Max Payne

30.10.2008 at 19:22  •  Posted in Recenze by

John Moore se může nad svým novým filmem málem ubásnit, pojďme se však podívat, jak je to s tím Maxem Paynem doopravdy.

 

Max Payne vypadá na první pohled jako nudný páprda. Pracuje na oddělení odložených případů policie v New Yorku, který se stal temným městem až do nitra prosáknutým hříchem, drogami a zločinem. Všechno ale není tak, jak se zdá. Maxovi někdo brutálně zabil ženu i dceru a on musí nutně vypátrat kdo. Pod kašírovaným povrchem policejního úředníčka se tak skrývá individualistický, a někdy až posedlý, vyšetřovatel, který se hodlá pomstít za každou cenu. Stopy sadistických vražd jak jeho rodiny, tak dalších osob, vedou k Valkýře, severskému okřídlenému démonovi, který rozsévá smrt. Jen tudy vede cesta k odhalení těch, kdo stojí za zločiny páchanými v už tak dost zhýralém New Yorku.

maxpayne_2 maxpayne_3

S filmy podle počítačových her byl vždycky trochu problém. V posledních letech jsme tu měli jak lehce nadprůměrný hororový Silent Hill, tak velice podprůměrný prsatý Tomb Raider a děsivý pokus o adaptaci hry Doom (když už jsme u toho – znáte vůbec nějaký film s The Rockem, který by nepůsobil jako lobotomie?). Max Payne vychází z počítačové hry, která bývala kultem, ať už kvůli působivým střílečkám nebo neobvyklé noirové stylizaci, bylo proto nač se těšit. Jenže bohužel celkem zbytečně. Režisér John Moore je sice celkem zkušený, ale v jeho sbírce najdeme spíše průměrné kousky (Satan přichází, Let Fénixe). Jeho nejnovější snímek Max Payne trpí jak nevyrovnaností, tak nelogičností. Děj provází mnoho scénáristických záhad jako např. jak může přízrak, který ve skutečnosti neexistuje, roztrhat lidské tělo na kusy? Nikdo neví a ani se nikdy nedozví. Není také jasné, jakým směrem se chce režisér ubírat. Chvílemi divákovi nabídne vizuálně skutečně působivé scény z Paynova drogového rauše, ale vzápětí se uchýlí k nudné detektivní story, která nemá hlavu a patu, a rozhodně se v ní nestřílí zdaleka tolik, jako v původní hře.

maxpayne_4 maxpayne_5

V hlavní roli se tu s drsným výrazem producíruje Mark Wahlberg, který jakoby se pro podobné role narodil. Jeho vizáž „muže s temnou minulostí“ dává Maxi Paynovi skutečně zadost. Pokud nepomůže divákům (nikoli divačkám) k znovunalezení machovské identity on, tak o ženy také není nouze. Sibiř vyslala do boje hned dva své výstavní kusy. Jedním z nich je dosud nepříliš známá ukrajinská herečka Mila Kunis (Kopačky), která se v kůži pomstychtivé mrchy cítí jako ryba ve vodě. Druhým exemplářem je nový nezbytný přívěšek chrabrých chlapáků Olga Kurylenko, která vyniká obzvláště ve scénách, kde toho nemá příliš na sobě. Kdo je tu záporák, není tak docela jasné, v „temné sféře“ ale lehce vyniká postava Jacka Lupina, potetovaného svalovce, který rád zabíjí lidi, jehož si zahrál vizuálně ne nezajímavý Amaury Nolasco. Ale ani působivý hlavní hrdina, pokérovaný zabiják a všechny bývalé striptérky světa Maxe Payna nezachrání. Výsledek je zkrátka takový střídavý, ale rozhodně nenaplňuje představy fanoušků o adaptaci jejich oblíbené hry. Ti tu musí vzít zadost několika málo vydařenými momenty, jako je podezřelý drogový večírek, vizualizace zjevení Valkýr nebo vodní scéna, kterou si vychutnáte jak v úvodu, tak v závěru.

maxpayne_6 maxpayne_7

Počítačové hry jsou zkrátka těžký oříšek a vylámal si na nich zuby nejeden filmař. A k těm, kteří to prohráli, se odteď řadí i John Moore. Vzpomínáme.

Závěr: Max Payne vzbuzoval velké naděje, které ovšem neproměnil v blaho diváků. Je to jen další průměrná adaptace počítačové hry, která sice vzbuzuje emoce, ale spíš záporné.

(0/10)

 

Kristýna Lexová
Latest posts by Kristýna Lexová (see all)