Triptych názorů přinášíme v této makrorecenzi, kde se sci-fi Enderova hra dostává do křížové palby, z níž ji snaživě zachraňuje obranný postoj.
Knižní série Orsona Scotta Carda platí v literárním světě vědeckofantastického žánru za jasnou klasiku, která staví dohromady strohý militaristický svět se zásadními otázkami nevinnosti a dorozumění mezi cizími národy. Titulní Ender by v normální světě chodil na základní školu, ale společenská situace ho přivádí do armádní školy, z níž vycházejí nadějní kadeti. Ve vesmíru nejsme sami a žádný jiný než čerstvý, výkonný a učenlivý dětský mozek nám může pomoci s obranou.
Vašek: osudová sci-fi pohádka
Když termiťané naposledy zaútočili, lidstvo bylo málem zničeno. Od té doby ale uplynulo padesát let, takže se o tragédii moc nedozvíme, kromě několikrát opakovaného hrdinského manévru jako vystřiženého ze Dne nezávislosti. Lidstvo už umí podobné hrozbě předejít. Potřebuje ale kloučka, který bude okázale smělý, dostatečně zběhlý v paření počítačových simulací a především řádně opečovávaný armádní mašinerií.
V kontrastu s lákavostí této premisy, již potvrdily efektní trailery, stojí třeba právě slabé scény vojenského výcviku. Ty jsou místy nedomrlé, jindy působí až parodicky. Enderova hra nedokázala ani okopírovat slavné předobrazy v jiných armádních filmech, natož aby přinesla něco navíc. Hierarchie mezi postavami není z průběhu často patrná a vyšší důstojníci, potažmo jejich herečtí strůjci, se nemohou rozhodnout, jestli hrají v myšlenkově ambiciózní sci-fi, nebo v dět(in)ském dramátku.
Harrison Ford je zmatený ze všech nejvíc a charisma supluje pouze chraplákem. Viola Davis nejspíš doplatila na stříhání a zjednodušování své role, ve výsledku působí její výstupy jemně řečeno nekoherentně. Jimi řízený výcvik navíc zabírá značnou část stopáže a nejde se v něm přitom k jeho podstatě, ani nijak zvlášť nenavazuje na závěrečné vyvrcholení. S tím souvisí, že vývoj hlavní postavy není až tak působivý, titulní chlapec Ender prostě je geniálním lídrem, který si každého svou rozhodností podmaní či odstraní z cesty. Tím je jako dětský hrdina, navíc dobře zahraný Asou Butterfieldem (Hugo), alespoň osvěžující, i když nikterak výchovně jistě nezapůsobí. Ostatní mladičtí aktéři jsou bohužel jen do počtu, zřejmě výrazně ořezaní v porovnání se svými knižními předlohami často působí jako karikatury určitých archetypů.
Celková kostra, která nabízí dilemata, jako je zneužívání dětských hrdinů či bez nadsázky genocida v sebeobraně, je velmi slibná. Bohužel je na ni navlečen velmi průsvitný a místy až potrhaný příběh s nevyváženou zápletkou, která z hlediska stavby, gradace či pointování opět doplácí na svůj knižní původ. Gavin Hood nedokázal prodat snahu překročit rámec efektní, dobře technicky zvládnuté výplachové podívané (kterou mu pěkně nasnímal zkušený Donald McAlpine). Náznaky tíživějších otázek tu jsou, v závěru ale sotva dolehnou při vědomí předchozích škobrtnutí i neuzavřenosti vyprávění. Ode mně 50 %.
Marie: Supervážná vypjatost nesvědčí, ale prosté moralitce se vyhýbá
Co pravděpodobně působí ve 250stránkové knize jako přirozený vývoj za měsíce/roky, v Gavinově filmu vyznívá dosti zkratkovitě (z jedné školy do druhé a šup do třetí). Ubírá to na psychologii postav – přátelství jsou pouze naznačena, spory přímočaře vrženy na diváka a vnitřní motivace naťuknuty. Casting se však až na výjimky velmi povedl. Typově úplně mimo je Nonso Anozie (Hra o trůny), jehož seržant Dap není ani trochu drsný a přísný. Ford vypjaté situace zvládá bez úšklebků a nepatřičných legrácek. Jenže hlavní problém tkví v tom, že hlavní postava je náctiletý chlapec, který rozkazuje týmu, jehož členové jsou starší než on. Na jeho bedrech leží osud celé planety, což působí místy až příliš vypjatě a supervážně. Ender se vzpírá autoritám, je nezdravě navázaný na svou starší sestru atd. – to vše by šlo u puberťáka akceptovat, ovšem proč by zrovna tento nadaný chlapec měl být mesiášem, není uspokojivě vysvětleno.
I přes rating PG-13 rozhodně nejde o infantilní sci-fi pohádku. Děti se zde mlátí, škrtí a urážejí. Film poměrně dlouho tematizuje šikanu, ale nevyznívá to jako laciná moralita. Škoda však, že se Hood jakožto scenárista nezaměřil více na pochroumanou morálku světa dospělých, kteří neváhají mladé adepty vystavovat podmínkám, které by v normálním civilizovaném světě neprošly.
Velkým pozitivem filmu jsou vizuální efekty (některé záběry připomenou Gravitaci), na nichž je skutečně vidět avizovaná dlouholetá práce. Když Ender plachtí se svým týmem v tréninkovém centru s nulovou gravitací, do toho hraje Jablonského pompézní hudba, tak Gavin dokazuje, že od Wolverina postoupil o světelné roky. Bohužel některé dialogy zní příliš pateticky a občas se nelze neušklíbnout, ovšem místy neskutečně mrazivá a zlověstná atmosféra to kompenzuje. Tlačí na vás tíha světa, v němž děti bez dětství musí zachraňovat dospělé. Zaslouží si 70 %.
Adam: Dětství ztracené ve vesmíru
Materiál by si zasloužil rozvláčnější tempo a výrazně koncepční přístup. Přesto se po Wolverinovi jedná ve filmografii Gavina Hooda o nečekaný zázrak, závažná témata nechávají zaznít a Asa Butterfield dává na odiv správnost důvěry, kterou mu před dvěma roky dal Martin Scorsese, když mladičkého herce vytáhl do světa velkofilmů. Postava Endera se v příběhu stává alfou a omegou, centrální hvězdou, kolem které ostatní charaktery jen krouží jako planety, kterým není dáno řádně zazářit. Vedle několik jednorozměrných typů (zakomplexovaný velitel Gonzo, doktorka Violet Davis bez dostatku času) však spousta mladých herců předvádí svůj talent – Hailee Steinfeld (Opravdová kuráž) i Abigail Breslin (Zombieland).
Sice zamrzí časová redukce, která zanechává obraz urychleného postupu ve školském systému, jako by se střídaly jenom dny a ne měsíce. Vývoj je unáhlený, jako by se zfilmování filmů s Harry Potterem smrklo na jeden snímek. Avšak po emocionální stránce je Ender naplněn, udržuje se silná dynamika a společenský systém vojenské výchovy dětí je ukázán bez příkras i komentářů. Dopad příběhu by byl výraznější v případě mladších herců, i tak se daří udržovat odpudivý tón. Politicky se nevyhraňuje, je jenom zastáncem dialogu před násilným zásahem. Narace dostává přednost před filosofickým zamyšlením o vztahu dětí a násilí, dětí a počítačových her a likvidaci odlišného národa. Neznamená to přitom, že by nebyly v ději obsazeny. Já se tak kloním k 70 %.
- Ambition – vizuální hostina od režiséra Zaklínače - 22.11.2015
- REDAKČNÍ STŘIŽNA: Katniss, Depp, Jolie, Clapton i české 3D - 21.11.2015
- Legendy zločinu – Tom Hardy s Tomem Hardym se překonávají - 15.10.2015
