Další laciná romantická komedie, ve které se ztrapňuje jedna filmová a jedna seriálová hvězda. Duo Hugh Grant a Sarah Jessica Parkerová útočí nevídanými hereckými kreacemi.
Paul a Meryl jsou manželé, kteří mají problémy. Vlastně jeden problém. Paul byl jednou nevěrný a od té doby spolu nežijí. Paul ale svého úletu strašlivě lituje, a tak jí neustále posílá nějaké dárky a snaží si ji usmířit. Když Meryl svolí ke společné večeři, následnou procházku v dešti pokazí vražda. Stávají se svědky činu, a protože jim od pachatele hrozí nebezpečí, úřady jim vytvoří novou identitu a na nějaký čas je uklidí mimo civilizaci, do jednoho obzvlášť zapadlého kouta Ameriky. Tím jsou přinuceni spolu opět trávit čas a žít, což Paul využívá k tomu, aby si Meryl opět naklonil. Příběh jako takový by byl ufňukanou variací na sbližování dvou lidí, pokud by do děje nebyl implementován kriminální motiv. Zatímco v klasické komedii Někdo to rád horké s Tonym Curtisem a Marilyn Monroe podobné vystavění zápletky zapadá do groteskního a uvolněného stylu filmu, u Morganových tento moment působí nadbytečně a mimo žánrovou mísu – thrillerovitý šok světa reálného nebezpečí ve světě nudných, nezajímavých a otravných lidé snažících se o trapný humor jako Paul a Meryl.
Po skončení filmu si koneckonců člověk odnese několik zásadních zjištění. Za prvé si uvědomí, že Sarah Jessica Parkerová nejenom že stárne, ale je absolutně nesnesitelná, a tak je Paulovo dobývání o to více nepochopitelné. Za druhé že Hugh Grant omezil repertoár svých hereckých grimas na pohled postřelené laně dožadující se milosti. Svraštělého obočí plného vrásek se po celou dobu nedokáže zbavit, jako by mu mimické svaly sevřela křeč a on to využil jako základ pro charakterizaci své postavy. Dobrou zprávu budiž nedávné prohlášení, že s herectvím končí. Satisfakce pro všechny, kdo mají nepochopitelnou chuť zajít na Morganovi a za své dvouhodinové utrpení nemohou dostat zpátky vstupné.
Máme tedy co dočinění se dvěma obzvláště nesympatickými postavami, které nás mají přesvědčit o romantice. Jedna čerpá negativní sympatie svou podlézavostí a neschopností být poněkud racionální a mužný. Druhé zas chybí něco skutečné ženskosti a schopnosti nedělat ze sebe každou chvíli neomaleného a nesnášenlivého blbečka. Nejvýsměšnější fackou tvůrci je, když o třídu lepším dojmem působí situace a románek mezi její asistentkou a jeho asistentem, ale to se odehrává až na třetí koleji vyprávění. Idea celého filmu je postavena na vzdálenosti a odlišnosti mezi světem velkoměstským a světem venkovským. Z toho pramení jednoduchý humor, který byl i pro mě jako Pražáka dost nepřijatelný a mimózní.
Film jako by tak byl určen publiku buď balíkovsky zaostalému, které se bude smát trapnému chování měšťáků, nebo publiku snobsky velkoměstskému (a tím myslím skutečné megalopole jako New York) bez schopnosti pomalého života bez mobilu, internetu a neustálému hluku z ulice. Tito diváci se budou smát naivitě a retardaci venkovanů. Pro normálního člověka tak film jenom mixuje dva extrémy, se kterými se nelze nijak ztotožnit a které v důsledku nevyznívají vůbec zábavně, vtipně nebo dokonce poučně. Ostatně žádný film, ve kterém „hraje“ Sam Elliott, prototyp amerického kovboje, nemůže být v zásadě dobrý. V Lítám v tom byl na plátně všehovšudy pět minut, i tak člověkovi film zhořkl, v Morganových získal jednu z důležitých postav.
Jakmile dojde na slova o tom, že si jsou Morganovi souzněni, venkovští balíci ukážou, že (ne)umí počítat, a Sam Elliott předvede vrcholný chod podkovou, všechna sladká břečka se vylije z kastrolu, kam ji Marc Lawrence, autor scénáře i režisér, hodinu a půl cedí. Jeho Hudbu složil, slova napsal mám docela rád, ale tímhle poukázal na omezenost svého talentu. Stejně jako Grant a Parkerová.
