Pořád jsem to já – jímavý boj s nelítostnou chorobou

0
14.4.2015 at 08:00  •  Posted in Recenze by  •  0 Comments

Julianne Moore, Julianne Moore, Julianne Moore. Až pak Alois Alzheimer.

 

     Alzheimerova choroba je nejčastější příčinou demence. Způsobuje rozpad nervových buněk a postupně vede až k úplné závislosti postiženého na pomoci druhých. Nemoc provází čím dál častější výpadky paměti, později neschopnost vyjadřování myšlenek, logického uvažování, potažmo provádění běžných úkonů. Příčiny onemocnění dosud nejsou objasněny, ačkoliv projevy popsal již před více než stoletím Němec Alois Alzheimer a ačkoliv četnost výskytu rapidně narůstá.

     Že jste už tohle všechno věděli? Počítáte se zhruba desetiprocentní pravděpodobností, že vás po sedmdesátce taková nepřízeň osudu dostihne? A že se to klidně může stát i výrazně dřív? Pokud upřímně odpovídáte ano, není zcela jisté, na co by vás snímek manželů Richarda Glatzera (budiž mu země lehká) a Washe Westmorelanda mohl nalákat. Počkat, zapomněli jsme na perex.

Still Alice 1

 

One woman show

     Zpracování filmu lze od kamery přes střih až po hudbu charakterizovat jako opatrné a jemné našlapování okolo bezchybného hereckého výkonu čtyřiapadesátileté všudybylky Julianne Moore. Rusovlasá hvězda se práce neštítí, je o ni zájem ve všech žánrech. Nezřídka se tak objevuje ve třech až pěti produkcích ročně, což by také mohl být jediný problém při sledování toho, jak se vtěluje do role univerzitní profesorky Alice.

     Akademikům ani dalším zhruba třiceti porotám různých vyhlášení cen a festivalů, u nichž zvítězila, však Moore zjevně okoukaná nepřipadá. Bude velmi zajímavé sledovat, jakým směrem se její kariéra vydá po tomto sotva překonatelném, Oscarem ozdobeném vrcholu. Jako chorobou postižená Alice zde dostala celovečerní prostor v průzračné adaptaci knižního hitu (Lisa Genova: Still Alice – česky Ještě jsem to já), který by jistě šlo odvyprávět i během necelé hodiny. Hrdinka pociťuje příznaky alzheimera, vyslechne zdrcující diagnózu a pak s rodinou emotivně prožívá průvodní události postupného zhoršování stavu, které se mísí s depresemi z vlastního duševního úpadku. Nic komplikovaného.

     Moore ale dokáže stupňovat hereckou angažovanost adekvátně k požadavkům scénáře a vyjadřuje postupnou proměnu z osobnosti v trosku s takovou poutavostí, že nakonec filmu dvojnásobnou stopáž sama obhájí. Ostatní herci jí v tom spolu s citlivou režií úspěšně nepřekáží.

Still Alice 2

 

Kam film nemůže

     Pořád jsem to já logicky není typem filmu, u něhož si divák odpočine. Jde o drama, spíše však (nikoliv lacině!) dojímavé než nervydrásající. Bohužel však příliš nestimuluje myšlenkově. A co je doopravdy problém, empatii budí jen velmi omezeně.

    Alice onemocní ve výjimečně mladém věku. Ačkoliv její osud nutně vyvolává smutek, také dialogy ve filmu potvrzují nelítostný fakt, že pocity, které postižená zažívá, musí být takřka nepředstavitelné a dilemata spojená s vyloučením ze společnosti, odříznutím od rodiny a sebevražednými myšlenkami jsou vždy nevyhnutelná. Alzheimer postihuje čím dál více lidí, i proto však sotva jde o nějak objevné téma. Příběh neprolamuje tabu, nepřináší nevídané, neprovokuje zavedené.

     Autorka předlohy nadhodila některá silná doprovodná témata. Problém rychlého zhoršování stavu, které nastává v případě diagnózy u vrcholně intelektuálně založené osobnosti, však snímek nijak zvlášť nereflektuje. Přitom třeba motiv toho, že Alice je přední odbornicí na lingvistiku, přináší výrazně rozsáhlejší možnosti pro zobrazení jejího životního neštěstí, odcizení sebe samé od všeho, na čem jako titulovaná profesorka stavěla svou identitu. Řešení výše zmiňovaných především rodinných dilemat je pak upozaděno vůči proměně chování Alice, na němž lze opět demonstrovat obdivuhodné ponoření Julianne Moore do svého partu.

     Snad je i v pořádku, že se tvůrci nepokusili o odpovědi na palčivé otázky a že ponechávají chování členů rodiny mimo kontroverzní rovinu. Čistě správná a špatná rozhodnutí totiž v letmo nahozených tíživých situacích učinit nelze. Jako téma plnohodnotného filmu však životní osud Alice, jakkoliv perfektně herecky ztvárněný, působí slabě. Nezařízne se do paměti, nezůstane po něm jizva, která by přinutila k delšímu zamyšlení. Norma více než hodiny a půl pro film o závažném problému tak zase jednou vypadá zbytečně nafouknutě. V jiném žánru či dokumentárním zpracování by se téma mohlo dočkat záslužnějšího a především celkově působivějšího zpracování.

 

(7/10)

  • Info
  • Trailer
  • Plakát
Originální název: Still Alice

Režie a Scénář: Richard Glatzer, Wash Westmoreland

Hrají: Julianne Moore, Alec Baldwin, Kristen Stewart, Kate Bosworth, Shane McRae

Žánr: drama, Země původu: USA, Stopáž: 100 minut

Premiéra: 16. dubna 2015

Pořád jsem to já - plakát

Přečteno: 495x

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Starší příspěvky:
Cesta naděje – Australan se v Turecku neztratil

Australský herec Russell Crowe natočil film o Australanovi, který se místo hledání vody s proutkem vydává najít své syny pohřbené válkou....

Zavřít