Nový školní rok, stejní učitelé, stejné trampoty, ale k tomu výlet málem za trest do Thajska.
V loňském roce Fakjů pane učiteli (2013) příjemně překvapilo svou drzostí, která nebránila najít i morální ponaučení ve světě, kde jsou třídy plné sígrů a kantora dělá bývalý a současný kriminálník. Po více než roce ale přichází pokračování, na kterém je už zdálky vidět, že se buď hodně lidí zapotilo, než dokázalo něco vytvořit, nebo se nikdo příliš nenamáhal a hledal nejschůdnější variantu, jak zopakovat úspěch. Jednoduché cesty ale nebývají vždy ty nejlepší.
Fakjů pane učiteli tak ve svém druhém díle přichází o radost z objevování bojůvek v prostorách školy, jelikož se jede na výlet do Thajska a nedostává se nám příležitosti poznat a nechat rozvinout postavy. Ty se už motají v kruhu své zabedněnosti, a romantická linka se už opakovat nemůže, protože byla úspěšně završena minule. Co hůř, radost z hašteření naivní a svědomité učitelky Lisi a bezskrupulózního kriminálka Zekiho je minulostí, protože film výraznou ženskou postavu minulého dílu nechal doma. Asi za trest, že kazí zábavu. Vzhledem k tomu, jak velká otrava to i tak je, bylo by záhodno hledat hříšníka někde jinde.
Otravní studenti, kterým není pomoci
Stopa zdánlivě nevede ani k režii a scénáři, jelikož v těchto profesích se u filmu nic nezměnilo a opět na tvorbu dohlížel Bora Dagtekin. Jak se tedy z filmu mohla vytratit rovnováha mezi realitou školství s mládeží jednadvacátého století a groteskností filmové nadsázky? Je otázkou, proč se snímek omezil na čtyři postavy studentů ze Zekiho třídy, kteří se jenom pitvoří v ukřičených a nezajímavých karikaturách a u kterých není možné rozlišit, jestli v nich je něco rozumně lidského, o co by se dalo ve vyprávění opřít.
Dynamika vztahů mezi nezvladatelnou třídou a falešným učitelem přitom minule vytvářela silně zábavné momenty. V Thajsku ale všichni zdivočí a vytratí se sympaticky povědomý element školních chodeb, od nichž lze přirozeně odvozovat absurdní historky studentských let. V exotickém prostředí si můžete dělat, co chcete, bez ohledu na hierarchii školního systému.
V Thajsku nesejde na tom, jaký jste žák
Přesunem do Thajska se posouvá vyznění snímku od studentského mikrokosmu k obecnější hmotě, z níž se hněte zhýčkaná západní civilizace. Film totiž staví postavy do konfrontace s jakousi pomyslnou necivilizovaností asijského světa. Je tak jedno, jestli je to třída s učitelem. Mimo učebny jsou to prostě jenom lidi ze Západu, kteří se hrnou pomáhat méně šťastné zemi, ale chovají se skoro jako tsunami, ze kterého se do teď ještě některá tamní místa vzpamatovávají.
Protože se nekopírovalo hrací pole, zopakovali tvůrci alespoň motiv, kterým je nucená role učitele, který se lopotí s žáky jenom proto, aby se dostal ke svému drahocennému lupu. Klonování zápletky je očividné, ale také se nezdá jako hlavní problém. Největší překážkou zkrátka bude Thajsko, které dává tvůrcům až tolik svobody, že nevědí, jak s ní naložit, a tak se vyprávění rozbíhá k několika nápadům – od konkurenční německé třídy v exotické oblasti přes adaptování na nezvyklé prostředí až po podivnou skupinu zlodějských sirotků. Nakonec dokáže alespoň linky svázat do jednoho bodu, ale nevylučuje se to tím, že do té doby čekáme na lepší vtipy, na trefné urážky a na promyšlenější konfrontace postav.
Možná za to všechno ale může Thajsko. A víte, co se stane v Bangkoku, tam také zůstane. Netahá se to do kinosálů.
- Info
- Trailer
- Plakát
Režie: Bora Dagtekin, Scénář: Bora Dagtekin
Hrají: Elyas M’Barek, Karoline Herfurth, Jella Haase, Katja Riemann, Max von der Groeben, Jana Pallaske
Žánr: komedie, Země původu: Německo, Stopáž: 115 minut
Premiéra: 29. října 2015
1 komentář