Z prvního pohledu by se mohlo zdát, že je Fighter dalším klonem nekonečného zástupu srdcervoucích biografií o tom, jak se boxerský otloukánek dostane až na vrchol a přitom získá ženu svého srdce. Jenže v režii Davida O. Russella jde o box až na posledním místě.
Již námět vypovídá, že nepůjde o nic zajímavého. Z něj by se dalo vytušit, že film bude dalším z životopisných dramat o boxerovi, které chce získat nějaké ty ceny. Jistě, někdy se tuto zajetou rovnici podaří zužitkovat (Million Dollar Baby, Zuřící býk, Rocky), někdy ale jde o takovou sázku na jistotu, že výsledek už vlastně nemá co říct, protože je stejný jako ostatní. Vzpomeňme si na Hurikána v ringu nebo Těžkou váhu – oba jsou to bezpochyby ambiciózní snímky, které ale nedokážou přes svou zajetou šablonu říct něco nového. Přesně tímto stylem vyhlížel Fighter. O to lepší je překvapení, že se ani jednomu ze zmíněných snímků nepodobá.
Čtvrtý režijní počin Davida O. Russella, který na sebe upozornil hlavně válečným dramatem Tři králové, si však dláždí cestičku trošičku jinou. Klasická šablona sportovních filmů zůstává sice zachována, ale zde funguje spíše jako pozadí silného osobního dramatu jedné rodiny. Jako mantinely či provazy v ringu, které hlavního hrdinu postrkují směrem k nevyhnutelným událostem. O samotné zápasení jde tedy až v posledním případě, jelikož se snímek místo klasického příběhu soustřeďuje na brilantně načrtnuté charaktery.
Příběh je inspirován skutečnými událostmi (upravenými pro účely filmu) ze života Mickyho Warda (Mark Wahlberg), boxerské hvězdy jednoho amerického zapadákova, který se snaží obhájit boxerský titul. Pro místní obyvatele je však pomíjivým pojmem. Když vyhrává, tak mu fandí, když prohrává, tak ho zavrhují. Velkým guru je pro něj nevlastní bratr Dicky (Christian Bale), bývalý boxerský šampión, jehož dny slávy již nadobro odešly v momentě, kdy přišla jeho závislost na cracku. I přes tuto nepřízeň osudu se snaží svému bratrovi být oporou a o jeho výhru v soutěži se stará více než o svůj vlastní život – což mu jistým způsobem škodí. Mickyho oporou je také jeho svéhlavá početná rodina vedená starostlivou matkou a zároveň manažerkou Alicí (Mellisa Leo), která všechny jeho životní kroky plánuje za něj. Z tohoto uzavřeného kruhu je Mickyho jediným útěkem přítelkyně Charlene (Amy Adams), která se pro něj snaží dělat to, co je pro něj nejlepší. I když rodina říká to samé, navzájem se nechápou.
Je tedy jasno, že celý příběh a film stojí hlavně na postavách a jejich interakcích. Každá z nich chce hlavnímu hrdinovi pomoct, ale ani jedna z nich to nedokáže. Scenáristé dokázali v boxerském dramatu udržet v dialogové rovině více „krve“ než v samotném ringu. Střety mezi postavami jsou vyhrocené a dávají vyniknout perfektním herectvím všech zúčastněných, z nichž někteří sbírali ocenění na každém druhém festivalu. Brilantní Mellise Leo to dokonce přineslo i Oscara (v kategorii herečky ve vedlejší roli porazila i „kolegyni“ Amy Adams), stejně jako Christianu Baleovi. Jeho další metamorfózní proměna a slušná dávka seriózního herectví mu konečně dovolila sáhnout na vytoužené ocenění. Pokud si totiž někdo v budoucnu na film vzpomene, nejspíš to bude kvůli němu, jelikož ve své roli dokáže vzbuzovat odpudivost, zároveň i chápavost. Právě střet mezi bratry – zápasník versus feťák – dává nový rozměr názvu snímku Fighter. Každý z nich (vlastně i každá vedlejší postava) si snaží vybojovat svůj vlastní zápas.
Z toho vyplývá, že titulní Mark Wahlberg jako Micky Ward je vlastně ta nejnepodstatnější postava. Sám vlastně nemá herecky ani co předvádět, jelikož celé jeho působení ve filmu formují jeho spoluúčastníci. Ale zase nemůžeme říct, že by v samotných zápasech nepůsobil věrohodně. Ba naopak – nabraná muskulatura a perfektní osvojení boxerského stylu z něj vyvolávají patřičný respekt. Zásluhu nad dynamičností snímku má pak sám i režisér. Jeho akční pasáže působí výborným autentickým a dokumentárním dojmem, jelikož využívá digitální a televizní kameru jak z libovolného sportovního záznamu. Díky tomu působí Fighter v určitých pasážích jako strhující „rekonstrukce“ událostí, v jiných zase jako rodinné drama se sociálním přesahem. Dva přístupy se zde bijí o post – dokumentární a dramatický – a vzájemně se ozvláštňují.
Proto se na snímek, který je klasickou šablonou o cestě za americkým snem, musíme dívat trochu jiným okem. Postavit ve sportovním filmu do popředí rodinné drama a o samotný box se otírat jen okrajově, to chce v dnešní „roztěkané“ době odvahu. David O. Russell sice míří na jistotu, ale tak sympatickou a nepříjemně civilní, že vám svým dokumentárním, realistickým pojetím dokáže zasadit ten pravý knockout. Fighter je na povrch vlastně stejný jako Rocky. Ale až na to, že se nachází v jiném žánru.
- Hon - 25.1.2013
- Skyfall – zpětná dekonstrukce bondovského mýtu - 29.10.2012
- Zátah: Vykoupení – akční senzace z Indonésie - 11.6.2012
