Unesli mu dceru, ale on ji najde a zloduši dostanou co proto. Tentokrát ne za 96 hodin s Liamem Neesonem, ale za 48 hodin s Johnem Cusackem.
Film Únos je už trochu staršího data, v USA si premiéru odbyli už před rokem, v Norsku vyšel už dokonce 12. prosince loňského roku na DVD. Přesto do našich kin míří až teď. Přes hodinu a půl dlouhá oldschoolová detektivka ale na plakátech a v traileru slibuje víc, než divák dostane.
Do práce zahleděný policista Mike sleduje vraha, který v ulicích Buffala unáší a vraždí mladé ženy. Když Mikovi zmizí dcera, začíná se ho případ osobně dotýkat a ví, že musí dceru do 48 hodin najít, jinak už ji nikdy neuvidí. Poměrně klasický a ničím zvláštní námět se v rukou Morgana O’Neilla dočkává klasického, průměrného zpracování, které sice příliš nenudí, ale také příliš nepřekvapí.
Čekání na forenzního vyšetřovatele
Faktem je, že postavy si většinou odpouští patetické a útrpné proslovy, nicméně tím nezachrání příběh o tom, jak se pubertální spratek (Mae Whitman), který by zasloužil řádně proplesknout, změní skrze utrpení z rukou psychopatického únosce (Dallas Roberts) v poslušnou dceru a spořádaného občana.
Policista Mike v podání Johna Cusacka perfektně plní roli slušňáka a strážce zákona a víceméně si tu na obsazení nelze stěžovat. O poznání větší problém mám s Kelsey, Mikovou parťačkou, která spolu s ním pátrá po vrahovi. Obsazení Jennifer Carpenter trochu kulhá – ne ani tak na jejích hereckých schopnostech, ale na tom, že už je příliš zaškatulkovaná jako Debra Morgan, kvůli čemuž mám polovinu filmu pocit, že někde nutně musí číhat Dexter.
Šedá je průměrná
Ve prospěch filmu je třeba dodat, že do role únosce-úchyláka vklouzl Roberts (znáte ze seriálu Živí mrtví) lehce jako nůž do vrahovy oběti. Drobný plus ještě přičtěme atmosféře setmělých zasněžených ulic, která se sem svou pošmournou náladou vyloženě hodí a příběh postrkuje očekávaně kriminálkovým směrem. Jinak je to celé dost šedý detektivkový průměr, který nepotěší a neurazí.
Za režií stojí Morgan O’Neill, který před Únosem režíroval pouze jeden snímek (australské drama, víc netřeba vědět). Na Únosu se podílel současně i jako scénárista, u čehož mu sekundoval Paul Leyden, pro kterého byl tento film rovněž jedním z prvních scénáristických počinů. Oba se s tím poprali víceméně se ctí, sice nenašli způsob, jak se odtrhnout od mateřské náruče klasických krimi klišé, ale film na své poměry odsýpá a na konci překvapí docela příjemný, i když poněkud za vlasy přitažený, dějový zvrat.
Specifikovat nebudeme, to abyste měli nějaký hmatatelný důvod, proč film vidět.
- Vášeň mezi řádky – unuděný Dickens - 11.4.2014
- Pojedeme k moři – režijní experiment Jiřího Mádla - 7.4.2014
- Únos – promrzlá detektivka podle šablony - 28.11.2013
