Je to pták? Je to letadlo? Ne – je to buldozer…teda Superman. Komiksová ikona s čerstvou tváří Henryho Cavilla pátrá po identitě a mimochodem přitom způsobí velkou filmovou destrukci.
Když ve třicátých letech minulého století dvojice autorů v těžké době hospodářské krize přišla s konceptem nadlidského hrdiny, nejspíš netušili, že tvoří nezaměnitelnou a nesmrtelnou ikonu, nadčlověka dušínovského typu – Supermana. Nyní se Superman opět vrací, ve své z mnoha reinkarnací na velkém plátně, aby v časech, kdy komiksoví hrdinové nevládnou jen obrázkům v sešitech, ale i filmovému světu, přispěl svou troškou do nekončeného kolotoče, ukrojil si svůj podíl na ziskovosti a snad i vybudil trochu té naivní naděje.
Snyder a Nolan – dva rozdílní filmaři u jednoho projektu
Už před sedmi roky se studio Warner Bros. pokusilo postavu Supermana znovu poslat do kinosálů, neboť se už zapomnělo na paseku jménem Superman IV, který byl (naneštěstí) vytvořen na konci osmdesátých let. K filmu se v novém tisíciletí nechal zlákat Bryan Singer, který kvůli možnosti pracovat na své oblíbené postavě opustil i slibně rozjetou sérii X-Men. Vznikl Superman se vrací, režijně skvělý, hudebně věrný i inovativní a žánrově nabízející spektakulární akci, kterou ale podepírá výraznou žánrovou oporou v podobě komedie a romance. Prý příliš nostalgie, starosvětskosti a málo akce, kritizovali. Máte to mít, nový Superman je vydestilovaný o jakoukoli komiku a romantiku. O ději stačí říct, že se dozvíme, jak se Superman dostal na Zemi a že mu nemesis obstará generál Zod a jeho parta.
U Warnerů se zachovali chytře. Se Singerovým Supermanem, který byl náladou věrný Donnerově práci, nebyli úplně spokojeni, neboť ani diváci neplnili kinosály, jak chtěli. Dali tedy nyní šanci člověku, jehož poslední tři filmy byly propadáky (Sucker Punch, Legenda o sovích strážcích, Watchmen), avšak je schopný nabídnout blockbuster v moderních rozměrech, aby dokázal konkurovat fabrice na filmy u Marvelu. Vedle toho si uvědomili, co pro ně vykonal Christopher Nolan s Temným rytířem, a tak ho spolu se scenáristou Davidem S. Goyerem poslali poskytnout Supermanovi první pomoc. Ovšem není radno se na ně spoléhat, civilnost je pouze relativní a režijní grády čerpají sílu jen ze Snyderova přístupu.
Nová dimenze akce
Muž z oceli je velkolepý, což naznačuje, že tvůrčí tým se rozhodl k superhrdinovi přistoupit s ohledem na neomezenost jeho schopností. Vedle něj blednou výkony všech ostatních superhrdinů a představa jakéhokoli střetu s obyčejným lidským gangsterem je nemyslitelná, což značí, že aby se překonalo měřítko aktuálního dílu, budou muset scenáristé hodně přemýšlet. Nekonečný sled demolice tvoří většinu akčních scén, ničí se vše, protože protagonisté bojů jsou nezranitelní. Kinetika je tlačená na hranici snesitelnosti. Jak naznačuje už plakát, Snyder prezentuje jeho síly v chaotickém střihu dynamických pohybů, kdy nic nestačí jeho rychlosti a síle, tedy hlavně kamera a diváci s ní.
Na (vlastně) první díl se autoři rozhodli pro absolutní neskromnost, avšak všechno, co nám nabízí, i to, v jaké délce, ztrácí trochu svoji váhu v momentě, kdy za vším stojí nekonečné možnosti počítačové grafiky. Původní Star Wars a všechny trikově revoluční filmy byly okouzlující tím, jak posunovaly možnosti zobrazovaného. Dnes když máte peníze a čas, vytvoří se digitálně cokoli a v tu chvíli musí nastoupit nápaditost, jak ještě ohromit v době, kdy jsme ohromování dvacítkou blockbusterů do roka. Snyderovi někdo očividně zakázal používat zpomalené scény, a tak se gradací snímek mění v destrukci střídanou destrukcí a zakončenou destrukcí, po níž nezůstane půlka města na nohou (ale záchrana pár konkrétních životů je alibisticky využita jako příběhové zlomy). Na smysly útočí hřmotem, ale bez emocionálního rozměru, jaké mělo např. vyzvedávání nového kontinentu nacpaného kryptonitem.
Filmu ani nesluší třetí rozměr. Nešvarem letošní letní sezóny je vzestup konverzí. Kromě animovaných filmů není žádný z blockbusterů natáčen nativně – k této technologii svolil jen Baz Luhrmann u Velkého Gatsbyho, ale od Star Treku po Pacific Rim, všechno je dodatečně dodělávaná atrakce. U Snydera to bolí nejvíc, neboť hodně užívá ruční kameru, což značí roztřesené záběry, a rychlý střih a výraznou kinetikou, která ve 3D nestíhá.
Muž s křehkou duší a velkým srdcem
Na akční stránku se bral velký ohled a je tudíž v nesourodé opozici k druhé tváři filmu, která je hlavní nositelkou civilnosti, v níž se film přibližuje Clarku Kentovi jako člověkovi a scénář rozehrává myšlenkové tápání ústřední postavy po svém smyslu. Deprese jako u Iron Mana 3 nehrozí, ve většině se navíc noříme do záblesků vzpomínek, kteréžto jako flashback (mj. obdobně jako u Singerova Supermana, nicméně ještě víc) seznamují s objevováním schopností.
Umožňují také rozvinout jednu zásadní rovinu Supermanovy krize identity, kterou zahání rybařením či obsluhováním v restauraci a která je urychlena zvláštním sestřihem v příběhu, kdy se najednou bez udání důvodu ocitá v Antarktidě u nalezené lodi, čímž se přechází do fáze „navlékni oblek a leť“. Na povrch snímku vyvstává vliv dvou otců, přičemž Jonathan Kent zahraný úsporně, ale pragmaticky a zásadově Kevinem Costnerem (nejzajímavější postava filmu), má svůj čas jenom ve vzpomínkách, neboť době hlavní zápletky je už mnoho let po smrti. Biologický otec Jor-El v podání Russella Crowea (mladistvější než Marlon Brando) je o poznání aktivnější, bojovnější a pořád idealistický, ale o vliv na Supermana bojuje také jenom jako vzpomínka, byť uložená v paměti krystalu oživující se do skoro reálně podoby.
Oba na Supermana působí, jenomže film to nedokáže pořádně zužitkovat. Mohl by, ale to by ke svým sto čtyřiceti minutám musel přidat další půlhodinu, povážlivě by se narušila akčnost díla a nejspíš i jeho velký výdělky z kin. Psychologizování je tak nezbytné minimum, čímž se nepodařilo plně proniknout do lidské podstaty Supermana a zůstal horou svalů, u níž jen čekáme, kdy si uvědomí, že musí pomoct a rozjede kolotoč bitev. Krom toho Henry Cavill je hlavně sošný s napumpovanými svaly a Superman se svojí pokerovou tváří a mimozemskou esencí zůstává záhadný a nečitelný.
Náklonnost je největší slabina, jako vždy
Kapitálním padouchem se pro Supermana stal generál Zod, v jehož kůži se objevuje mainstreamu prakticky neznámý Michael Shannon, jehož psychotický výraz i herecký um přímo volal po tom, aby stejně jako jiní obsadil roli komiksového padoucha, dodal mu tak přesvědčivost a charisma. Pro akci je výhodné, že Zod stejně jako další původem z Kryptonu mají podobnou nadlidskou sílu a nezranitelnost, takže napomáhají celému vyrválu. Silný, leč jednoduchý základ má ve své motivaci. Není žádný šílenec ani mocipán, je to vojevůdce, který byl navíc pro tuto úlohu vyšlechtěn (na Kryptonu děti přirozenou cestou nerodí) a svou úlohu jen naplňuje vytrvale a s přesvědčením. Je schopný a nekompromisní a Shannon byl vhodnou volbou, má náš respekt i pochopení.
Aby se Muž z oceli vyhranil, zůstává poměrně stranou Lois Laneová, byť má kanonicky významný vliv na Supermana a dělá mu nechtěné PR. Do role byla proti tradičnímu typu obsazena Amy Adams, která podobně jako další herci, které studio angažovalo, častěji vystupuje v ryzích dramatech. I v Kouzelné romanci však měla mnohem víc, co hrát. Jak bylo řečeno, romantika je potlačena tak, že se Superman zdá vůči jakémukoli jejímu zájmu po celou dobu asexuálně imunní, jiskření nezažehne ani žádný ze Supermanových žhnoucích pohledů. Avšak povinně, a tudíž jaksi mimochodem a nepatřičně stejně dojde na projev na lásky.
„Tonight You’re Gonna Break Your One Rule“
Ideologicky zůstává Superman kanonickým ochráncem dobra, který věří v dobro lidí, v dětství se nechává šikanovat a v dospělosti se na radu kněze pustí do rizika a důvěru v lidstvo nechá na později. Stejně jako další hrdinové je stejně tak inspirací k dobru jako pokřivenou fantazií, která nikdy nedojde naplnění. Superman, obzvláště ve Snyderově pojetí, bojuje hlavně svými schopnostmi, nikoli chytře jako Batman, který se chtěl stát symbolem.
S ním pak sdílí i pravidlo o nezabíjení, které je u extrémních dobráků na překážku (byť řadový občan by ho měl ctít). Podobně jako u Xaviera v X-Men: První třídě, který chtěl zastavit Shawa, i u Supermana se můžeme ptát: Najde on způsob, jak zpacifikovat osobu, když je nezastavitelná a přesvědčená o své věci?
Dočkali jsme se dokonalé antiteze Singerova Supermana, aby dosáhl komerčního úspěchu. Nepřilnul k romantice a komedii, což Snyder podle Goyerova scénáře vynechává, ale dal přednost epice a lyrice. V druhém případě pak jasně vede existenciální metafora záběru s kolíčky bezmocně se topící v kyblíku, do nějž kape a o jejichž osudu rozhoduje jen vyšší moc.
Zbývá otázka: překoná Muže z oceli ve velikosti Del Toro s Pacific Rim?
