Film se pouze z deseti procent odehrává na Madagaskaru. Má stále právo na tento titul?
Na konci prvního dílu sice zůstali hrdinové příběhu šťastni pohromadě na ostrůvku poblíž Afriky, na začátku pokračování už ale nastupují do letadla, které je má, řízeno tučňáky, odvézt přímou linkou zpět do New Yorku. Něco se ale zvrtne a letadlo končí v místech, kam chtěli původně, v domovské Africe. Lev Alex zde potkává své rodiče, zebra Marty spousty stejných zeber, žirafa Melman objevuje výhody svých znalostí nemocí a hrošice Gloria přeměňuje své nedostatky v přednosti a upíná k sobě pohledy potenciálního partnera. Jestli však čekáte zajímavé dobrodružství, tak prrr.
Jen potupné naplňování věkem sešlého schématu je jediným smyslem tohoto filmu. Kromě toho, že oproti jedničce nepřináší ale zhola nic nového, žádný prvek, který by překvapil či ohromil, nebojí se kopírovat ani starší (a lepší) filmy, a co je nejhorší, většinou to dělá dost špatně. Holt pan Tau a Lví král jsou jen jedni. Chybějící nápady a novinky by šly odpustit, kdyby film útočil na branku s plnou vervou a parádou. Jenomže Madagaskar 2 jde cestou toho nejmenšího odporu, nabírá ty nejaerodynamičtější tvary, aby žádná šarvátka dítě moc nevyděsila, aby žádný konflikt nenarušil růžové myšlení o černobílém světě, jehož spravedlnost se rozdává po hrstech. Je v tom jakýsi podivný paradox, když dnešní děti (údajně) tak rychle dospívají. Přesto si pro sebe film v Americe ukořistil úctyhodný balík z otvíracího víkendu – 63 milionů dolarů. Možná za to může i „již nesnesitelné“ I Like To Movie It, které se tentokrát dočkalo jen okrajového hostování.
Nyní k podrobnostem. Nejoblíbenější postavy z prvního dílu zůstávají (i velkooký, ubrečený pidižvík, jehož účinkování je ale očividně bez nápadu a silně proti postupu vyprávění), lev, zebra, hrošice a žirafa, lemuří král, jeho pobočník, parta opičáků a tučňáků. Nezapamatujete si je jmény ani po dvou dílech. Není to podstatné. Všichni aspoň zůstávají věrni svému charakteru, který nicméně nijak nerozvíjí (pokud se nepočítá zopakování vztahového rozkolu z prvního dílu, což je spíš hloupá dejá-vu). Jen ho aplikují do nového prostředí skutečné Afriky, přičemž tím pádem dochází k nepodstatným peripetiím, jež najdou svůj přeslazený přešťastný konec, což je spíš hloupá dejá-vu. V podstatě ale není ani přeslazený, cukr je totiž dávkován neustále bez jakékoliv příměsi soli, jež by narušila chuť (což jsem zmiňoval už výše, takže je to spíš hloupá dejá-vu) a šťastnost konce nějak ozvláštnila.
Velká pozornost se tentokrát obrátila i k jedné z vedle-vedle-vedlejších postav, neohrožené babičce s tvrdou kabelkou, které minule nabančila „zlé kočičce“. Kupodivu i ona se ocitá v Africe, což sice není dejá-vu, nicméně hloupé to je. Co ji dělalo poměrně vtipnou epizodkou, zde přerůstá v zbytečné dolování jejího charakteru staré vojny se znalostí kung-fu. Autoři v jejím případě příliš tlačí na pilu, protože zbytková zápletka čtveřice kamarádů není dost nosná, a oni se snaží filmu dát výraznější „zápornou“ postavu. Nejen že v jejím případě zůstávají u základních charakteristik, které samozřejmě začnou po první potyčce nudit, ale ony jsou navíc dotahovány ad absurdum a neblaze tak ovlivňují i chápání celého děje.
Oprostím-li se od pohledu zlého kritika, musím připustit, že Madagaskar 2 má dost vtipných momentů, o které se zasluhuje situační komika tučňáčího komanda (přesto mohl být jejich podíl účasti větší a v humoru promyšlenější) a dobré načasování. O moc se nezměnila ani animace, již nelze mnoho vytýkat, když se ubírá cestou groteskní stylizace, jejíž potenciál by mohl být využit důkladněji (s důrazem na slovo groteskní).
Závěr
Seznamte své děti raději s Lvím králem. Nohy budou v teple a pár týdnů v cajku
