Pojďme se radovat. Budižkničemové s použitím chemie konečně přechytračí ty, co jsou od přírody nadaní!
Eddie má problém dopsat knihu a nějak slušně vést svůj život. Tu se mu do cesty připlete bratr jeho bývalé ženy a řešení je na světě. Dostane od něj zázračnou pilulku, kterou vynalezly farmaceutické závody a která by mu měla umožnit využívat kapacitu svého mozku na sto procent. Svět je najednou úplně jiný, všechno jde samo a jen slova v knize se sypou jak z písmenkové polévky. Využije nově nabyté síly a pustí se do obchodování na burze. Záhy zjišťuje, že zájemců o medicínský doping je víc a odhánět se budou stejně špatně jako vedlejší účinky spojené s nadužíváním.
Když to tak spočítáme, má Všemocný přibližně jeden dobrý nápad, který dvakrát zužitkuje a zbytek se topí v záplavě scenáristické nerozhodnosti a režijním stereotypu. Vezměte si už to, že zdánlivě se film zaobírá tématem drog a některými scénami naznačuje varování před jejich užíváním, ale hlavní souboj se tu nevede s drogami, ale s těmi, kteří ji chtějí také, ale ti nejsou charakterizování, představeni a navzájem se nepříjemně překrývají. Nejde-li tu o paranoiu, jde tu o maglajz. Film je pak zasazen do prostředí, které nemá zájem zkoumat nějaké hlubokomyslné otázky ohledně užívání drog, o důvod víc když vám umožňují stát se nadčlověkem, který by lusknutím prstu vyřešil všechny světové krize. Lakomý tak není jen Eddie, který si drogy skrblí pro vlastní zájem, ale i tvůrci, kteří mu podnětné situace do cesty nestaví. Důležité je, že umí perfektně řídit superdrahé auto, balit ženské a vydělávat miliony, aniž by musel vynaložit úsilí, které je základní cenou za úspěch a odměnu v normálním světě. Širší zájem u Všemocného skutečně nehledejte, je omezený.
Ovšem tu největší chybu, jakou můžete udělat, je dívat se na film kvůli Robertovi De Nirovi, jehož jméno se sice skví v propagačních materiálech, ale jeho role je nejenom neobyčejně malá, ale hlavně strašlivě zanedbatelná. Jeho postava se dějem míhá jako někdo, od koho čekáte významné zapojení do děje, ale zklame vás nejspíš podobně jako celý závěr filmu, který se nese v překvapivě smířlivém pohledu na drogy, ale tento mírový postoj není podložen žádným viditelným argumentem. Problém se vyřeší v pozadí, mimo zájem filmu, a to je jeden z mála důvodů, proč životnost Všemocného skončí ještě dřív než samotný snímek.
Dalším důvod nalezneme v obsazení hlavní mužské a vedlejší ženské role, mezi kterou nepočítám kulhající a ošklivou Annu Friel. Volba Bradleyho Coopera byla dobrá, pokud tvůrci zamýšleli, aby se výsledné dílo tvářilo stejně nadutě a prázdně jako sám herec, který sice slušivě pobíhal jako člen A-Teamu v loňském červnu, ale jádro jeho charakteru stálo na tom, že je to fešák, na kterého letí ženské. Díky maskérům dokáže svou přirozenou fešáckost potlačit do fáze, než se z něj stane Všemocný, pak totiž září jako stowattová žárovka a s výrazným snobismem a povrchností se žene k předpokládané zkáze. Pomocnou ruku nenalezne ani v Abbie Cornish, bývalé dvorní dámě Alžběty I., té bylo umožněno se nechat svést, chovat se hloupě a volit nesmyslně směšné možnosti záchrany vlastního života.
Režisér Neil Burger nepatří mezi známa jména, v Praze jste se s ním ale mohli seznámit, když zde natáčel dobové drama Iluzionista. Něco málo ze hry s vizuálním stylem si přenesl i k Všemocnému, jeho studnice nápadů je ovšem dost vyschlá. Krom 360° vidění jsou tím jediným a nejzajímavějším aspektem Všemocného jeho titulky, které vizuálně zvláštním způsobem zachycují rozšířené vnímání reality, jakási rychlo chůze skrz navzájem propojené obrazy. Tuto technickou hračičku využívá v samotném filmu pouze jednou, a je to škoda, protože na druhé straně se obrací k laciným trikům pro navození rozdílu mezi vnímáním bez drog a vnímáním s drogami. To první je obrazově šedivé, ponuré, ošklivé a zbídačeně trpké, zatímco to druhé je krásné, světlé, sytě barevné, a kdyby to šlo zařídit, určitě by to i krásně vonělo, až bychom se samým blahem roztekli.
Nejsmutnější je, že Všemocný není „limitless“, on má své hranice, má svou přirozenou omezenost, kvůli které nedokáže naplnit potenciál, který se v lidech skutečně skrývá a který se zjevuje v nadaných a talentovaných lidech. Kdyby neměl drogu jenom on, byl by opět jen tím, kdo ani bez cizí pomoci nezvládne napsat hloupou knihu.
