Godzilla – spíš God než Zilla

0
15.5.2014 at 17:47  •  Posted in Recenze by  •  0 Comments

Příchod obligátního katastrofického velkofilmu letos doprovází ohlušující dunění a řev. Zanechá za sebou i patřičnou paseku?

 

  Necelých šedesát let po premiéře prvního japonského filmu s dnes již legendárním monstrem zvaným Gojira či Godzilla vzdává velkolepé ještěrce poctu druhá novodobá americká inkarnace. A rozhodně tak nečiní předvídatelným způsobem.

   Pokud někdo doluje z hlavy vzpomínky na stejnojmennou hollywoodskou limonádu od německého demolátora Rolanda Emmericha, která roku 1998 představila titulní monstrum americkému potažmo širšímu světovému publiku, ať toho s klidem zanechá. Právem zavrhovanému (jakkoliv celkem úspěšnému) remaku, v němž příšera s novým designem – později překřtěná na Zillu – demoluje New York, se aktuální verze neblíží ani náznakem. To ale neznamená, že budou diváci tentokrát nutně vesměs spokojenější.

 na_conrad_stills_021114_full_r709_grd02_00004.tif

Osobní směřování

  Na novou Godzillu se vyplatí dorazit do kina včas. Úvodní titulková sekvence nabízí prostor pro důkladný rozbor a opakovaná zhlédnutí, zároveň je už na první pokus vtahující, atmosférická a zřejmě důkladně promyšlená. Druhá věc je, že jde také o téměř nejadrenalinovější moment celého snímku, ale o tom více později.

   Následuje počáteční seznámení s hlavními humanoidními aktéry prostřednictvím ohlížení do minulosti. Zdá se, že režisér Gareth Edwards zkouší rozehrát rodinné drama, které bude dodávat monster filmu lidský rozměr, tedy aby vyvážil kolosální tragickou destrukci, jež nutně musí v dalším průběhu přijít. Před několika lety něco způsobilo havárii jaderné elektrárny, matka (Juliette Binoche) zemřela, otec (Bryan Cranston) přežil. Otec se nesmířil s oficiálními verzemi vysvětlení nehody a snaží se přijít všemu na kloub. Když už je jeho syn (Aaron Taylor-Johnson) sám tatínkem, opouští rodinu, aby svému otci pomohl. A společně se dostanou k jádru pudla.

  Škoda, že jejich osobní příběh nemá vliv na to, co se dále odehrává. Otec i syn se potkávají s předním monstrologem (Ken Watanabe) a sledují, jak se kolem nich klubou a objevují příšery, jak se armáda snaží hrát nějakou úlohu a jak se vše podstatné stane za člověčí bezmoci. Lidstvo tak sotva stačí sezobat, co si ještě nad rámec probuzení příšer nadrobí.

 GODZILLA

Absence prskavek

  Je to vlastně celkem osvěžující koncept. Bezvýchodná situace je prostě pro nevýznamný inteligentní živočišný druh potenciálně fatální, což nezvrátí žádná scenáristická klička, hrdinská vynalézavost, natož šťastná náhoda. Přesto se pak jako špatně postavené jeví celé úvodní dějství filmu, které zdůrazňuje více rodinné hodnoty ve stokrát viděném balení než mytologii a konstrukci takřka božské povahy titulního tvora.

   Godzilla se sice skrývá o to déle a může zapůsobit při příchodu na scénu jako zasloužená odměna, ovšem bylo by lepší obdarovat diváky nikoliv za prokoukání natahované expozice, ale právě už tou expozicí – promyšlenější, údernější. Snad jen ponuřeji to v úvodu nešlo, což je dobře.

  Když konečně dojde na střety gigantických bytostí (a lidské přicmrndávání), je to velké. Je to občas trochu moc velké, tmavé, šedé, zaprášené a místy příliš stylizované. Ale veškeré došlapy, údery i hlasové projevy napínají smysly snad ještě více, než se to kdy dařilo Transformerům či veškerým obřím entitám v Pacific Rimu. Je to potřeba, protože v porovnání s právě zmíněnými blockbustery z posledních let zde zcela chybí evidentně odlehčující postavičky a momenty pro zasmání. Koukáme se zkrátka na katastrofu, nikoliv na nafouknutou lehkovážnou zábavu reprízovatelnou každé druhé sobotní odpoledne.

 GODZILLA

Vize těžkopádnosti

  V hutnosti podání jinak přijatelně pitomé a ve třetí čtvrtině navíc zcela zbytečně zašmodrchané báchorky se skrývá jediná výjimečná Edwardsova síla. Svůj pohled na návrat Godzilly ještě ozvláštnil krásnými apokalyptickými obrazy, které umí výjimečně postavit a dát jim v běhu filmu patřičný prostor. K devastaci asijské i americké architektury i k uzavírání jednotlivých lidských příběhů přistoupil místy dost nekompromisně, ačkoliv se úplně hollywoodským standardům nevyhnul. A celý film (údajně) prodchnul odkazy či poctami různým předchozím dobrodružstvím ústředního potvoráka.

GODZILLA

   Že by ale natočil nějak výjimečně pozoruhodný film, jak slibovaly zajímavé ukázky, se určitě říct nedá. Za soustředěnost na atmosféru a opomíjení některých zákonitostí letních filmů tedy velké plus. Technické provedení je taky výborné, to už je u podobně nákladných filmů příjemný standard. Jinak ale Godzilla místy zaráží zbytečnou popleteností zápletky, místy až nudí pomalým tempem a nedostatečnou kompenzací v nevytrhujícím příběhu, z něhož po polovině úplně vymizí do té doby pěstovaný zájem o postavy. I tahle verze si určitě najde své fanoušky, mimo velké plátno a odpovídající audio systém ale také určitě leckoho uspí.

(6/10)

Přečteno: 2337x

Vašek Voslář

Odmalička vybíravý filmový nadšenec, mohl by se utlouct po koncepčních, promyšlených a nápaditých, ne však nutně experimentálních a nadšeneckých dílech. I proto jsou aktuálně jeho největšími oblíbenci sourozenci Wachowští. Na Moviescreenu tříbí své postoje od roku 2012.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..