Purpurový vrch – motýl požíraný můrami

18.10.2015 at 12:14  •  Posted in Recenze by

Guillermo del Toro se vrací od gigantických robotů bojujících s intergalaktickými nestvůrami k malému dramatu o honosném sídle, jeho přízracích a temnotě v lidské povaze.

 

Pro mexického režiséra představuje Purpurový vrch návrat ke kořenům v momentě, kdy se pyšní slušným hollywoodským renomé. Sice je pravdou, že se mu na sebe nepodařilo strhnout takovou pozornost jako jeho příteli Alfonsu Cuarónovi, který s Gravitací (2013) zažil jak finanční sukces, tak mu přinesl režijního Oscara, ale del Torův cit pro obrazovou estetiku mu zajistil rozpoznatelný rukopis, na který se fanoušci fantasy a hororů dlouho dopředu těší. Co může být lepšího než skutečně postavit impozantní šlechtické sídlo a nechat ho částečně trouchnivět v pustinách nenasytného rudého jílu?

Není třeba hádat, Purpurový vrch opět předvádí poctivou práci výtvarného oddělení, ale schází mu přesvědčivější a oduševnělejší postavy zatažené do napínavějšího příběhu. Byť Guillermo del Toro nenatočil horor, ale gotický román, neznamená to, že události musí být za všech okolností předvídatelné a zápletka chudokrevná.

 

Alenka v říši del Tora

Už od Alenky v říši divů (2010) chovám vůči Mie Wasikovské pochybnosti. Ačkoliv disponuje křehkým půvabem, za nějž lze schovat průbojnou povahu, jak v Burtonově reimaginaci klasické pohádky, tak v dalších filmech jako Země bez zákona (2012) nebo Stoker (2013) zanechávala stopu nevěrohodnosti. Ale možná právě nečitelnost jejích výstupů ji umožňuje obohacovat film o rovinu nejistoty.

V Purpurovém vrchu jí scénář opět přikládá úlohu dívky, která by se vzhledem k historickému období měla chystat na zásnuby. Místo toho se Edith snaží prorazit se svou knižní prvotinou. Jde zkrátka proti společenskému trendu, ale je s tím srozuměná.

purpurovy_vrch_3

 

Nehádejte, co se stane

Naneštěstí navzdory těmto charakterovým vlastnostem záhy propadá nedefinovanému, a tedy nepochopitelnému kouzlu anglického baroneta v podání Toma Hiddlestona, který do Ameriky přijíždí se svou sestrou, již ztvárnila Jessica Chastain. Oba dva na první pohled provází podezřelá aura (co nechcete od Lokiho, boha lsti), a tak film dělá to, co celou dobu. Okamžitě odkrývá svá tajemství, ale pak se ještě nějakou dobu tváří tajuplně. Nikoho ale neoblafne.

Možná je to důsledek snahy držet se věrně dobovým vlastnostem gotických románů, vyprávění je nastaveno způsobem, který značně rozmělňuje zápletku a vystřihává se možnému napětí, a to na úkor romantizující blazeovanosti a zachycení atmosféry místa. Protože to ale není horor, nebojíme se děsivých přízraků, za jejichž nevěrohodnou digitální maskou se schovávají pohyby del Torova ohebného oblíbence Douga Jonese.

Nebojíme se ale ani lidí, přestože tušení jejich zlých úmyslů je jak nevědomé, tak doložené pohledem na jejich pletichaření. Jenom nechápeme, proč to Edith také nevnímá. Sama sebe by chtěla vidět jako Mary Shelley, autorku Frankensteina, ale je spíš Jane Austenovou, jak tvrdí její známí. Skutečně totiž jako krásný, ale naivní motýl vlétá do hnízda můr, které ji chtějí sežrat zaživa.

purpurovy_vrch_4

 

Vysněná krása starožitné barabizny

Můry totiž pokrývají místy celé zdi v Allerdale Hall, z rohu a podlah prýští rudý maz měkkého jílového podloží, do nějž dům zapadá, temné kouty se skrývají za každým záhybem mnoha chodeb lemovaných ozdobným vyřezávaným trámovím a za každými dveřmi se může skrývat tajemství starší než její obyvatelé.

Guillermo del Toro si s výpravou dal záležet, velkoryse získal od producentů peníze, aby si svůj vysněný strašidelný dům postavil, přesto není z plátna jednoznačně cítit genius loci chátrajícího sídla, v jehož chodbách číhá zlo, které nemusí mít vždy přízračnou podobu duchů. Na vině může být jak digitální kamera, která zkrátka nedovede zprostředkovat hnilobnou velkolepost místa, ale také Dan Laustsen, který na pozici kameramana nahradil del Torova obvyklého spolupracovníka Guillerma Navarra, což se ukazuje rozhodně jako velká škoda.

 

Zanedbaný jíl

Laustsen má s brakovými příběhy zkušenost, držel kameru na place Ligy výjimečných (2003) i Solomona Kanea (2009), ale neodkáže filmu zajistit estetickou suverénnost a dům se příliš často noří do nezajímavých kompozičních stínů, místo aby zdůraznil pro del Tora obvykle pestrou hru barevné symboliky. Pokud nepočítáte věčně světlou nevinnost obestírající Edith.

Zcela nevyužitý se jeví i krvavě rudý jíl, který sice zahlédneme na pozemcích i stěnách domu, ale skutečně nevnímáme jeho devastující účinek. V zimě sice v kombinaci se sněhem zajišťuje místu přezdívku Purpurový vrch, ale kdyby nám to explicitně neřekli, obraz samotný by nám to málem zamlčel.

Pořádnou oporu nemá režisér a scenárista ani v hudební složce, kterou svěřil Fernandovi Velázquezovi, jenž zatím pracoval na del Torových produkčních projektech Mama (2013) a Sirotčinec (2008). Tajuplné melodie vyluzuje spíš s rutinním přístupem bez toho, aby dodal jedinečné motivy.

Hmatatelná hrůza z lidí překonávající v ďábelskosti vyfantazírované příšery byla del Torovi vlastní jak ve Faunově labyrintu (2006), tak třeba Princi bez království (2001). Tady ale záměr, možná příliš často opakovaný, selhává na nedostatečném zaujetí i neschopnosti skutečně nám zprostředkovat zážitek z pobytu v Allerdale Hall, který si režisér osobně musel užívat až obsedantně.

purpurovy_vrch_6

(6.5/10)

  • Info
  • Trailer
  • Plakát
Originální název: Crimson Peak

Režie: Guillermo del Toro, Scénář: Guillermo del Toro, Matthew Robbins

Hrají: Mia Wasikovska, Jessica Chastain, Tom Hiddleston, Charlie Hunnam, Jim Beaver

Žánr: drama/horor/mysteriózní, Země původu: USA, Stopáž: 119minut

Premiéra: 15. října 2015

purpurovy_vrch_plakat

Adam Fiala