vlastně takovou nadpřirozenou nadstavbou, aby divák mohl ještě více znejistit. O něm se dozvídáme pouze skrz zbožnou postavu „sekuriťáka“, který obaluje nevysvětlitelné událostí v zaseknutém elevátoru do mysteriózního hávu. Pokud však čekáte nějakou zdrcující pointu, jak je u Shyamalana zvykem, rozhodně budete zklamáni. Ta je totiž naprosto banálním vyústěním už tak slabě vystavěného příběhu – sice do sebe všechno hladce zapadne, ale výsledný dojem sráží svou jednoduchostí k zemi. A když se na konci budou tvůrci snažit přijít s morálním ponaučením, zůstane v ústech jen pachuť a pocit promarněného času.
Opravdu má cenu ještě na takové filmy chodit do kina? Ať Ďábel působí ze synopse jakkoli originálně, rozhodně ničím výjimečným není. Je to jen prachobyčejná vybíjená, ve které se jediným katalyzátorem napětí stává odhalení, kdo z uvězněných pěti lidí je „jiný než ostatní“. Na veškeré další hororové propriety tvůrci zřejmě rezignovali úplně. Možná je to způsobeno tím, že film má v Americe rating PG-13, čili do třinácti let s doprovodem rodičů, kterou má teď každý druhý rodinný spektákl, je ale jisté, že se tvůrcům něco nepovedlo. Je snad něco děsivějšího než horor, který není strašidelný a fasuje stejnou přístupnost jako Piráti z Karibiku? Myslím, že tvůrci si to uvědomili až příliš pozdě. Ve zdánlivě vyhroceném a nervydrásajícím klaustrofobickém příběhu nenajdeme totiž nic, co by mělo něco společného s napětím / hrůzou / atmosférou / či čímkoliv jiným, co by vás ukovalo do sedačky. Hlavně že se na ústřední pětku za prvoplánového blikání světla nabalují další a další nevysvětlitelné události. Ty však hned od začátku navodí svůj řád, takže je vám hned jasné, co se za chvíli stane. A co víc, stereotypní stupňování „atmosféry“ začne působit schematicky a místo zděšení vyvolávat smích jako libovolný skeč ze Saturday Night Live, což rozhodně není dobře.
A to úvodní titulky docela navnadí. Kombinace obráceného obrazu, šedé stylizace velkoměsta a znepokojivé hudby láká na nevšední zážitek. Bohužel se však za celou relativně kratinkou stopáž osmdesáti minut nepodaří povedený opening ničím trumfnout. Z příběhu se stane tuctová báchorka, která ani v jednom ohledu nepřekvapí. Navíc podpořena mdlou režií, která více než hollywoodskou produkci připomíná obyčejnou televizní inscenaci s nulovým vizuálem (těch pár záběrů na digitální mračna nepočítám). Nejhůře se však na výsledku podepsalo herecké obsazení. Je pravda, že neznámé tváře zaručí větší nejasnost odhalení, ale i tak mohli castingový výběr vyjít lépe. Všichni herci do jednoho hrají totiž naprosto příšerně a nesedí jim ani jedna herecká poloha. Mé výtky směřují hlavně k uvězněné pětici. Do jednoho jsou absolutně nesympatičtí a nelogicky se chovající individua, kteří vůbec nesedí do svých rolí. Navíc je vidět, že ve svých předchozích snímcích nemuseli použít ani setinu ze svého hereckého umění, nýbrž zatímco nyní musí uhrát vyhrocenou situaci. Veškeré snahy o emoce či vážnost proto naprosto pohřbívají jakékoliv budování atmosféry. Ne nadarmo lidem v sále přišly rádoby nervydrásající scény k smíchu. To ani nemluvím o otravné postavě zbožného portorikánského hlídače, jenž se neustále modlí.
Pokud se bojíte tmy nebo stísněných prostorů, věřte, že strach z nich ve vás tento film v žádném případě nevyvolá. Je jen dalším obyčejným hororem, u něhož zamrzí, že kdyby za ním stáli schopnější lidé, mohl být výsledek o poznání lepší. Třeba se ale dočkáme zlepšení – Ďábel je totiž první částí volné trilogie s názvem The Night Chronicles a v současné době se připravuje druhý díl jménem Twelve Strangers (jenž dle mála zveřejněných informací zatím vypadá jako Dvanáct rozhněvaných mužů se supernaturálním podtextem). Pokud však hledáte film, který by vás pobavil nebo vystrašil, od tohoto Shyamalanova reparátu nedostanete ani jedno. Když si pustíte jeho sebeparodující video, pobaví vás více než celý film a nepřijdete přitom o hodinu a půl života.
- Hon - 25.1.2013
- Skyfall – zpětná dekonstrukce bondovského mýtu - 29.10.2012
- Zátah: Vykoupení – akční senzace z Indonésie - 11.6.2012
