Česká kinodistribuce si napravila reputaci a do kin zamířil sequel veleúspěšného hororu Insidious.
Zatímco většina států má Insidious 2 z programu kin již dávno pryč, čeští fandové si teprve rezervují lístek. Dva měsíce čekání ovšem řada z nich českým distributorům asi hned tak neodpustí. Jsme tak navnaděni celosvětovými ohlasy, které se nesou v téměř totožném duchu, jako u prvního dílu. Tedy buďto této sáze propadnete a strachy se budete třást ještě pár temných večerů po projekci, nebo se vysmějete banalitě příběhu a na další pokračování vesele zapomenete. Jste fanouškem první epizody? Tak vyrazte do kina. Totéž platí i v případě, že slovo Insidious slyšíte poprvé. Sequel totiž dokáže efektivně fungovat i jako samostatný snímek.
Stejná jména – stejný výsledek?
Za vznikem filmu stojí totožní tvůrci jako u jedničky, pouze s tím rozdílem, že dnes se těší větší oblíbenosti. Režisér James Wan, současný nekorunovaný mistr hororů, již letos svým filmem V zajetí démonů dokázal vyrazit dech a potvrdit svou pověst. Nároky na pokračování duchařské ságy se tak ještě zvýšily.
Po boku malajského režiséra opět stáli nejen scenárista Leigh Whannell a skladatel Joseph Bishara, ale i představitelé protagonistů (Rose Byrne, Patrick Wilson) a kameraman. A zatím to vypadá pro tvůrce i studio velmi dobře. Za pouhý měsíc stačil Insidious 2 vydělat na horor úctyhodných 150 milionů dolarů.
Rozjezd základ úspěchu
Hned úvodní scéna nezasvěceným vysvětlí ve zkratce základní myšlenku Insidious (2010) a fanouškům způsobí nostalgickou husí kůži. Celý druhý díl je v podstatě vázaný na předchozí a řadu věcí a otevřených otázek zpětně dovysvětluje. Pozorný divák tak ocení do detailů promyšlený scénář, který srovnatelný s prvním dílem proslulé ságy Saw (2004).
První polovina filmu plyne ve stejném duchu jako úvodní epizoda, což znamená všechny možné klady. Wan si opět vybral neuvěřitelně prostorný dům s nespočetně mnoha dveřmi a průchody, díky kterým mohl kameraman John R. Leonetti odvést vynikající práci. Kamerou zabírá dění v rozlehlém sídle jako na horské dráze – jezdí po domě, otáčí se a podobně, a za pomoci střihače tak vznikly jedny z nejlepších lekaček v rámci novodobého hororu.
Smích a strach?
Zvrat nastává v polovině stopáže. Zatímco v jedničce protagonisté putovali v astrálním světě a duchové a démoni se objevovali doslova na každém kroku, v druhé kapitole nic podobného nečekejte. Wan dal totiž přednost „pragmatické“ složce před mystičností. Nadpřirozeno tak převážně ustupuje ve prospěch racionálně odůvodnitelným pointám. Což ovšem vůbec není na škodu, tento fakt nažene hrůzu daleko lépe. Vždyť na rozdíl od ducha spíše potkám masového vraha, no ne?
Nadále ovšem setrváváme v hrozivě potemnělých interiérech, kde se kolem psychicky zničené rodinky utahuje smyčka beznaděje těsněji a těsněji. Plně se také projevuje režisérův um; asynchronní střih spolu s děsivými zvuky a ruchy zapůsobí na srdce v tu nejneočekávanější dobu jako elektrošok. Největším záporem se tak ukazuje tvůrčí sázka na humor. Ono totiž když nás chování některých postav rozesměje, těžko se pár okamžiků na to k smrti vylekáte.
Již z koncovky předchozí epizody se dalo předvídat, že se pokračování bude nést v duchu jedné z nejslavnějších adaptací knih Stephena Kinga (Osvícení). Nikdo ale asi nepočítal s tím, že se nejznámějším hororovým spisovatelem nechá Wan natolik inspirovat. Závěrečná dvacetiminutovka je totiž téměř totožná s více než třicet let starým kultem. Což v překladu znamená, že nastává totální psycho. Všechny aktéry o dvě třídy přehrává Patrik Willson, který si zde za pomocí masek vystřihnul jednu ze svých nejlepších rolí vůbec.
Nastává rychlé přesouvání z jedné nadpřirozené dimenze do druhé – a aby toho nebylo málo, hlavní představitelé mimo jiné cestují v čase a ovlivňují tak dění v minulosti, a to vše za hrozivého hudebního doprovodu. Jedná se totiž o vrzání houslí a bouchání do piana. Zní to šíleně? To možná ano, ale tvůrci film výborně ukočírovali a na závěr si ještě dokázali otevřít temná vrátka pro další sequel. Doufejme, že Wan zůstane alespoň na producentském křesle, a Insidious si tak udrží svou nespornou kvalitu. On sám se totiž dle jeho slov s hororem jako takovým loučí a bude se nadále věnovat jiným filmovým žánrům. Tak či onak nás to bude asi mrzet, jelikož jeho „rozlučka“ je více než povedená.
- T2 Trainspotting – zpátky v drogových kolejích - 19.2.2017
- Rozpolcený – nejlepší filmový psychopat všech dob - 17.1.2017
- Deepwater Horizon: V pekle s Wahlbergem - 28.9.2016
