Studio Disney potvrzuje návrat k adaptacím klasických pohádek, tentokrát se jedná o příběh Sněhová královna od Hanse Christiana Andersona.
Každý znalec Andersonovy pohádky by se ale měl mít na pozoru a veškeré své znalosti upozadit, neboť film Ledové království se ubírá tak odlišnou cestou, že k sobě patří skoro jako sněhulák a parné léto. A přesto se tato nesourodá kombinace zhmotňuje v samotném filmu, kde působí jako komický motor dobrodružství, které se snaží splést dohromady typické disneyovské aspekty – písničky, emoce, humor, ponaučení a dobrou animaci.
Každá dívka je princezna, některé jsou přitom monstrum
Elsa a Anna jsou královské dcery, které v dětství sdílely blízký vztah. Anna byla okouzlena Elsinou schopností vytvářet sníh a led a bavily se tím. Jenomže nehoda idylu změnila, rodiče s pomocí lesních trolů uzdravili Annu, ale zbavili jí i vzpomínek na Elsiny schopnosti. Od té doby jejich pouto ochladlo.
S oslavou jednadvacetin se Elsa stává královnou, musí se ukázat na veřejnosti, ale stále není úplně schopná svou moc ovládat. Když se rozjitří emoce, celé království se dozví pravdu a vyděšená Elsa utíká před hněvem a výhružky lidí. Zakládá si vlastní palác v horách, ale Anna se vydává ji přivést zpátky, protože nedopatřením uvrhla království do zimy. Při pátrání jí pomáhá Kristoff, obchodník s ledem, pro nějž je nastalá situace ekonomicky nepříjemná.
Mráz na dotek ruky
Ledové království k nám přichází z podobného fikčního světa jako Na vlásku, což odvozuji ze skutečnosti, že v obou filmech se koně a sobi chovají jako přerostlá psiska. Jinak se ale atmosférou nemůže více lišit, stejně jako při srovnání s jarním Královstvím lesních strážců. Ledové království se totiž po animační stránce naplno balí do sněhových hald, ledových konstrukcí a vzduchu zaplněného vločkami.
Práce s krystalickými strukturami, v nichž voda bere podobu zamrzlé, třpytivé architektury, je vskutku nádherná. Snaha o maximální věrnost realitě při spodobnění prostředí a krajiny sice stojí v kontrastu s disneyovskou karikaturou postaviček, ale je to vcelku běžná technika, která pomáhá ztotožnění diváků s protagonisty. Jako ve většině jiných disneyovek s lidskými hrdiny.
Sníh není zlý, to lidé
V tomto dobrodružství figurují dvě sestry, čímž se vyznění Andersonova tématu posouvá do roviny sourozeneckého vztahu a z kdysi čarodějné bytosti sněhové královny se stává dívka sužovaná od dětství magickou ledovou mocí. Z toho důvodu je Elsa držena stranou, nucena potlačovat své emoce a uzavírat se do sebe. Přisuzují jí tak trudný osud, ale snímají z ní břímě zlé postavy, proti níž se vede boj.
Zjednodušený černobílý koncept boje dobra se zlem je sice častokrát kritizován jako zavádějící a balamutící, ale má svůj účel, a navzdory zdání toho, že se Ledové království vzdává odvěkého střetu světla a tmy ve prospěch obyčejnějších lidských citů, lásky a strachu, implantuje se do příběhu i několik, více či méně, skrytých zkažených charakterů, které pomáhají zdůraznit, že Elsa není zlá. Počítá se mezi to i nečekané odhalení skrytého motivu jedné postavy. Je to překvapení na první pohled nesmyslné, nicméně je slušně načasované a posílí naléhavost závěrečné části.
Sněhulák se srdcem místo rozumu
Nekouzlí se tu ale jen s mrazivým dramatem, ale různou měrou křišťálově čistého humoru, který plodí převážně vedlejší postavy – Kristoff se svým sobem, kmen trolů a ze všech nejvíc sněhulák, stvořený magií, naivní a toužebně bojující za obnovení léta. Tvůrci dokázali využít jeho přínos slovně i fyzicky, je to idealista bez souvislostí, který je rozdělitelný na jednotlivé sněhové koule a větvičky místo rukou. Groteska a situační humor v jednom.
Vše propojují solidní písničky, které plně korespondují s emocionální stránkou filmu, ve správných chvílích posílí, v jiných odlehčí, ale dohromady se postarali o muzikální zesílení charakterizace postav, od Anny trpící sestřinou odtažitostí a toužící otevřít dveře, přes Elsu objevující volnost mimo civilizaci ke komickým výstupům trolů a sněhuláka, který si představuje opalování na pláži a dovádění ve vodě.
Disney před Vánocemi přináší povedenou pohádku, není sice až tak okouzlující jako Cesta za Vánoční hvězdou a 3D projekce nepřináší valný doplněk, avšak vyvažuje to humorem.
