Dinosauří řev se opět ozývá z pláten. Důvod zpozornět ale není.
Ještě před několika lety se zdálo, že dinosauří mánie vyprchala a druhohorní veleještěři se mohou stáhnout z popkulturního výsluní do učebnic dějepisu. Po fenomenálním Jurském parku (1993), s kterým Steven Spielberg, jak je jeho dobrým zvykem, opět ukázal, jak udělat velkofilmy, následovaly dva díly, které však charisma prvního filmu nedokázaly zopakovat, přestože přímé pokračování opět režíroval Spielberg. Propad zájmu, který se projevil na tržbách, tak sérii utnul.
Pohov měli dinosauři přes dekádu, než se studio Universal rozhodlo, že je potřeba opět otevřít zábavný park z jurské éry a Jurský svět (2015) byl na světě. Ukázalo se to jako chytrý tah, který odkryl přetrvávající hlad po dávno vyhynulých tvorech. Série tak projevila tuhý kořínek, který kasovně překvapil nečekanými čísly. O kvalitě snímku to ale nikterak nevypovídá. Mohl se sice chlubit řadou spektakulárních výjevů, ale příběh a hlavně jeho postavy v čele s chovatelem Owenem a šéfkou parku Claire si zasloužily sežrat co nejdřív. No, nestalo se, a tak tu máme dvojku, která má náběh vydělat tolik, aby svému zázračnému předchůdci neudělala ostudu a dovolila vznik trojky, s níž film (což je další únavný rys současné hollywoodské produkce) otevřeně počítá.
K trojce by se režijně měl vrátit Colin Trevorrow, který točil jedničku. Aktuální Zánik říše však měl na starost jiný člověk – tvůrce španělského původu J. A. Bayona. Film sám ale nepodává moc důkazů, které by svědčily o tom, proč zrovna on pokračování Jurského světa režíruje, když mu scénář dovoluje tak maximálně pár strašidelných momentů, které odkazují jak k jedné tváři série, tak Bayonovým kořenům (Sirotčinec /2007/).
Bayona, který točil podle scénáře napsaného přímo Trevorrowem s Derekem Connollym, nebyl v záviděníhodné pozici a nedokázal z děsivě nedomyšlených dějových zákrut vykouzlit nic, co by připomnělo dechberoucí směsici úžasu a děsu prvního Jurského parku. Doba úžasu pominula a zbyla komplikovaná korporátní hra, do které se zatahují úvahy o právech dinosaurů a v níž se vrší genetické manipulace. Ale k čemu vymýšlet nové dinosaury, když musí mít žlutý pruh, aby divák rozeznal, který to je?
Lidé si umetají cestu ke zkáze
Dinosauři sami jsou však menším zlem. Hlavním problémem je, že se nynější film drží postavy Owena (Chris Pratt) a Claire (Bryce Dallas Howardová), které si během tříleté pauzy mezi oběma díly neodkázaly obstarat osobnost, a tak mezi dinosaury kličkují prázdné lidské skořápky, které klidně mění názory, jak si to scénář v danou chvíli přeje (velká zastánkyně záchrany dinosaurů při první nebezpečné situaci uvězní dinosaura ve smrtící pasti). Dalo by se namítnout, že důležitější jsou dinosauři – to by však potom neměli mít hlavní slovo lidé.
Zároveň se snímek úzkostlivě drží ničím nepodložené představy, že mezi Owenem a Claire existuje romantické napětí. Nepředvedli ho minule a ani tentokrát je k tomu film kromě nuceného polibku nevede. Scenáristé je párují bez motivace a nápadu.
Zachránce se nevyklubal ani z žádné z nových postav. Dvojice mladých kolegů Owena a Claire v podání Justice Smithe a Danielly Pinedaové jsou spíš do počtu politické korektnosti, zatímco zlý lovec dinosaurů ztvárněný Tedem Levinem doplňuje sbírku podobných militantních typů z minulých filmů, aniž by svého „alfa samce“ posunul do svébytné roviny. Podobně jednorozměrně padoušské role zostřené zlovolnými manýry připadli Tobymu Jonesovi a Rafeovi Spallovi. James Cromwell jako Lockwood je pak tlačený do role druhého Hammonda, aniž by tím ale příběh nějak duševně nebo emocionálně obohatil.
Příliš krátký výlet na soptící ostrov
Mohli by se aspoň ocitat v napínavých situacích, že? Ostatně inzerovaná zápletka s ostrovem ohroženým výbuchem sopky přímo vyzývá představivost, aby rozehrála velké dobrodružství. Snímek ale takto nastavenou situaci využije jenom k několika hezkým sopečným výbuchům, ale že bychom se dočkali jenom zlomku intenzivního prožitku, jaký Bayona nabídl s vlnou tsunami ve filmu Nic nás nerozdělí (2012)? Ani náhodou.
Ostrov film opouští dřív, než by mohl rozjet zápletku přesahující v trailerech viděný úprk před erupcí. Místo toho se soustředí na zlou společnost, která chce dinosaury obchodně zneužít, a i když má zjevně dost finančních prostředků, není schopná zaplatit takové profesionály, kteří by jednak nepodcenili predátorské instinkty studenokrevných zajatců a kteří by také nepřehlédli, že jim v revíru opakovaně řádí hrdinové filmu. Je to opět ukázka scenáristického neumětelství, která likviduje možné napětí v samotném zárodku. Postavy, kterým chybí tvář, které jsou nedotknutelné a které samy dělají hlouposti, nejsou hrdiny, jež elementárně stojí za to sledovat.
V době, kdy blockbusterům vládnou komiksoví superhrdinové tak dominantně, že je to na stížnost antimonopolnímu úřadu, je divácky vstřícné, když se objeví velkofilm z jiného ranku. Moc to ale v diverzifikaci nepomáhá, když je ještě hloupější a prázdnější. Navíc se mrhá talentem J. A. Bayony.
Foto: CinemArt, Universal
1 komentář