New Yorku, miluji Tě

0
27.1.2010 at 17:15  •  Posted in Recenze by  •  0 Comments

Tato pseudo-pocta americkému velkoměstu ale není o lásce. Spíš je o sexu – o chvilkovém zážitku. Podíváte se, usmějete se a vrátíte se zase poslušně domů. Nic dlouhodobého, nic zapamatovatelného. Nezamilujete se.

 

   Před několika lety odstartovala série Města lásky filmem Paříži, miluji Tě. A dalším městem, které si skupina režisérů vzala na paškál, byl tentokrát New York. Opět vás čekají krátké povídkové úseky, pokaždé natočené „někým slavným“ s „někým slavným“. Paříž se orientovala spíš na známé a šikovné režiséry, New York raději sáhl mezi zvučná jména herecká. A nebyl to zrovna nejlepší tah.

 nyly_2 nyly_3

   Snímek o Paříži jí byl totiž věrný atmosférou, příběhy, laděním. Například z povídky, která se odehrávala na hřbitově Père Lachaise, na vás dýchla jistá tajemnost, ale zároveň i hravost, jíž jsou francouzské uličky plné. Většina krátkých snímků byla kvalitních, originálních, měly spád.

   V New Yorku jsem sice nebyla, ale přesto mám pocit, že bych jeho atmosféru poznala. V tomhle filmu chybí. Jen párkrát se mihne, aby vás podráždila, navnadila, a zase zmizí v nedohlednu. Těžko se hodnotí film složený z několika malých částí – těžko můžete říct, že jako celek je to nuda, když víte aspoň o dvou, třech kouscích, které stály za podívání.

 nyly_4 nyly_5

   Předně si myslím, že je hodně špatné, když se mi nejvíc líbila povídka s Orlandem Bloomem. Má ale překvapivé kouzlo a je plná té lásky, která by měla dýchat i z ostatních snímků. Režisér – pro nás celkem neznámý Japonec. Orlando tu pracuje jako skladatel, kterého jeho zaměstnavatel chce donutit přečíst Dostojevského. Mladému umělci se to samozřejmě moc nezamlouvá a po telefonu si stěžuje sekretářce šéfa. Kdo je ale ta tajemná slečna s líbezným hlasem?

   Další smutný fakt je i to, že nejvtipnější postavu ztvárnil 95letý Eli Wallach (určitě znáte zlého banditu ze Sedmi statečných, že ano?). Že by neexistovali mladí, dobří herci? Jako starý pán se svou starou ženou se procházejí po New Yorku a v podstatě jen mluví. Nakonec vám ale nezbude než se tupě usmívat, jak je ta láska i po operacích, infarktech a mrtvičkách pořád krásná…

 nyly_6 nyly_7

   A konečně devíza celého filmu – nejlepším režisérem je zřejmě Brett Ratner. S vycházející hvězdou Antonem Yelchinem natočil krátkou sondu do života teenagera-panice v New Yorku. Ne, kupodivu to není hloupé. Zas tak moc ne. Hlavně to má nápad a překvapivou pointu, což spoustě zbylých snímků chybí.

   Některým filmařům totiž asi nedošlo, že nějaký „náhled na jeden den života obyčejného Američana“ nikoho nezaujme. A takovýchhle rádoby intelektuálních pokusů je v New Yorku, miluji Tě víc. Hlavně by měl někdo Natalii Portman vysvětlit, že je možná skvělá herečka, ale režisérka z ní nikdy nebude. Jistě že jiní to dokázali (Mel Gibson, Gary Sinise), ale ona na to holt nemá. Nebudu se pitvat v její povídce, stačí snad říct, že je neskutečně blbá.

 nyly_8 nyly_9

   Bohužel toto přízvisko zaslouží i druhý kousek, ve kterém pro změnu hraje. Bez nápadu. Hayden Christensen zase zůstal „tím, kterého dívky milují, ale hrát fakt neumí“. Maggie Q je dál nezajímavá kočička. A tak bych mohla pokračovat do nekonečna. New Yorku, miluji Tě obsahuje pouze pár výborných povídek, pár vyloženě špatných a zbytek je jen nudná vata.

   Přitom ale návštěva tohoto velkoměsta není o nějakém odosobnění. Věřím, že New York není tak chladný a nezáživný, jak by se mohl podle této pseudoromantiky jevit na první pohled. Jestli bude příště Řím, Tokyo nebo třeba i Kyjev, ať to raději natáčí někdo zručnější – myslím, že nejsem sama, kdo se obejde bez zvučných jmen hollywoodských herců a hereček. A je sice moc hezké, že režiséři jsou z různých koutů světa (USA, Japonsko, Indie, Německo…), zřejmě to poukazuje na metropolitu New Yorku… Ale k čemu nám jsou metafory, když snímek není nic extra?

(6/10)

Přečteno: 1793x

Latest posts by Paya (see all)

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Starší příspěvky:
Lítám v tom

Zářivý úsměv George Clooneyho jako nástroj citlivých vyhazovů je v Reitmanově režii kritikou jiného životního stylu. A já netuším proč....

Zavřít