„Kapitalismus je zlo a musí být zničen,“ hlásá Michael Moore a ironie skapávající z názvu se slévá do typické mooroviny plné demagogie a vynucených emocí.
Předloni udeřila na svět finanční krize způsobená hypoteční krizí na americkém trhu. S následky se potýkáme dodnes a Michael Moore se o tom rozhodl natočit dokument, kterému ale trvá dost dlouho, než nám vyjeví, že kritiku kapitalismu zakládá právě na této události. Dost dlouho se totiž pohybujeme v pochybné montáži, která do absurdna zesměšňuje, co může. Buď se snažil usnadnit přístup k látce hlupákům podobného ražení jako je on sám, nebo se jednoduše pomátl.
Právě začátek je nejstupidnější variací na klasický Moorův přístup k dokumentům, kde skutečnosti a fakta zjednodušuje a zatajuje informace nutné k plnému pochopení situace bez unáhleného emocionálního a morálního soucitu, který od nás nekompromisně vyžaduje. Středem jeho pozornosti se totiž stávají obyčejní lidé, kteří se např. musí kvůli zabavení domu vystěhovat. Že příčinou může být kromě zlého úmyslu bankovních institucí (ten je nezpochybnitelný) také hloupost a neopatrnost vystěhovaných, kteří si nejsou schopni důkladně přečíst podepisovanou smlouvu a zjistit si míru úroků, to je pro Moora vedlejší a nepodstatné.
Divákův politický názor a příklon doleva či doprava přitom ještě nehraje roli. Moore se samozřejmě orientuje na levici (i když je zajímavé, že v jednom momentu působí dojmem, jako by o demokratickém socialismu nikdy neslyšel), ale v momentě, kdy volá po nahrazení kapitalismu něčím jiným, čekal jsem, že začne vzývat rudou záři komunismu. On naštěstí chce jen demokracii. K tomu bych jen doplnil a Moorovi oponoval, že podle amerického sociologa Petera Ludwiga Bergera demokracie bez kapitalismu (jako tržního hospodářství) nemůže být, ale kapitalismus bez demokracie ano (takto to ostatně funguje v Číně a u asijských tygrů) a Michael Novak to doplňuje o předpoklad uznání práv jednotlivce a existence institucí hájících svobodu a spravedlnost. Každopádně mnohem víc by vzhledem ke všem zjištěním a myšlenkovým úvahám měl Moore vyjit ze studií Alexise de Tocquevilla – tedy jestli chceme spíš svobodu nebo rovnost. Nejde totiž o souboj kapitalismu a demokracie, ale převahu svobody nebo rovnosti.
Dále tu máme spoustu zábavných a roztomilých záběrů koček splachujících záchody nebo přirovnání starověkého Říma s jeho OTROCKÝM systémem k dnešnímu společenskému stavu v Americe. Směšné podobně jako tklivý hudební podkres, kterému se ani Televizní noviny na Nově co do slzopudnosti nevyrovnají. Za zneužití skladby od Explosion in the Sky budu ale Moora navždy proklínat – tahle kapela si to nezasloužila.
Nicméně musím zdůraznit, že Moore se o něco snaží a je smutné, že si to vším podobným dost kazí. Nedílnou součástí díla je totiž pár zajímavých investigativních poznatků a shrnutí uplynulých událostí včetně pohledu na okolnosti schvalování záchranného balíčku ve výši 700 miliard dolarů. Nejzajímavější však byl příběh o nápravném zařízení pro mladistvé převedeném z veřejného sektoru k soukromému investorovi a majiteli, kam byli kvůli ziskům instituce odsouzeni a kde si několik měsíců pobyli teenageři, kteří se nedopustili žádného zločinu, a řekl bych, že ani prohřešku. Bylo to hrůzné a ukazovalo to na opodstatněné nedostatky kapitalismu. Ale povězme si na rovinu, který ekonomický systém zaručí naprostou spravedlnost a udržování zákonů a práva?
Tímhle filmem Moore dokazuje nejen, že je nepřesvědčivý, ale že ani řádná dokumentaristika mu nic neříká. Provokace, to ano.
Foto: Bontonfilm
