Smát se, nebo bát? Protože má Tim Burton odjakživa slabost pro podivné a děsivé tvory, těžko se hledá odpověď. V případě Temných stínů s upíry, duchy, vlkodlaky to platí stále. Burtona zajímá duše vyvrženců, a to ve všech jeho nejlepších kouscích, Temné stíny se však k jeho klasikám zařadí jen stěží.
Každý má z dětství vzpomínky na oblíbený televizní pořad. Tedy minimálně od doby, co byla televize vynalezena, tisíce let předtím byli lidé ochuzeni o možnost trávit život před televizní obrazovkou, nechat se jí hypnotizovat a nakonec i inspirovat. Tim Burton byl zvláštní dítě, které vyrostlo ve zvláštního člověka. Tato výsada mu ale umožnila, aby se světem proslavil jako svébytný umělec. Nyní nadešel čas, aby inspirace, kterou čerpal v mnoha pochybných brakových filmech a také v nekonečné mýdlové opeře Temné stíny, přetransformoval v poctu. Natočil tak celovečerní verzi televizního seriálu s víc než tisícem a dvěma sty díly. Nepřekvapí, že se kvůli tomu musely vybrat jen určité postavy a zápletky. Film netrvá ani dvě hodiny a je poznat, že za jeho kulisami se děje víc, než co nám autoři přiznali.
Barnabas (Johnny Depp) si to rozhází s čarodějkou Angelikou (Eva Green) a ta ho zakleje do podoby odpudivé zrůdy s tesáky lačnícími po krvi. Přeměna v upíra mu zajišťuje i věčný život, což může být nuda, zvlášť když jej prožíváte zavřeni v bedně. Slavný rod Collinsů, k němuž Barnabas patří, s léty po jeho pádu strádá a on se k jeho záchraně vrací po dlouhých letech, kdy se svět proměnil skrz na skrz. Setkává se s aktuálními členy rodiny Collinsů – hlava rodiny a šéfka rybářského byznysu Elizabeth (Michelle Pfeiffer), věčný záletník a její bratr Roger (Johnny Lee Miller), protivná a kousavá pubertální dcera Carolyn (Chloë Grace Moretz) a syn Davidem, který vidí mrtvé lidi (Gulliver McGrath).
S výběrem hlavní postavy neměl Burton velkou starost. Johnny Depp je údajně velký fanoušek postavy Barnabase Collinse, a protože si už nikdo na světě nedovede představit burtonovský film, v němž by nefigurovalo jeho herecké alter ego s tváří Johnnyho Deppa, stal se dominantou Temných stínů upírský člen rodu.
Tím, že Burton použil jako ústřední postavu Barnabase, nepřekvapil, protože žádná z dalších účinkujících postav nedisponuje atributy shodnými s jinými protagonisty jeho filmů. Tímto rozhodnutím ovlivnil také řadu dalších motivů a dějovou strukturu. A při sledování přichází na mysl různé možnosti, jak mohl materiál pojmout. Co do výstavby zápletky se nakonec nejedná o nejlepší způsob. Když už ale všechny karty odkryly upoutávky, které navíc vytvořily mylný dojem o atmosféře filmu, která není tak komediální jako spíš temná, možná ani nic jiného nezbývalo.
Film mohl pracovat buď s momentem překvapení, že se děj odehrává v osmnáctém století a nečekanou souhrou okolností se přesuneme do bližší minulosti sedmdesátých let dvacátého století. Nebo jsme mohli rovnou skočit do sedmdesátek s tím, že do hry nečekaně vstoupí dvě stě let stará postava. Výstavba začátku vyznívá tak, že se Tim Burton nemohl rozhodnout, a tak nemáme ani jedno ani druhého. Úvod v minulosti je odvyprávěn velmi zkratkovitě jako nutné zlo před začátkem hlavní linie a spíš se mohl odbýt v podobě flashbacku, který by odkryl Barnabasovo tajemství. Když film vstoupí do nedávné minulosti, začne se zdlouhavě zaobírat jinou postavou, opatrovnicí Viktorií, stejně šíleně bledou jako kdokoli jiný ve filmu. Barnabas se tak na delší dobu vytratí a divákovi nezbývá než čekat. Podobných věcí je víc.
Jeden z opakovaných motivů filmu je důležitost rodiny. Téma je často zpracováváno ve filmech Tima Burtona. Nyní už bezchybně pozbývá svou platnost hned, jak je heslo rodina na prvním místě vypuštěno z úst. Ovšem rodina je nezbytnou součástí filmu, a tak ve filmu nechybí čtyři pokrevní členové a čtyři nájemné síly. Každého z nich však film pojímá jenom povrchně, načne ho, jako by měl mít v průběhu filmu neméně důležitou úlohu.
Nakonec však každý jeden z nich skončí s jednorázovou úlohou v příběhu Barnabase Collinse (s čestnou výjimkou Rogera Collinse, který je totálně zbytečný a každý si k němu dokáže přimyslet víc věcí, než kolik jich ve skutečnosti předvede). Potřebuje Barnabas rozjet rodinný byznys? Jedná s Elizabeth. Potřebuje poradit ohledně dvoření? Mluví s Carolyn. Potřebuje vyřešit svůj upírský problém? Diskutuje s doktorkou Julii. Potřebuje milostný objekt? Sem s Viktorií. Potřebuje zachránit z pasti? I na to se někdo najde.
Každý z nich by mohl být hlavní postavou, ovšem volba padla na Barnabase, a tak je pochopitelné, že jdou stranou. Jejich role je však zanedbávaná víc, než by se slušelo. Jako by rodina vážně nebyla důležitá. Jako kdyby egocentricky nejvíc záleželo na nejdivnější osobě. Ostatně i Barnabas Collins je v rámci burtonovského univerza jednou z nejrozporuplnějších postav. Pojetí upírství v Temných stínech se jen zlehka vymezuje vůči Stmívání, protože co do sladkobolnosti upírovy nehynoucí touhy po lásce není dívčímu fenoménu s Robertem Pattinsonem zase tak vzdálený. Barnabas je však tradičnější upír co do vzhledu, s nezdravou pletí, ošklivými špičatými nehty, splácnutými vlasy a krví rozmazanou po obličeji, když je po svačině. Ve filmu několikrát pozabíjí skupiny nevinných lidí, přesto s ním máme sympatizovat. Přestože se vedle hororu objeví i komedie, není tento krvežíznivý pud zlehčen a jeho savé potřeby tak musíme brát jako zcela pochopitelnou věc a přát mu lásku. A navíc je zdůrazněn i sexuální pud, tolik v burtonovkách potlačovaný, s nímž si Temné stíny nedokážou poradit. Barnabasovi zůstává negativní cejch, není ospravedlněn a divákovi není umožněno emocionálně prožít závěr.
Z prototypu antagonisty činí dílo politováníhodného kladného souputníka, aniž by tomu cokoli zavdávalo důvody. Lze se spokojit s tím, že jde o pudy? Možná, ale muselo by se to trochu víc řešit. Jde tak o velmi problematický charakter, jehož kouzlo k nám promlouvá jen zvolna. To když se něco ze starobylé mluvy podaří převést v žert a když jeho klasické vychování nekoresponduje s dnešní dobou a opět to vyvolá smích. Děkujme proto za obsazení Jackieho Earla Haleyho, který pobaví skoro vždy a zaručeně.
Po sterilní a zbytečné Alence v říši divů všichni doufali v napravení hříšníka, který se spaktoval se svým raným ďáblem. Ještě ke Sweeney Toddovi mohly mít kritiky připomínku, že je Burton příliš neměnný, ale film fungoval jako muzikál i jako příběh o člověku, v jehož nitru zasedla pomsta a nenávist. Temné stíny nejsou takovým trumfem, který by Burtonovi vrátil renomé skrz kombinaci humoru a děsu, komedie a hororu. Není zde nadhled a navzdory autorově osobní oblibě se nedostává ani zápal. Komediální žánr zabíjí suché a nezáživné podání, a tak nezbývá než vnímat film v hororové rovině, ke které nakonec směřuje.
