V kinech je mizerný Signál

0
15.2.2012 at 13:37  •  Posted in Recenze by  •  0 Comments

Vítáme u nás hostujícího redaktora Pavla Koreluse a přinášíme vám jeho zcela nekompromisní pohled na nový český film Signál.
 

   Začátek filmu: Jakmile skončí promenáda hlavních sponzorů, objeví se na plátně statický záběr vysočinské krajiny. Zarazí mě, jak se obraz klepe. A protože si zpočátku drobného třesu po chvíli už vážně nejde nevšimnout, přemýšlím, jde-li o záměr. Dodávka naštěstí po pár vteřinách projede kolem a od „parkinsonského“ efektu je klid.

   Střih.

signal_2signal_3

   V dodávce jsou hlavní nehrdinové představovaní Vojtěchem Dykem a Kryštofem Hádkem. Z rádia vyřvává operní árie, Hádek spí, Dyk řídí a zpívá, a mě napadá, jestli je opravdu nutné, aby to dělala každá jeho postava a divákům tak připomínala, že to je „ten z té kapely“. Myslím na Waldemara Matušku, na boom jeho popularity v 60./70. letech a na to, že i on si na plátně zapěl nesčetněkrát. Jenže v případě Waldy se skoro vždy jednalo o muzikály. Myslím také na nevyhnutelný fakt, že bude-li při závěrečných titulcích Signálu znít píseň, vím předem, koho uslyším.

   Dyk zmlkne ve chvíli, kdy jeho mobilu zmizí signál. Vypne rádio, zastaví v zemi nikoho, vzbudí kolegu a poznáte, že také Hádek hraje známou postavu „normálního kluka, tak trochu mouly a slabocha, který má sen“. Mezi oběma dojde ke konfliktu (Dyk velí a Hádek klopí uši, což se během filmu několikrát zopakuje) a po policejní kontrole a převlékání se (Vojta Dyk stáhne tričko, dívky vzdychejte) už dodávka míří směr vesnička Zálesí. Plán? Tamním prosťáčkům napovídat cosi o plánované stavbě vysílače, užít si s jejich ženskými, pobrat jídlo, pití, prostě co kdo dá (třeba i peníze, ale ty nejsou primárním cílem), a zmizet jako už několikrát předtím.

signal_4 signal_5

   Tak vypadají hlavní postavy Signálu. Můžeme jim fandit? Těžko. Takže logicky bychom měli nadržovat těm, které se chystají podvést, ne? Kdepak, chyba lávky.

   Způsob, jakým scenárista Marek Epstein vykreslil obyvatele malé vesničky, je bez přehánění sprostý a doslova na ránu. Coby člověka, který sice žije ve městě, ale pochází z obce s devadesáti obyvateli, mě urazil a znechutil jako dlouho nic. Muže totiž ukazuje výhradně jako stupidní chamtivé idioty, co skočí na lep prvnímu blbečkovi v sáčku, kterého uvidí, a jako absolutně necivilizované blby, pro které je například slovo “město” neskutečný pojem. Ženy pak líčí jako neznámým cizincům snadno a lacino podléhající oběti. Kdyby se lidé ve skutečnosti chovali tak, jak se chovají v Signálu, nemohli by filmaři z první premiéry odejít živí. Představuji si, že by se v první řadě vztyčil vůdce prostého diváckého lidu, zařval by „Takle to přece nejni, lidi! Na ně!“ a tekla by krev.

   Chytal jsem za hlavu pokaždé, když za „pány inženýry“ přišel některý z prosťáčkovských vesničanů a v bláhové víře jim podstrkoval úplatky, nabízel vykácení vlastního lesa nebo mlel cosi o obecním blahu, jen aby vysílač nechali postavit právě na jeho pozemku. Signál zřejmě chtěl být humornou přehlídkou lidské tuposti, naivity a skákání na špek, ale je jen trapnou, nevěrohodně přehnanou karikaturou, která rozesměje maximálně vlastní pitomostí. Film by snad nemohl fungovat, ani kdyby ho pro preventivní účely natočila Policie ČR.

signal_6 signal_7

   Co se týče herců, kdekoho může zarazit i upoutat, kdo všechno se v Signálu objevuje. Kromě ústřední dvojice tu jsou třeba Boleslav Polívka, Karel Roden nebo Jiří Menzel. Zní to lákavě, ovšem ve výsledku to vypadá tak, že Polívkův zkroušený krachující hostinský se v poslední čtvrtině filmu stane (s)prostým nezajímavým buranem, stejným jako všichni ostatní, Rodenův zámožný vidlák, který bije ženu a je jí nevěrný, se postará o jeden z nejsměšnějších, rádoby dramatických českých filmových momentů vůbec… A Jiří Menzel? Aniž bych chtěl prozrazovat konec, tak z jeho chlapíka, který připomíná poručíka Columba a který měl (spolu s Polívkou) největší šanci zůstat mimo idiotské a hajzlovské škatulky, se vyklube také pěkný dáreček. O pointě s pomníkem a bujarou oslavou ani nemluvím.

   Žádný z předchozích počinů Tomáše Řehořka jsem neviděl, nicméně lidé se většinou shodují, že Řehořek „umí atmosféru a je schopný řemeslník“. Říkají to i o Signálu. A já nechápu proč. Myslím, že jedním z režisérových nápadů záměrů bylo hnusné povaze obyvatel Zálesí nastavit zrcadlo v podobě přírody. Což ještě nezní tak strašně. Bohužel v reálu to vypadá tak, že scény nudné (prakticky všechny) a trapné (například neskutečně nablblá hospodská oslava narozenin, na kterou dorazí i Tyroláci, a při které Vojtěch Dyk… zazpívá) jsou prokládány nicneříkajícími detailními záběry pavouků, much, žížal, opuštěných pánských záchodků a tak dále. Snad proto, aby film vyzněl poeticky a přiblížil se právě Menzelovým nebo Formanovým či Papouškovým počinům.

   Je tu cítit i snaha o natočení hořké komedie typu ságy o rodině Homolkových, Hoří, má panenko nebo Slavností sněženek. Jenže je třeba si uvědomit, že Homolkovi, hasiči i myslivci, zahrádkáři a chalupáři jsou napsáni zcela jinak než „signální“ vesničané. Při sledování těchto klasických počinů se člověk sice směje, ale dost často se stejnou měrou také stydí. V jednání postav se divák často poznává, ovšem neuráží ho to – spíš donutí k zamyšlení. Třeba takový děda Homolka – v určitých momentech bychom chtěli být v jeho kůži (lesní pohoda), jindy je nám ho líto a chápeme ho (domácí vězení), jindy bychom ho přerazili (to když se navzdory siláckým řečem slabošsky nevzepře manželce ani snaše). V Signálu jsem většině lidí přál jen smrt. A to se mi v závěru snímku mimochodem málem splnilo.

signal_8 signal_9

   Tvůrci a lidé, kteří mají na starost propagaci, o Signálu mluví jako o komedii, případně (alibisticky) jako o tragikomedii. Na jednu stranu je to pochopitelné, protože masový český divák na jiné domácí film chodí nerad (Vendeta a Alois Nebel jsou zářné příklady). Na stranu druhou jde o hnusný podfuk. Oblafnutí diváka začíná distributorskými texty, v nichž se o ústředních zmetcích píše jako o „sympatických malých českých podvodníčcích“, o tupých vesničanech jako o „rázovitých postavách“, a v nichž je zápletka podána úplně jinak. Například věta „Je ovšem otázkou, zda Filos s Kájou budou schopni naplnit očekávání do nich vkládaná. Možná totiž nejsou tím, za co se vydávají…“ je neskonale zavádějící, protože to, že se žádný vysílač stavět nebude, je divákům jasné už po pěti minutách. Lži pokračují plakátem (z Dykova výrazu nikoho ani nemůže napadnout, jakého pokřiveného manipulátora tu hraje), řadou nepřímých, ale jasných přirovnání k Bobulím.

   Vrcholem manipulace s diváky se pro mě ale stala slova manažera plzeňského multikina, kde jsem Signál viděl. „Budete se smát, a budete se smát od začátku do konce, protože obsazení filmu je opravdu skvělé,“ tvrdil a řadou dalších superlativ vzbuzoval neskutečná očekávání. Během filmu pak bylo na divácích znát, jak moc chtějí jeho slovům věřit a jak se chytají sebemenšího pokusu o vtip, smějí se hurónským smíchem a nevadí jim, že se smějí skoro sami. Ach jo.

   Příchod zamlklé delegace, mluvený projev režiséra, který ze sebe vypustil jen pár vět jednoduchých, veselá historka z natáčení, která veselá nebyla, technické potíže s ozvučením… To vše bylo smutným epilogem velice nepodařeného snímku.

   Proč si film zaslouží nula procent? Žádné polehčující okolnosti jako „je to pěkně natočené“ by mě neobměkčily, protože „pěkně natočené“ jsou dnes i reklamy na prací prášky nebo cigarety. A že v tom hraje Karel Roden, který je už v každém druhém filmu? A Boleslav Polívka, který od U mě dobrý nedostal roli, jež by stála za povšimnutí? Film mě zkrátka urazil a rozčílil natolik, že nemám chuť hledat pozitiva. Je to asi jako kdyby člověku, který při autohavárii přišel o ruku, někdo den nato nabízel práci v second-handu, smál se a plácal ho po zádech. Jednoruký by se asi taky nechechtal a nepřemítal by, jak veselou jazykovou hříčkou ta věta je, ale urazil by se, vtipálkovi by jednu natáhl a bylo by po legraci.

   Komu tedy snímek doporučit? Tvrdím, že vůbec nikomu, ale stejně tuším, že si Signál diváky najde. Kolik z nich bude fanynek skupiny Nightwork? Kolik z nich půjde jen tak do kina na film, o němž předem neví nic? Kolik z nich bude toužit po vrácení vstupného a kolik po skalpech filmařů? Těžko říct. Stejně jako recenzent nejsem totiž ani prognostik.

   P.S. Závěrečná píseň opravdu je skupiny Nightwork a jmenuje se Čekám na signál. Ptám se: Opravdu někomu připadá vtipné rýmování slov „mobily“ a „debily“?

P.P.S.: Jestli v nějakém novém filmu ještě někdy uslyším nápaditý dialog “Slyšíš to?” – “Co?” – “To ticho.”, vyletím z kůže.

 

(0/10)

  • Info
  • Trailer
Originální název: Signál

Režie: Tomáš Řehořek, Scénář: Marek Epstein

Hrají: Vojtěch Dyk, Kryštof Hádek, Bolek Polívka, Karel Roden, Kateřina Winterová, Jiří Menzel, Eva Josefíková, Norbert Lichý, Hynek Čermák, Karel Zima, Viliam Čonka, Jiří Jelínek ml.

Žánr: komedie, Země původu: ČR, Stopáž: 113 minut

Premiéra: 16. únor 2012

Přečteno: 3419x

Latest posts by Redakce (see all)

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Starší příspěvky:
Rozchod Nadera a Simin

Do českých kin nakukuje úspěšný festivalový snímek. Předsudky poprosíme zahodit, zadusit, utopit, nebo alespoň nechat doma (hrozí ale, že se...

Zavřít