Kong: Ostrov lebek – velikost není vše

Opičí král hlásí návrat. Zatímco Kong je na steroidech, lidské postavy jedou na neutrál.

V kinech opět zní řev největší opice na světě, jak se studio Warner Bros. snaží protlačit vznik série o legendárních monstrech, který před třemi roky odstartovala Godzilla od Garetha Edwardse (naposledy spatřen ve společnosti Star Wars). Z přerostlé ještěrky vyrostl jen střídmý hit, který doprovodily vlažné ohlasy. Warneři se ale nebojí (nebo nemají na výběr, když jim scházejí výdělečné série), a tak pokračují dalším oživením King Konga.

I když Gareth Edwards nebyl nijak ostřílený filmař, k režii Godzilly ho předurčoval jeho předchozí „malý“ film Monsters (2010). Konga studio svěřilo dalšímu prakticky neznámému jménu, a to Jordanu Vogt-Robertsovi. No když natočil film Králové léta (2013), což sice byl snímek o dospívání, ale jeho plakátový headline zněl „proč žít, když můžete vládnout“, tak se asi jevil jako vhodný kandidát na film o králi džungle, který zkrátka vládne.

Džungle v sytých barvách

Kong: Ostrov lebek chce být záměrně velké béčkové dobrodružství jako vystřižené z éry, kdy se v biografu protáčel jedině celuloid. Odpovídá tomu i dobové zasazení, které nás přesouvá do roku 1973 (s poněkud nadbytečně historizující titulkovou montáží variující tu v Godzille), antimilitaristickým náladám a ke konci vietnamské války (přiznám se, že jsem naivně doufal v malý crossover s X-Men: Budoucí minulost /2014/).

Film tak na jednu stranu trochu prvoplánově pracuje s dobovými písničkami, na druhou stranu nádherně zachází s barevnou paletou a komponuje působivé výjevy (kameru obstaral Larry Fong, což je častý spolupracovník Zacka Snydera, a jeho rukopis je cítit).

Ať už hledíme na siluetu Konga, která se rýsuje proti sytě oranžovému Slunci na horizontu či modravému Měsíci, nebo si užíváme výživné výbuchy někdy se i zrcadlící v brýlích či akční scénu v oblacích zeleného plynu. Vizuálně si zkrátka staví film svoji hlavu a nabízí jiný zážitek než realisticky zašedlé blockbustery poslední doby.

Malý velký Kong

Nutno dodat, že je nezbytné se vyhnout 3D verzi, což říkám jako milovník této slepé technologické uličky, ale v tomhle případě zcela ničí pečlivou práci s obrazem, aniž by něco přidávala na trojrozměrném efektu, což je k smíchu, když máte film postavený na tom, že v něm pobíhají obrovské obludy.

Avšak 3D není jediný viník toho, že letošní Kong sice vyrostl do své nejmonumentálnější výšky, jako by na ostrově dlabal nějaké steroidy, ale tvůrci, ať už režisér, nebo kameraman, tuhle přednost nedovedou prodat, protože velmi často používají větší či menší detaily záběrů lidí. Často tak máme přes celé plátno tváře Toma „Lokiho“ Hiddlestona nebo Brie Larsonové, které jsou na plátně stejně velké jako hlava Konga.

Chyby se pak často dílo dopouští i v kompozicích lidí a Konga, kdy lidskou postavu klidně dají blízko kameře, takže výjev, ve kterém se třicet metrů vysoká opice pere s megachobotnicí, ztrácí na působivosti.

Záhady Ostrova lebek

Snad jenom díky suverénnímu režijnímu vedení dovede být film ve svém celku zábavný, svižný i nápaditý a nabízí jiný přístup než Peter Jackson, v jehož King Kongovi (2005) zaznívalo víc romantiky jak vůči filmové legendě, tak i v rámci příběhu. Otázkou zůstává, jestli jiný znamená lepší. V jednotlivostech je totiž Vogt-Roberts poněkud bezradný.

Triky jsou na obstojné úrovni, ale revoluce se nekoná, stejně tak monstra a jejich souboje úplně nepřekvapí (čestnou výjimkou je střetnutí s pavoukem). Nedokáže také najít úplně rovnováhu mezi svou náturou brakového vyprávění a tím, aby nás postavy zajímaly. Posádka mířící na Ostrov lebek je charakterově dost chudá a za celý film se to nezmění. Nejvíc na sebe možná strhává pozornost John C. Reilly, který na ostrově s Kongem uvíznul už za druhé světové války a léta v divočině a mezi divochy z něj udělala podivného patrona, který spolehlivě nabourává neduživou vážnost ostatních.

Skutečně podivných chvil je film plný a je na uvážení diváka, jestli mu v rámci upřímné hlouposti díla přijdou stravitelné. Je například směšné, že z početného vojenského výsadku, který nově na ostrov zamířil, klasicky přežijí známé tváře, jako by zuřící Kong věděl, kdo má v příběhu ještě hrát, protože má doma Oscara. Zároveň nejde na rozum, že dekorovaný válečný hrdina nechá vrtulníky ostřelovat Konga obyčejnou municí z velké blízkosti, aniž by uvážil rozumnější strategii. Pomyslným vrcholem je ale moment, v němž si Brie Larson myslí, že dovede uzvednout helikoptéru, jako by už hrála marvelovskou superhrdinku (ledaže je tohle i origin pro Captain Marvel).

Kong: Ostrov lebek tak nejvíc vlastně trpí tím, že dává až moc prostoru lidským postavám a málo tomu, aby se obří opice vyblbla, když má k dispozici celý ostrov, několik různých příšer a navrch pomstychtivého Samuela L. Jacksona. A všichni vědí, že zahrávat si se Samuelem L. Jacksonem je nebezpečná hra. Těžko říct, komu by sázkaři dali lepší kurz.

(6/10)

Foto: Warner Bros.

• About
• Latest Posts

Adam Fiala

Šéfredaktor Moviescreenu od roku 2005, vystudoval žurnalistiku a mediální studia na FSV UK. Preferuje tvorbu Tima Burtona, Alfonse Cuaróna, Guillerma del Tora, Darrena Aronofského, série Star Wars, X-Men, Harry Potter a Pán prstenů.

Latest posts by Adam Fiala (see all)

• Fantastická zvířata: Brumbálova tajemství – naděje pro svět kouzel - 19.4.2022
• The Batman – ten hodně, hodně temný - 16.4.2022
• Žebříček roku 2021: Poslední souboj nadějné ženy v zemi nomádů - 13.1.2022