Na hraně temnoty

17.2.2010 at 17:54  •  Posted in Recenze by

Herecký návrat Mela Gibsona se potýká s neobyčejně blbým scénářem.

 

Gibson dlouhodobě balancuje mezi třemi polohami. Jednu dobu je výtečným hercem převážně drsných rolí (Šílený Max, Smrtonosná zbraň, Odplata, Statečné srdce). Jindy se mění ve schopného režiséra převážně historických snímků (Apocalypto, Umučení Krista, Statečné srdce). V neposlední řadě je troskou bulvárních médií, kde převážně uráží Židy. S alkoholem má problémy podle svých slov dlouhodobě, ale pomalu si dává pozor na to, co říká. Od režie si dal zatím přestávku, která by se podobně jako po Statečném srdci mohla protáhnout na devět let. Jeho poslední větší hereckou příležitostí byl plešatící doktor v neznámém filmu Zpívající detektiv. Trojramenné váhy se opět naklání k herectví a tentokrát v pořádně výživné roli mstícího se poldy. Režie se navíc ujal člověk, který stojí za výborným restartem bondovské série v Casino Royale. Co víc si může divák přát? Možná lepší scénář, který by nebyl povrchní, zkratkovitý a nepřipomínal žánrovou nevyvážeností parodii, které se pro její ubohost nejde ani smát.

temnahrana_2 temnahrana_3

Thomas Craven pracuje jako policejní detektiv dost dlouho, ale nic ho nemohlo připravit na chvíli, která přišla a která mu vzala blízkého člověka. O to víc ho ztráta bolí, jak moc měl dotyčného rád, a žije s vědomí, že skutečným cílem útoku měl být on. Pomalu se rozjíždí vyšetřování zločinu, Craven pátrá v minulosti, kdo by na něj mohl mít spadeno. Na světlo vychází znepokojivá zjištění o výrobě jaderného materiálu. Odhaluje mnohem větší spiknutí, než čekal, a v cestě za dosažením spravedlnosti bude muset odprásknout spoustu mizerů.

temnahrana_4 temnahrana_5

Samozřejmě takto jednoduché to není, už proto, že jsem zatím vynechal spoustu toho marastu, s jehož přítomností byste se v jednání postav ztratili rychleji než v petřínském bludišti. Postavám dost často chybí motivace, respektive není vidět nebo ji před námi režisér Martin Campbell a scenáristé William Monahan (Labyrint lží i Skrytá identita!) a Andrew Bovell umně schovávají. Problém skýtá hned úvodní situace, v níž zabijí milovanou osobu hlavního hrdiny. Beru, že je policistou, a tak je na vraždy a podobné nelidskosti zvyklý, ale není superčlověk. Naopak je vykreslen jako normální muž. Film zoufale selhává s vyjádřením traumatu, které by každý prožíval, kdyby vedle něj někoho doslova rozstříleli na maděru, až by proletěl prosklenými dveřmi na druhou stranu pokoje. Děj se spokojí s mírumilovnými a přátelskými halucinacemi, ale ani v nejmenším nezprostředkovává tíhu, prázdnotu, emocionální rozrušenost a další podobné stavy, které by byly v daný moment na místě. Já si to nedovedu představit a je nanejvýš pravděpodobné, že ani Campbell na to nestačí, a proto je to tak sterilní.

temnahrana_6 temnahrana_7

Emocionálně je na úrovni tykve, budiž, ale už v Casinu Royale prokázal své schopnosti akčního režiséra. Nicméně zde získávají jen minimum prostoru, přestože to premisa a stavba děje slibují. Abych nebyl škarohlíd, ve filmu se nalézá jedna skutečně parádní scéna, ve které se Gibson se zbraní v ruce postaví rozjetému autu, a v ten moment ucítíte potenciál, jaký Gibson jako akční machr i na stará kolena představuje. Jinak je akce skutečně poskrovnu a máme co dočinění s lehčí, alternativní verzi Ctihodného občana.

Neschopní jsou tvůrci ale i v rovině detektivního pátrání po vinících a v odhalování skryté pravdy. Ze začátku totiž Gibson nerozjede žádné vážně míněné pátrání. Prohledá pár stop a tím to skončí. Jako by si nedokázal dát dvě a dvě dohromady. Nic si nespojuje, nic skutečně nevyšetřuje. Jen blbě bloumá kolem dokola. Až musí scenáristé nasadit jednu obzvláště vypečenou deus ex machinu, která ukáže správný směr a pravidelně zasahuje do vyprávění, aby z nevysvětlitelných a jen z naznačených důvodů pomohla hlavní postavě. Ray Winston je dobrý herec, ale to co je nucen zde sehrávat, je směšné.

temnahrana_8 temnahrana_9

A konečně poslední bod obžaloby. Gibsonova postava odhaluje rozsáhlý komplot velkých firem, což jako téma nabízí spoustu možností v závěrečném vyústění či kritice čehokoliv. Situace, ve které se ocitáme je tak zkorumpovaná, vážná a děsivá do důsledků, až diváka jímá hrůza. Přesto i tato část filmu ustupuje do pozadí, stává se nezajímavou a přitom by člověka nakrknutého z věčných mediálních kauz potěšila jakákoliv satisfakce, které by se dočkal při celospolečenském rozkrytí zločinu i pacifikaci zloduchů, jejichž amorální chování vůči společnosti i jednotlivcům nezná mezí. Tedy skutečné a kompletní zadostiučinění. Proč aspoň něco tvůrci nedokážou dotáhnout do konce (kauza vyznívá do prázdna), respektive úspěšně odstartovat (motivace Raye Winstona, vyšetřování zločinu)? Gibson se sice herecky vrací a není vyloženě špatný, ale jeho kamenná tvář je těžko čitelná a jásáme jen tehdy, kdy už konečně někomu vystřelí mozek z hlavy.

(4/10)

Adam Fiala
Starší příspěvky:
Vlkodlak – Benicio del Toro vyje na měsíc

Tenhle vlkodlak sice kouše jako ďábel, ale jeho chroptivé vytí je známkou toho, že nejlepší léta už má za sebou....

Zavřít