Baví vás, když zrůdní mafiáni dostávají, co si zaslouží a bolí je to? Tak vás Gangster Squad potěší.
Gangster Squad nejspíš ve filmových análech nezůstane zásluhou svých všeobecných kvalit či výjimečnosti, ačkoli se vůbec nejedná o špatnou filmový počin kategorie zábava. Sice se parta nekompromisních policistů pouští do křížku s ještě nekompromisnějšími gangsterem, ale druzí Neúplatní se nekonají.
Svou slávu si Gangster Squad vydobyli přičiněním nešťastné události, v níž figuroval střelec v kině, jehož počínání stálo život několika lidí. I v Lovcích mafie byla původně, upoutávkami avizovaná, scéna, v níž se kinosál ocitne pod palbou mafiánských kvérů. Premiéra byla odložena, štáb musel znovu nastoupit, aby se natočila společensky méně citlivá verze. Naštěstí pro film, ani si toho nevšimnete, návaznost je v pořádku. Jisté však je, že jsme přišli o radikálně poutavější ztvárnění.
Hollywood se mění v nebezpečné místo
V tomto kriminálním příběhu z prostředí mafie se ocitáme až v roce 1949, ne tradičně ve zlatém období třicátých let. Hrací plochou je pak domov filmových hvězd, nejzářivější město na západním pobřeží (hned po Las Vegas). Mickey Cohen se zde úspěšně zabydlel a řídí město bez toho, že by potřeboval být zvolen jako starosta. Mafiánský boss ví, jak vydělávat peníze a jak si dobře žít. Policie je bezzubá, protože všechna důležitá místa dávají přednost finanční jistotě před jistotou betonových bot.
Policejní šéf Parker, jeden z mála svědomitých lidí, pověří mimo záznam Johna O‘Mara, aby sestavil skupinu, která Cohenovi zatopí. Bez servítek, bez zatýkání, oko za oko. Je potřeba vyčistit Los Angeles. O’Mara si vybere ty nejproblémovější policisty a vyrazí do akce.
Místo zombie nastoupili gangsteři
Režie filmu se ujal Ruben Fleischer a už z jeho předchozí filmové tvorby je jasné, že nemohl mít v úmyslu natočit své vlastní Neúplatné. Respektive natočil je ve svém stylu, mnohem uvolněnější, drsnější, ale také méně závažné a méně scenáristicky promyšlené. Jeho prvním zářezem byl před čtyřmi roky Zombieland, v němž podobně jako v Lovcích mafie dal dohromady nekonzistentní partu osobností, které poslal do zábavního parku jménem svět a nechal je kosit zombíky, kteří jej zaplavili. Projevil ve filmu specifický vizuální smysl pro humor. Skvělá zábava se setkala s pozitivním ohlasem. To samé neplatí pro dvojku jeho filmografie nazvanou 30 minut nebo méně, který se nemohl konceptu zábavnosti vzdalovat víc.
Naštěstí v Gangster Squad se vrátil ke kvalitám, které byl schopen stvořit se zombíky. Na stylovosti neubral, vizuálně v mnoha scénách s kamerou opětovně dovádí – ať už je to úvodní profilovka Mickeyho Cohena, který v několika zpomalených záběrech boxuje s pytlem, nebo závěrečné rozbalování vánočních dárků v Mickeyho stylu. Je však mnohem klasičtější ve vyprofilování postav, které se někdy chovají až neživotně archetypálně, ale v elegantně nezávazném snímku zapadnou skvěle.
Superhrdinové bez masky a odznaků
Josh Brolin si zde totiž střihl tvrďáka se srdcem na správném místě, který se neohlíží na pud sebezáchovy a jde tvrdě po tom, co je spravedlivé. Jeho postoj je snadno karikovatelný, vzhledem k okolnostem Mickeyho vlády vyznívá až nesmyslně naivně. Avšak jako reprezentant dobra, jež je primárně dobré jenom na ty, co si to zaslouží, je excelentní. Sympatie si získává už svým entrée a záchranou dívky v nesnázích, což obnáší nemilosrdnou rvačku s množstvím protivníků více než nerovným.
Vzhledem k tomu, že Cohen jako reprezentant čistokrevné zrůdnosti také svým prvním výstup dokáže, že jeho přístup k lidské bytosti nemá pranic společného s humanitními ideály, jsou síly vyrovnány. Brolin by si klidně mohl nasadit superhrdinskou masku. Když totiž rozjíždí svůj ústřední záškodnický podnik, je mu přikázáno zapomenout na policejní odznak. Přestává být úředním policistou, stává se mužem spravedlnosti, které v současné době nejčastěji prezentují hrdinové s nadlidskými schopnostmi.
Ostatně svým stylem, jednoduchou scenáristickou konstrukcí, akčními scénámi a hierarchickým postupem za zničením zla připomíná ponejvíc komiksový film. Zatímco Road to Perdition s Tomem Hanksem nepřipomínalo komiks ani v nejmenším, i když to byla adaptace komiksového románu, Gangster Squad by nepřekvapil, kdyby měl kořeny v komiksu. I barvitá kompozice celého filmu připomíná rozpohybovaná okénka obrázkového sešitu.
Nejlepší plastiky nosu v Los Angeles
Do konceptu tak snadno zapadá i exaltovaný výkon Seana Penna s neméně výrazným make upem na své tváři. Svou zápornou roli si vychutnává s rozměry komiksových magorů, kteří stojí o světovládu a zabíjejí, jako my luskáme prsty. I jeho pohunci jsou typově výrazní a neztratí se a jejich počínání by jen těžko zapadlo do moderního konceptu realistických filmů.
Komiksovou veličinou je Emma Stone, neskutečně sexy v šatech tak rudých, že pro ně musely vymyslet novou barevnou kategorii. Ani v Amazing Spider-Manovi nebyla natolik typickou představitelkou ženské postavy jako zde, i když tady tomu napomáhá i prostředí mafiánského světa se svými klišé. Skvěle figuruje jako spojka mezi mafií a policisty, jako dáma v nesnázích i soběstačná dívka. Mění polohy podle potřeby příběhu, nikdy však navzdory jednolitosti své postavy.
Ani na moment neopustíme stylovost, v hudbě a jednání postav, ani na moment se Ryan Gosling, opět ve fešácké roli, v níž podlamuje ženám kolena, nezbaví svého podivně pisklavého hlasu, ani na moment nepustí film jasnou příběhovou linii. V závěru se tak můžeme těšit na zúčtování, které by klidně mohlo vypadnout ze skvělé počítačové hry Mafia, a nikdo by se nezlobil, že je stejně úderné a poutavé. Nevýhodou samozřejmě zůstává, že se nic nekomplikuje až s otravnou přezíravostí. Je to stejně hloupé jako motto snímku, že nosíme odznaky a občas je musíme sundat. Občas je fantazírování (založené na skutečnosti!) skvělé, když se spravedlnost nemusí ohlížet na zákony, které gaunerům stejně jen napomáhají. Jednoduše oko za oko.
